Preview: Everton – Stoke City

Začíná poslední a zároveň také fotbalově nejvytíženější měsíc roku, do prosince by tedy nebylo na škodu vykročit pokračováním na vítězné notě.

Nedělní souboj nabídne klasickou konfrontaci dvou celků ze středu tabulky. Právě tam se Everton i Stoke City pohybují a po z obou pohledů vítězném minulém víkendu, si oba brousí zuby na další tříbodový dáreček. Papírovou výhodu mají před utkáním Toffees. Po nevydařeném podzimu se jak se zdá, znovu postupně nalaďují na daleko příjemnější vlnu a výsledkově prožívají zatím nejlepší část sezony.

Postarala se o to hladká výhra na půdě Boltonu, která zároveň znamenala druhou výhru v řadě prvně teprve od dubna. Blues se na ni příliš nadřít nemuseli, byť práci měli ulehčenou díky více než hodinu trvající přesilovce a potěšil také čistý štít – teprve druhý v sezoně a první po jedenácti zápasech.

Stoke City zatím prožívá smíšenou sezonu. Na konci té minulé slavili Potters jakožto finalista FA Cupu postup do Evropské ligy a možná právě další soutěž navíc je faktorem, neblaze ovlivňující ligovou formu. Stoke samozřejmě netrápí žádná katastrofální výkonnost, v tabulce mu přísluší dvanácté místo s patnácti body a v posledním zápase si Hrnčíři doma přesvědčivě poradili s Blackburnem, nelze si však nepovšimnout výrazného rysu letošní sezony na Britannia Stadium.

Jsou jím porážky, které zpravidla přicházejí právě po zápasech Evropské ligy. Po pohárovém zápase nejdřív Stoke prohrál se Sunderlandem (0-4), Swansea City (1-2), Arsenalem (1-3) a naposled s Boltonem (0-5), přičemž všechny čtyři zápasy byly venkovní. Bude tak zajímavé sledovat, jak se Potters s nepříjemným syndromem poperou v neděli, kdy ovšem budou na druhou stranu hrát s vědomím, že postup do vyřazovací fáze už mají v kapse. Zajistila jim ho čtvrteční domácí remíza s Dynamem Kyjev.

Ani poevropské výpadky hostí nicméně Evertonu zápas nijak zvlášť neulehčí. Potters představují typický příklad týmu, na který Toffees ztěžka nacházejí recept, důkazem budiž pouze jediný gól, který Everton Stoke v posledních třech zápasech vstřelil. Trpělivost proto bude proti fyzickému soupeři klíčem, zvláště když se dá předpovídat, že Blues budou jasně dominovat v držení míče. V této statistice je totiž Stoke nejhorší v celé lize s průměrným držení balonu 41,4%, společně také s nejnižší úspěšností přihrávek – 70,2% na zápas.

Po posledním vzájemném zápase nadšení rozhodně nepřevládalo. Z Britannia Stadium si Everton na Nový rok odvezl prohru 0-2, zatímco na Goodisonu posledně vyhráli domácí, a to v říjnu minulého roku, kdy se o výhru 1-0 postaral Yakubu.

Historie soupeře

Klub byl založen pod názvem Stoke Ramblers roku 1863, což z něj dělá druhý nejstarší anglický profesionální klub. Pod původním názvem hrál poměrně dlouho, změna do dnešní podoby nastala v roce 1878, kdy se zároveň přestěhoval na svůj původní stánek Victoria Ground. Přesně o deset let později se Potters stali zakladateli Football League. První sezony v nově zformované soutěži ovšem nedopadly dobře; v obou úvodních sezonách Stoke skončil na chvostu tabulky. První světová válka sice znamenala přerušení fotbalového dění, nicméně Potters nezaháleli a po čtyři válečné roky byli účastníky neligové Lancashire Primary and Secondary League.

Rok 1930 si všichni Stokies spojují s jediným – tohoto roku nastoupil v prvním zápase za Stoke největší klubová legenda, a zároveň jedna z největších osobností anglické kopané, Sir Stanley Matthews. Ani přesto však klub nedosahoval žádných úspěchů, a u toho zůstalo až do vypuknutí světového válečného konfliktu číslo 2. Po jeho skončení Stoke sahal po velkém úspěchu. V sezoně 1946/47 mu totiž ligový titul jen o vlásek unikl, získal jej Liverpool. Po skončení sezony odešel do Blackpoolu Matthews a v následujícím ročníku Potters neunikli sestupu.

Jako vysvobození z černých sezon dorazil na Britannia Stadium manažer Tony Waddington, muž, který s klubem vyhrál jedinou cennou trofej v historii klubu. Potters se pod jeho rukou postupně zvedali a nemálokdy se jim podařilo dosáhnout solidního ligového umístění. Zásadní zlom přišel roku 1972, kdy Stoke porazil ve finále Ligového poháru favorizovanou Chelsea 2:1, což je doposud největší úspěch klubové historie. Rokem 1976  ale povedené sezony skončily.

V lednu 76´ řádila nad Stoke vichřice, která byla natolik silná, že odnesla střechu tribuny Butler Stand. Pro jakýkoliv jiný klub jistě nepříjemná, avšak řešitelná věc, ne tak pro Stoke. Klubové vedení totiž jaksi „zapomnělo“ tribunu pojistit. Výdaje spojené s náhradami škod tak způsobily znovu bouři, ale tentokrát v klubové pokladně. Opravy klub stály 250,000 liber, což Stoke uvrhlo do značných finančních potíží. Jedinou možností jak zvládnout nastálou situaci, byl prodej nejlepších hráčů. Z Victoria Ground tak odešli osobnosti jako Alan Hudson, Mike Pejic, či Jimmy Greenhoff. Značně oslabený tým rok po nešťastné události, sestoupil o soutěž níž.

V nižších ligách našel Stoke pro dlouhé nadcházející sezony svůj nový domov. Na konci 80. let na tom Potters byli tak bídně, že sestoupili až do Third Division. Frustraci si klub i fanoušci trochu vynahradili ziskem Football League Trophy v roce 1992. V další sezoně se Hrnčíři probojovali zpět do druhé nejvyšší soutěže, kde se dokázali stabilizovat a ke konci tisíciletí byl klub připraven vstoupit do své nové éry. Po 120 letech totiž Stoke opustil stařičký Victoria Ground a nový domov našel na novém Britannia Stadium s kapacitou 27,500 diváků.

O dva roky později přišlo do Staffordshire psát novou kapitolu klubových dějin jisté islandské konsorcium, které se stalo novými majiteli klubu. Severští investoři si do klubu přivedli mimojiné svého člověka – bývalého trenéra islandské reprezentace, Gudjona Thodarsona, který sice zpočátku čelil u Stokies velké kritice, nakonec se ale v Potteries stal oblíbencem. Podařilo se mu totiž znovu vytáhnout Stoke ze třetí ligy, kam mezitím opět spadl. V Championship se Stoke již pod vedením Tonyho Pulise dokázal probojovat mezi lepší celky a pod Pulisovým vedením si Stoke po bezmála třiceti letech znovu vychutnává účast mezi elitní dvacítkou anglického fotbalu.

Zápasová fakta

Lednový zápas na Britannia Stadium byl první prohrou Evertonu se Stoke po 28 letech, v domácím prostředí tedy Blues stále drží neproherní sérii, která nyní čítá sedm zápasů (pět výher, dvě remízy). Naposled Potters Goodison Park dobyli v dubnu 1981, kdy slavili výhru 1-0.

Nedělní utkání bude již 120. vzájemným zápasem, přičemž celkově vévodí Toffees s 58 výhrami ku 31 vítězstvím Potters. Historicky nejvyšší triumf nad Stoke se datuje k roku 1889, kdy Everton vyhrál 8-0, v poválečné éře je to pak vítězství 6-2 z roku 1969.

Everton

Případná výhra by znamenala sérii tří vítězných zápasů v řadě poprvé od podzimu 2008, kdy Everton porazil Bolton, Fulham a West Ham. Pakliže by Blues skóre otáčeli, povedlo by se jim to již potřetí v sezoně a zároveň jsou v tomto ohledu spolu s Arsenalem nejlepší v soutěži.

Stoke City

Výhrou nad Blackburnem ukončil šňůru čtyř proher, přičemž prohrál i poslední čtyři venkovní zápasy. V posledních pěti zápasech Potters inkasovali 15 gólů, za celou sezonu přitom sami vstřelili branek jen třináct a z toho 8 jich padlo ze standardních situací. Nepřekvapí ani, že Stoke má nejvyšší procento dlouhých míčů v lize – v průměru 22% na zápas.

Vzájemná bilance

• Celkově:                  58-30-31
• Na Goodison Parku:  38-12-7
• V Premier League:    3-2-1

Absence

Do tréninku se po několikatýdenní pauze vrátil Sylvain Distin a Jack Rodwell, zda nastoupí však není jisté. Na druhé straně má problém s kolenem a lýtkem Andy Wilkinson, dlouhodobě zraněný zůstává Sidibe.

Everton: Howard, Hahnemann, Hibbert, Neville, Distin, Jagielka, Baines, Barkley, Fellaini, Osman, Coleman, Gueye, Rodwell, Cahill, Stracqualursi, Saha, Bilyaletdinov, Vellios

Stoke City: Sorensen, Begovic, Huth, Shawcross, Woodgate, Higginbotham, Upson, Wilkinson, Whelan, Wilson, Pennant, Whitehead, Delap, Etherington, Walters, Crouch, Jones, Fuller, Jerome

• Kdy: 4.12. 16:00 SEČ
  
• Kde: Goodison Park
  
• Rozhodčí: Lee Mason