P\u0159esto\u017ee za\u010d\u00e1tkem desetilet\u00ed do klubu st\u00e1le proudil dostatek finan\u010dn\u00edch prost\u0159edk\u016f, klub s nimi nedok\u00e1zal vhodn\u011b nalo\u017eit, a sen o n\u00e1vratu na \u0161pici, skute\u010dn\u011b d\u00e1l z\u016fst\u00e1val\u00a0pouh\u00fdm snem. U t\u00fdmov\u00e9ho kormidla nad\u00e1le st\u00e1l Colin Harvey, kter\u00e9mu se povedlo do Evertonu p\u0159il\u00e1kat n\u011bkolik slibn\u00fdch jmen. Za milion liber na Goodison Parku podepsal kontrakt talentovan\u00fd z\u00e1lo\u017en\u00edk Oldhamu, Mike Milligan, n\u00e1sledov\u00e1n bekem Andy Hinchcliffem. Pos\u00edlen\u00ed ov\u0161em sv\u016fj \u00fa\u010del neplnilo. V sezon\u011b 1990\/91 mu\u017estvo prvn\u011b zv\u00edt\u011bzilo a\u017e v sedm\u00e9m utk\u00e1n\u00ed a frustruj\u00edc\u00ed n\u00e1lada krou\u017e\u00edc\u00ed na Goodisonem s sebou pomalu ale jist\u011b p\u0159in\u00e1\u0161ela sestupov\u00e9 obavy. Situace vyvrcholila tak, jak logicky musela – koncem \u0159\u00edjna byl zbaven funkce mana\u017eera Colin Harvey. Do\u010dasnou n\u00e1hradu klub sehnal v Jimmy Gabrielovi, b\u00fdval\u00e9mu z\u00e1lo\u017en\u00edkovi Evertonu z 60. let.<\/p>\n
O to v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed bylo, \u017ee Harvey se na v\u00fdplatn\u00ed p\u00e1sce Evertonu objevil znovu o n\u011bkolik dn\u00ed pozd\u011bji. Nov\u00fdm mana\u017eerem byl zvolen podruh\u00e9 Howard Kendall, a \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 tren\u00e9rsk\u00e9 duo z 80. let bylo znovu pohromad\u011b. P\u0159esto\u017ee Kendalla mnoz\u00ed p\u0159ed jeho staronovou pozic\u00ed varovali, ten se rozhodl riskovat. I p\u0159esto byl fanou\u0161ky uv\u00edt\u00e1n. Kdo by tak\u00e9 pohrdnul mana\u017eerem, jen\u017e m\u00e1 Everton v srdci, a jen\u017e s klubem teprve p\u0159ed p\u00e1r lety vyhr\u00e1l, co se dalo? Zpo\u010d\u00e1tku legenda Toffees pokra\u010dovala v nastolen\u00e9m Harveyho trendu. My\u0161lenky na sestup v\u0161ak byly na\u0161t\u011bst\u00ed v\u010das za\u017eehn\u00e1ny d\u00edky s\u00e9rii dobr\u00fdch v\u00fdsledk\u016f na p\u0159elomu roku.<\/p>\n
S\u00e1m Kendall se mo\u017en\u00e1 na Goodison vracel s\u00a0idejemi na druh\u00e9 zlat\u00e9 obdob\u00ed. S dosa\u017een\u00edm podobn\u00fdch met jako v 80. letech, se ov\u0161em musel brzy rozlou\u010dit. Tvrdou realitou byly obrovsk\u00e9 finan\u010dn\u00ed pot\u00ed\u017ee klubu. Pesimismus se brzy projevil mezi fanou\u0161ky. O hrac\u00edch dnech si na Goodison Park nach\u00e1zelo cestu sotva v pr\u016fm\u011bru 30,000 lid\u00ed, zat\u00edmco v sezon\u011b 1992\/93 u\u017e to bylo pouh\u00fdch 20,000. Finan\u010dn\u00ed prost\u0159edky poskytnut\u00e9 mana\u017eerovi ze strany veden\u00ed, byly t\u00e9m\u011b\u0159 nulov\u00e9. Na d\u016fle\u017eit\u00e9 p\u0159estupy zkr\u00e1tka chyb\u011bly pen\u00edze, a klub zakr\u00e1tko za\u010dal pravideln\u011b hospoda\u0159it v \u010derven\u00fdch \u010d\u00edslech. Hovo\u0159ilo se a\u017e o \u0161estimilionov\u00fdch dluz\u00edch.<\/p>\n
V l\u00e9t\u011b 1991 nav\u00edc museli fanou\u0161ci spolehnout dal\u0161\u00ed ho\u0159kou pilulku. Po jeden\u00e1cti letech v\u011brn\u00fdch slu\u017eeb byla prod\u00e1na \u00fato\u010dn\u00e1 legenda Graeme Sharp za 500,000 liber do Oldhamu, kter\u00e9ho n\u00e1sledoval za 1,200,000 liber Stuart McCall, jen\u017e ode\u0161el do Rangers.\u00a0Za vyinkasovan\u00e9 pen\u00edze\u00a0byla p\u0159ivedena nov\u00e1 osa t\u00fdmu.\u00a0Z Liverpoolu p\u0159i\u0161el \u00fato\u010dn\u00edk Peter Beardsley, jeden z nejlep\u0161\u00edch ostrovn\u00edch \u00fato\u010dn\u00edk\u016f doby. P\u0159ebudov\u00e1v\u00e1n\u00ed k\u00e1dru pokra\u010dovalo p\u0159\u00edchodem jmen jako Matthew Jackson, Mike Ward, Mo Johnston, nebo Garry Ablett. Zamrzely v\u0161ak odchody dvou\u00a0Kevin\u016f\u00a0z v\u00edt\u011bzn\u00e9ho mu\u017estva 80. let – Sheedyho\u00a0a Ratcliffa.<\/p>\n
Rekonstrukce\u00a0k\u00e1dru se nicm\u00e9n\u011b minula k\u00fd\u017een\u00fdm \u00fa\u010dinkem. I v sezon\u011b 1991\/92 t\u00fdm zab\u0159endul do pr\u016fm\u011bru – pov\u011bt\u0161inu sezony se pot\u00e1cel ve st\u0159edu tabulky. Jedin\u00e9 sv\u011btl\u00e9 okam\u017eiky p\u0159edstavovalo v\u00edt\u011bzstv\u00ed 3:1 nad \u00fa\u0159aduj\u00edc\u00edmi mistry z Arsenalu, nebo posledn\u00ed ligov\u00fd z\u00e1pas na White Hart Lane, kde Everton prohr\u00e1val 0:3, ov\u0161em d\u00edky skv\u011bl\u00e9mu comebacku vybojoval rem\u00edzu, kterou ve sv\u00e9m debutov\u00e9m utk\u00e1n\u00ed za\u0159\u00eddil osmn\u00e1ctilet\u00fd David Unsworth.<\/p>\n
Na po\u010d\u00e1tku nov\u00e9\u00a0sezony, u\u017e pod nov\u00fdm n\u00e1zvem Premier League, se naplno projevila finan\u010dn\u00ed sv\u00edzel. Ztr\u00e1ta z p\u0159edchoz\u00ed sezony se prohloubila o 2 miliony liber, a tak se p\u0159estupov\u00e9 priority rychle zm\u011bnily. Nam\u00edsto hv\u011bzdn\u00fdch hr\u00e1\u010d\u016f, na Goodison Park putovali fotbalist\u00e9 s men\u0161\u00edm potenci\u00e1lem. Ze Southamptonu p\u0159i\u0161el Barry Horne, z Rangers \u00fato\u010dn\u00edk Paul Rideout, nebo Paul Holmes. P\u0159esto Toffees do ro\u010dn\u00edku vstoupili b\u00e1je\u010dn\u011b – Manchester United byl na Old Trafford pora\u017een 3:0, a milion\u00e1\u0159sk\u00fd Blackburn Blues\u00a0zdolali 3:2. Trochu p\u0159edv\u00eddateln\u011b ale forma nabrala sestupn\u00fd trend. Z potenci\u00e1ln\u00edho sestupu \u0161el strach je\u0161t\u011b za\u010d\u00e1tkem jara. L\u00e9to 1993 bylo dal\u0161\u00edm \u0161okuj\u00edc\u00edm obdob\u00edm. Finan\u010dn\u00ed probl\u00e9my donutily Everton prodat Beardsleyho do rodn\u00e9ho Newcastlu, a jedinou letn\u00ed posilou se stal z\u00e1lo\u017en\u00edk Graham Stuart. Dom\u00e1c\u00ed v\u00fdhra 2:0 nad Liverpoolem sice n\u00e1ladu pozvedla, jen\u017ee pot\u00e9 p\u0159i\u0161la prohra 1:5 s Norwichem a Howardu Kendallovi krk nezachr\u00e1nila ani por\u00e1\u017eka Southamptonu.<\/p>\n
Podle tisku Howard Kendall rezignoval kv\u016fli veden\u00ed, kter\u00e9 mu nebylo, nebo sp\u00ed\u0161e nemohlo, poskytnout 1,500,000 liber, za kter\u00e9 cht\u011bl koupit \u00fato\u010dn\u00edka Diona Dublina. A\u0165 u\u017e byl d\u016fvod jak\u00fdkoliv, mu\u017estva se znovu nakr\u00e1tko ujal Jimmy Gabriel. V\u00fdkony \u0161ly znovu od des\u00edti k p\u011bti a pod sedmiz\u00e1pasovou vl\u00e1dou Gabriela, Toffees prohr\u00e1li \u0161estkr\u00e1t a vst\u0159elili jedin\u00fd g\u00f3l. Nov\u00fdm mana\u017eerem se stal Mike Walker, jeho\u017e si v Norwichi velmi pochvalovali. Nicm\u00e9n\u011b veden\u00ed Canaries Everton za\u017ealovalo za \u00fadajn\u00e9 Walkerovo odl\u00e1k\u00e1n\u00ed, a tak musel klub zaplatit velice n\u00e1kladnou kompenzaci. Walker se v nov\u00e9m p\u016fsobi\u0161ti uvedl dob\u0159e, Everton porazil Swindon Town 6:2, ale pak se\u00a0nad Goodison Parkem op\u011bt za\u010daly stahovat \u010dern\u00e1 mra\u010dna. Everton byl poprv\u00e9 po dlouh\u00fdch letech skute\u010dn\u011b v re\u00e1ln\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed sestupu, kter\u00e9mu zabr\u00e1nil a\u017e v posledn\u00edm kole, kdy z\u00e1zra\u010dn\u011b oto\u010dil nep\u0159\u00edzniv\u00fd stav utk\u00e1n\u00ed ve Wimbledonu z 0:2 na 3:2, a The Great Escape mohl b\u00fdt oslavov\u00e1n.<\/p>\n
Ve skute\u010dnosti v\u0161ak bylo pram\u00e1lo d\u016fvod\u016f k oslav\u00e1m. Dlouh\u00e9 m\u011bs\u00edce byl nav\u00edc Everton uvrhnut do nejistoty d\u00edky\u00a0hled\u00e1n\u00ed nov\u00e9ho p\u0159edsedy. Majoritn\u00ed pod\u00edl\u00a0klubov\u00fdch akci\u00ed\u00a0nakonec koupil b\u00fdval\u00fd p\u0159edseda Tranmere, Peter Johnson. Men\u0161inov\u00fd pod\u00edl p\u0159ipadl\u00a0sou\u010dasn\u00e9mu chairmanovi Billu Kenwrightovi. V p\u0159estupov\u00e9m obdob\u00ed si proto Everton mohl dovolit utratit v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1stku. Z Tottenhamu p\u0159i\u0161el za 2 miliony Vinny Samways a klubov\u00fd p\u0159estupov\u00fd rekord zlomil t\u0159\u00edmilionov\u00fd Daniel Amokachi z FC Brugge. Sezona se ov\u0161em nesla jak jinak, ne\u017e v traumatick\u00e9m duchu. V \u0159\u00edjnu 1994 padla hlava Mike Walkera, kter\u00fd a\u010dkoliv p\u0159ich\u00e1zel se slu\u0161nou reputac\u00ed, na lavi\u010dce vydr\u017eel pouh\u00fdch deset m\u011bs\u00edc\u016f.<\/p>\n
Tentokr\u00e1t veden\u00ed jednalo rychle a do funkce\u00a0mana\u017eera jmenovalo Joe Royla, hr\u00e1\u010dskou\u00a0ikonu Toffees. 12. listopad 1994 se\u00a0stal, jak se uk\u00e1zalo, zlomov\u00fdm bodem cel\u00e9 sezony. Nov\u00fd lodivod p\u0159inesl do t\u00fdmu v\u00edru, a u fanou\u0161k\u016f se stal nanovo velk\u00fdm obl\u00edbencem. Prvn\u00ed z\u00e1pas pod nov\u00fdm man\u017eerem\u00a0dopadl snov\u011b – Toffees porazili Liverpool 2:0, a pak p\u0159i\u0161la v\u00edt\u011bzstv\u00ed 3:0 nad Leedsem a 1:0 nad Chelsea. Everton nav\u00edc v sedmi z\u00e1pasech udr\u017eel \u010dist\u00e9 konto, a tak se vyhoupl ze sestupov\u00e9 z\u00f3ny. Styl hry sice\u00a0nepat\u0159il k\u00a0t\u011bm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, v situaci Evertonu ov\u0161em byla nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed efektivita, kterou Royle sv\u00e9mu celku dok\u00e1zal v\u0161t\u00edpit.<\/p>\n
O V\u00e1noc\u00edch 1994 Royle fanou\u0161k\u016fm ke slu\u0161n\u00fdm v\u00fdsledk\u016fm p\u0159ibalil i dal\u0161\u00ed radostn\u00fd d\u00e1rek – hostov\u00e1n\u00ed Duncana Fergusona, kter\u00fd se ve sv\u00e9m debutu uvedl brankou ve zm\u00edn\u011bn\u00e9m v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad Liverpoolem,\u00a0se zm\u011bnilo v p\u0159estup. Do kasy Rangers putovalo 4.4 milion\u016f liber, britsk\u00fd p\u0159estupov\u00fd rekord. Fergusonovo srdca\u0159stv\u00ed a n\u00e1klonnost ke klubu a fanou\u0161k\u016fm, z n\u011bj v podstat\u011b okam\u017eit\u011b u\u010dinilo obrovsk\u00e9ho obl\u00edbence. Do sv\u00e9ho zran\u011bn\u00ed, kter\u00e9 skotsk\u00e9ho \u00fato\u010dn\u00edka vy\u0159adilo ze hry do posledn\u00edho z\u00e1pasu sezony proti Coventry City, se Duncan odvd\u011b\u010doval bohat\u00fdmi g\u00f3lov\u00fdmi statistikami – v \u0161estn\u00e1cti z\u00e1pasech se trefil osmkr\u00e1t.<\/p>\n
Po Nov\u00e9m roce p\u0159i\u0161el na \u0159adu FA Cup. \u00davodn\u00ed dv\u011b kola Everton zvl\u00e1dl, ani nev\u011bd\u011bl jak. Nejprve Everton postoupil do \u010dtvrt\u00e9ho kola d\u00edky vyd\u0159en\u00e9mu v\u00edt\u011bzstv\u00ed 1:0 nad Derby County a stejn\u00fdm v\u00fdsledkem ovl\u00e1dl i Ashton Gate, domovsk\u00fd st\u00e1nek Bristolu City.\u00a0Toffees mohli hovo\u0159it o skute\u010dn\u00e9m \u0161t\u011bst\u00ed, nebo\u0165 ob\u011b v\u00fdhry za\u0159\u00eddil krajn\u00ed obr\u00e1nci st\u0159elami ze st\u0159edn\u00ed vzd\u00e1lenosti,\u00a0d\u011bkovat Toffees mohli\u00a0Andymu Hinchcliffovi, respektive Mattu Jacksonovi. A\u010dkoliv mu\u017estvo ukazovalo znaky zlep\u0161en\u00ed, st\u00e1le balancovalo na hran\u011b sestupov\u00fdch pozic. Spol\u00e9hat se Blues mohli hlavn\u011b na dom\u00e1c\u00ed formu. Pevnost\u00ed se Goodison Park definitivn\u011b stal po v\u00edt\u011bzstv\u00ed 1:0 nad Manchesterem United. Venku se ov\u0161em p\u0159edstavoval zcela odli\u0161n\u00fd t\u00fdm. Prohry v Newcastlu a Leedsu Evertonu nedovolily pod\u00edvat se v\u00fd\u0161e ne\u017e na 17. p\u0159\u00ed\u010dku.<\/p>\n
P\u00e1t\u00e9 kolo FA Cupu Toffees zvl\u00e1dli suver\u00e9nn\u011b, Norwich odj\u00ed\u017ed\u011bl z Liverpoolu s p\u011btig\u00f3lov\u00fdm debaklem. \u010ctvrtfin\u00e1le se takt\u00e9\u017e stalo dom\u00e1c\u00ed z\u00e1le\u017eitost\u00ed, na Goodison p\u0159ijel Keegan\u016fv Newcastle, je\u017e nakonec odjel pora\u017een brankou Dave Watsona. P\u0159ed Evertonem st\u00e1lo semifin\u00e1le proti favorit\u016fm, Tottenhamu Hotspur.<\/p>\n
P\u0159ed semifin\u00e1lov\u00fdm kl\u00e1n\u00edm na Elland Road, se valn\u00e1 v\u011bt\u0161ina odborn\u00edk\u016f shodovala na jednom – pro Everton bude semifin\u00e1le kone\u010dn\u00e1. V\u0161ichni toti\u017e tou\u017eili po „fin\u00e1le sn\u016f“ ve slo\u017een\u00ed Manchester United – Tottenham. To by si v\u0161ak Everton pro Spurs nesm\u011bl p\u0159ipravit nejlep\u0161\u00ed v\u00fdkon od poloviny 80. let. Mu\u017estvo, kter\u00e9 se pod Mikem Walkerem tolik tr\u00e1pilo, odpov\u011bd\u011blo oddanost\u00ed a bojovnost\u00ed, tolik typickou pro \u00e9ru Joe Royla. Everton po fantastick\u00e9m t\u00fdmov\u00e9m v\u00fdkonu Tottenham vypr\u00e1skal brankami Jacksona, Stuarta, a dv\u011bma trefami Amokachiho 4:1 a mohl se t\u011b\u0161it\u00a0do Wembley.<\/p>\n
Fin\u00e1le bylo bitvou dvou fotbalov\u00fdch protip\u00f3l\u016f – pevn\u00e9 obrany Evertonu a kreativn\u00ed z\u00e1lohy United. Utk\u00e1n\u00ed rozhodl jedin\u00fd brejk.\u00a0Paul Ince na\u00a0polovin\u011b\u00a0Evertonu ztratil m\u00ed\u010d, toho se ujal Watson, p\u0159ihr\u00e1l Limparovi, ten posl\u00e9ze na\u0161el na k\u0159\u00eddle Jacksona a ten k\u0159\u00ed\u017enou p\u0159ihr\u00e1vkou p\u0159es pokutov\u00e9 \u00fazem\u00ed na\u0161el Stuarta, kter\u00fd v jasn\u00e9 pozici nast\u0159elil b\u0159evno. M\u00ed\u010d se v\u0161ak \u0161\u0165astn\u011b odrazil k voln\u00e9mu Paulu Rideoutovi, kter\u00fd poslal Toffees hlavou do veden\u00ed. Ve druh\u00e9m polo\u010dase byl na h\u0159i\u0161ti p\u00e1nem Manchester United. Ne\u00fanavn\u00e1 a poctiv\u00e1 pr\u00e1ce defenzivy Blues v\u0161ak nesla svoje ovoce, a i d\u00edky perfektn\u00edm z\u00e1krok\u016fm Nevilla Southalla v br\u00e1n\u011b, nakonec\u00a0Toffees veden\u00ed uh\u00e1jili a z\u00edskali sv\u016fj p\u00e1t\u00fd FA Cup.<\/p>\n
Euforie ze\u00a0z velk\u00e9ho \u00fasp\u011bchu nastavila la\u0165ku o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed pro novou sezonu vysoko.\u00a0V l\u00e9t\u011b nav\u00edc\u00a0Joe Royle koupil vyhl\u00e1\u0161en\u00e9 ukrajinsk\u00e9 k\u0159\u00eddlo Andreie Kanchelskise\u00a0z Manchesteru United, a tak se Evertonians poprv\u00e9 po n\u011bkolika letech na nov\u00fd ro\u010dn\u00edk mo\u017en\u00e1 i t\u011b\u0161ili. Zat\u00edmco Kanchelskis okouzloval fandy sv\u00fdm um\u011bn\u00edm, Duncan Ferguson p\u0159edvedl prvn\u00ed ze sv\u00fdch slavn\u00fdch extempore. Stal se prvn\u00edm britsk\u00fdm fotbalistou, kter\u00fd si odsed\u011bl trest ve v\u011bzen\u00ed, a to za napaden\u00ed Johna McStaye ze skotsk\u00fdch Raith Rovers. V nechvaln\u011b proslul\u00e9 glasgowsk\u00e9 v\u011bznici Barlinnie str\u00e1vil „Big Dunc“ celkem 44 dn\u00ed. P\u0159esto se mu dostalo podpory od Evertonians po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, a prome\u0161kan\u00e9 z\u00e1pasy by ur\u010dit\u011b r\u00e1d splatil, neb\u00fdt dal\u0161\u00edho zran\u011bn\u00ed, kter\u00e9 Duncana pron\u00e1sledovaly celou jeho kari\u00e9ru.<\/p>\n
Mezit\u00edm Everton st\u00e1le tr\u00e1pily finan\u010dn\u00ed probl\u00e9my. Po sezon\u011b 1995\/96 musel Joy Royle prodat hr\u00e1\u010de sezony, Andreie Kanchelskise, ale i Anderse Limpara a Vinnyho Samwayse. Peter Johnson sice mana\u017eerovi nasliboval pos\u00edlen\u00ed k\u00e1dru slavn\u00fdmi hr\u00e1\u010di, z\u016fstalo v\u0161ak jen u pr\u00e1zdn\u00fdch slov. Nam\u00edsto toho m\u011bli p\u0159ij\u00edt Norov\u00e9 Tore Andre Flo a Claus Efftevaag. Nicm\u00e9n\u011b nedo\u0161lo ani k tomu. Zato si Peter Johnson na transfer deadline day p\u0159ichystal jin\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed – odvol\u00e1n\u00ed Joe Royla. Mo\u017en\u00fdch d\u016fvod\u016f se uv\u00e1d\u00ed hned n\u011bkolik. Bu\u010f Johnson nesouhlasil s Royleov\u00fdm\u00a0z\u00e1m\u011brem p\u0159iv\u00e9st zp\u011bt Barryho Horna, nebo\u00a0mana\u017eer pr\u00fd mohl pl\u00e1novat prodej Duncana Fergusona do Aston Villy za 9 milion\u016f liber.<\/p>\n
Radostn\u00e9 vzpom\u00ednky na v\u00edt\u011bzstv\u00ed v FA Cupu tak byly d\u00e1vno zapomenuty, Everton znovu musel bojovat s\u00e1m se sebou a po\u010dtvrt\u00e9 v p\u011bti sezon\u00e1ch bojoval o hol\u00e9 p\u0159e\u017eit\u00ed. Do\u010dasn\u00fdm mana\u017eerem byl zvolen kapit\u00e1n Dave Watson, ale ani jeho kroky v podob\u011b d\u00e1v\u00e1n\u00ed d\u016fv\u011bry mlad\u00edk\u016fm, kter\u00fdm d\u016fv\u011b\u0159oval i Joe Royle, k ni\u010demu nevedly. Bylo jasn\u00e9, \u017ee pozice mana\u017eera Evertonu u\u017e zdaleka nen\u00ed tak presti\u017en\u00ed funkc\u00ed, na kter\u00e9 by mana\u017eer vydr\u017eel n\u011bkolik let. Do man\u017eersk\u00e9 pozice na Goodisonu se zkr\u00e1tka nikdo nehrnul a dlouho nebylo jasn\u00e9, kdo \u017ee to „Big Joea“ vlastn\u011b nahrad\u00ed.\u00a0V m\u00e9di\u00edch padala jm\u00e9na jako Bobby Robson, Johann Crufy, \u010di Gerard Houllier. Smutnou pravdou v\u0161ak bylo, \u017ee Toffees si takov\u00e1 jm\u00e9na nemohli dovolit ani ve snu. \u010cas b\u011b\u017eel a b\u011b\u017eel, a fanou\u0161k\u016fm pomalu doch\u00e1zela trp\u011blivost. Zoufal\u00fd Peter Johnson nakonec v \u010dervnu 1997 z klobouku vyt\u00e1hl star\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 jm\u00e9no – Howard Kendall.<\/p>\n
Tomu bylo na po\u010d\u00e1tku t\u0159et\u00ed goodisonsk\u00e9 \u0161tace \u0159e\u010deno jen jedno – vybojovat z\u00e1chranu. Bolestiplnou sezonu 1997\/98 Everton str\u00e1vil t\u00e9m\u011b\u0159 na samotn\u00e9m dn\u011b tabulky. Blues v Premier League nakonec zachr\u00e1nila z\u00e1zra\u010dn\u00e1 dvoum\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed s\u00e9rie bez por\u00e1\u017eky, kter\u00e1 Everton posunula na kone\u010dnou 15. p\u0159\u00ed\u010dku. Nikoho ani nep\u0159ekvapilo, \u017ee Kendall se od Johnsona do\u010dkal nulov\u00e9 finan\u010dn\u00ed podpory. N\u00e1sledn\u00e1 sezona byla z frustruj\u00edc\u00edch 90. let, snad tou nejv\u00edce bolestivou. Koncem listopadu u\u017e Everton obsadil posledn\u00ed p\u0159\u00ed\u010dku. Se sestupem se pomalu za\u010d\u00ednali smi\u0159ovat i ti nejv\u011bt\u0161\u00ed optimist\u00e9. V\u017edy\u0165 dva vyhran\u00e9 z\u00e1pasy v rozmez\u00ed od \u00fanora a\u017e kv\u011btna 1998, d\u00e1valy zprvu jen pramal\u00e9 nad\u011bje. Toffees se v\u0161ak nakonec posledn\u00edho nesestupov\u00e9ho m\u00edsta dr\u017eeli zuby nehty a\u017e do posledn\u00edho z\u00e1pasu sezony, ve kter\u00e9m museli bodovat, a je\u0161t\u011b spol\u00e9hat na v\u00fdsledek z\u00e1pasu Chelsea – Bolton. Trotters m\u011bli p\u0159ed vyvrcholen\u00edm sezony lep\u0161\u00ed sk\u00f3re pouze o jedin\u00fd g\u00f3l, tud\u00ed\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee Everton se udr\u017e\u00ed jen v p\u0159\u00edpad\u011b neprohry a naopak prohry Wanderers. Byla to hra nerv\u016f, Toffees s Coventry uhr\u00e1li rem\u00edzu 1:1, a kdy\u017e na Goodison Parku hlasatel po skon\u010den\u00ed z\u00e1pasu ohl\u00e1sil, \u017ee Chelsea na Stamford Bridge v posledn\u00edch minut\u00e1ch strhla veden\u00ed na svou stranu, Goodison za\u017eil v n\u00e1valu radosti zat\u00edm posledn\u00ed „pitch invasion.“<\/p>\n
Everton tedy \u0161\u0165astn\u011b dostal dal\u0161\u00ed \u0161anci. Ta ov\u0161em nebyla dop\u0159\u00e1na Howardu Kendallovi. Fanou\u0161ci byli sv\u011bdky dal\u0161\u00edho rozpa\u010dit\u00e9ho honu za mana\u017eerem, ochotn\u00fdm si kolem krku ut\u00e1hnout opr\u00e1tku, a v\u00e9st Toffees. Nov\u00fdm mana\u017eerem byl nakonec p\u0159ekvapiv\u011b zvolen mu\u017e, pova\u017eov\u00e1n za jednoho z nejl\u00e9pe hodnocen\u00fdch lodivod\u016f na ostrovech, Walter Smith. Znovu se alespo\u0148 mezi optimisti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed Evertonians objevila nad\u011bje. Ta byla umocn\u011bna skute\u010dnost\u00ed, \u017ee Peter Johnson nov\u00e9mu mana\u017eerovi poskytl na p\u0159estupy horentn\u00edch 20 milion\u016f liber. Smith tak p\u0159ivedl hned n\u011bkolik solidn\u00edch fotbalist\u016f. Jm\u00e9na jako John Collins, Marco Materazzi, \u010di Oliver Dacourt m\u011bla ve sv\u011bt\u011b fotbalu svoji v\u00e1hu. Pozd\u011bji se v\u0161ak uk\u00e1zalo, \u017ee Everton v\u00edce ne\u017e na \u0161e\u010f st\u0159edu tabulky, kde se dr\u017eel celou sezonu, \u00a0prost\u011b nem\u00e1. Do toho p\u0159ipravil neobl\u00edben\u00fd chairman fand\u016fm v listopadu dal\u0161\u00ed krutou lekci.\u00a0 Neo\u010dek\u00e1van\u011b byl do Newcastlu prod\u00e1n mil\u00e1\u010dek Bluenoses, Duncan Ferguson. Bleskov\u00fd p\u0159estup se ud\u00e1l v pozad\u00ed z\u00e1pasu pr\u00e1v\u011b s Magpies a osmilionov\u00fd odchod pochopiteln\u011b mezi fans vyvolal obrovskou vlnu nevole.<\/p>\n
Johnson potvrdil, \u017ee v roli p\u0159edsedy klubu, se chov\u00e1 jako slon v porcel\u00e1nu. Dvacet milion\u016f na pokryt\u00ed p\u0159estup\u016f, uvrhlo klub do st\u00e1le hlub\u0161\u00ed a hlub\u0161\u00ed finan\u010dn\u00ed recese, a jedin\u00fdm v\u00fdchodiskem jak situaci finan\u010dn\u011b ut\u00e1hnout, se jevil prodej nejlep\u00edch hr\u00e1\u010d\u016f. T\u00edm, co fanou\u0161ky rozzu\u0159ilo nejv\u00edc, ov\u0161em\u00a0nebyl samotn\u00fd Ferguson\u016fv odchod,\u00a0n\u00fdbr\u017e pr\u00e1v\u011b Johnson\u016fv podraz. Trp\u011blivost s p\u0159edsedou nem\u011bl ani samotn\u00fd Smith, jen\u017e pohrozil odchodem, pokud Johnson nerezignuje. Pod obrovsk\u00fdm n\u00e1tlakem ze v\u0161ech stran, nakonec p\u0159edseda svoji funkci slo\u017eil. Pozd\u011bji se dokonce vyno\u0159ila zpr\u00e1va, podle kter\u00e9 m\u011bl b\u00fdt v minulosti Johnson dr\u017eitelem permanentky na Anfiled Road, a tak si modr\u00e1 polovina Merseyside mohla oddechnout – „Agent Johnson“ byl fu\u010d.<\/p>\n
Sezona 1999\/00 byla tou nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed pod rukou Waltera Smitha. D\u00edky g\u00f3lov\u00e9mu p\u0159\u00ednosu Kevina Campbella, kter\u00fd nejv\u011bt\u0161\u00ed m\u011brou pomohl Toffees v p\u0159edchoz\u00ed sezon\u011b vyst\u0159\u00edlet z\u00e1chranu, Francise Jefferse a Nicka Barmbyho, se Blues hned t\u0159ikr\u00e1t b\u011bhem ro\u010dn\u00edku ocitili na \u0161est\u00e9 p\u0159\u00ed\u010dce. Po Nov\u00e9m roce ov\u0161em t\u00fdm postihla s\u00e9rie zran\u011bn\u00ed kl\u00ed\u010dov\u00fdch hr\u00e1\u010d\u016f, a tak se klub musel spokojit a\u017e s kone\u010dnou 13. pozic\u00ed.\u00a0V lednu 2000\u00a0klub\u00a0kone\u010dn\u011b na\u0161el nov\u00e9ho vlastn\u00edka. Sv\u00fdch majoritn\u00edch 68 %, zam\u00fd\u0161lel Johnson prodat za absurdn\u00edch 70 milion\u016f liber. Nakonec se nicm\u00e9n\u011b musel spokojit s prodejem o hodnot\u011b 21 milion\u016f, a Bill Kenwright se sv\u00fdm konsorciem True Blue Holdings, tak po dlouh\u00fdch nab\u00eddkov\u00fdch tahanic\u00edch p\u0159evzal nad klubem kontrolu. Na opravdu sv\u011btl\u00e9 z\u00edt\u0159ky, si ov\u0161em klub je\u0161t\u011b p\u00e1r let musel po\u010dkat.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Posledn\u00ed dek\u00e1da druh\u00e9ho tis\u00edcilet\u00ed si pro Evertonians, a\u017e na jedinou v\u00fdjimku, p\u0159ichystala jen tr\u00e1pen\u00ed. Klub byl na tom b\u00eddn\u011b jak…<\/p>\n","protected":false},"author":7,"featured_media":804,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_eb_attr":"","_monsterinsights_skip_tracking":false,"footnotes":""},"categories":[14],"tags":[],"yoast_head":"\n