Chelsea W – Everton W 2:1

Po týdnu jsme se pokusili nevstoupit dvakrát do stejné řeky. A málem se nám to nad očekávání povedlo.

Po výprasku v 5. kole WFA Cup jsme vyrazili do Londýna znovu a opět na zápas s Chelsea. Kapitánská páska přešla na rukáv naší gólmanky, protože Hope přenechala své místo v sestavě Heather Payne. Stenevik se zapojila od začátku do svého prvního zápasu po návratu z marodky a v průběhu zápasu se po devíti měsících nucené pauzy dostala poprvé do hry i Karen Holmgaard.

Nic pro nezaujatého diváka

v prvním poločase si obě strany vyčerpaly své hlavní gólové šance v prvních deseti patnácti minutách. Překvapivě poprvé jsme se mohli radovat my. Ale Hampton v domácí brance sice těsně, ale přece ukryla míč z přihrávky H. Payne ve své náruči těsně před dobře nabíhající Gago. Zakrátko se už Chelsea radovala z gólu, ale rozhodčí nebylo uznáno, že ve skrumáži po rohu míč přešel brankovou čáru celým objemem, takže stále 0:0 (nechápu, jak to bez VARu poznali). Čímž se vyčerpaly adrenalinové momenty prvního poločasu.

Ve zbytku poločasu měla míč na kopačkách převážně Chelsea, zejména Macário, James a Baltimoore. Ale obětavě hrající naše je k ničemu jinému, než ke střelám z dálky nepustily. Zdálo se mi, že Mjelde s Fernandéz si v obraně celkem rozumí a H. Payne a S. Holmgaard po stranách ztěžovaly průniky srikerkám domácích jak jen to šlo. Nezaujatý divák musel trpět, leda by byl příznivcem defenzivního fotbalu. Ani 70% držení míče Chelsea nepomohlo a do kabin šly oba týmy s nulou.

Dlouhá naděje a rána v nastavení

Druhý poločas začal tam, kde první skončil. Chelsea se s míčem na kopačkách pokoušela najít skulinu v našem obraném valu, ale marně. Pak přišla 50 minuta, kdy Vanhaevermaet překvapivě v půlce hřiště obrala o míč kolumbijskou hvězdu Macário, posunula k Toni Payne, která svížně našla Gago. A naše střelkyně se z těžkého úhlu nemýlila: střelou na zadní tyč nás poslala do vedení – 0:1. Tento gól z ničeho a v podstatě proti proudu hry byl pro domácí budíčkem. Ale byla to opět Gago, která o osm minut později vnesla chaos do obraných řad domácích a míč z kopačky jí sebrala až Hampton.

Bohužel volání domácí kapoitánky Bright po zklidnění a zorganizování se nezůstalo oslyšené. v 62. minutě se po rohu dokázala Ramírez zbavit Stenevik a zblízka vyrovnala – 1:1. Udržet aspoň remízu by pro nás byl úspěch. A dlouho to vypadalo, že by se to mohlo podařit, i když tlak Chelsea byl veliký. Bohužel minutu před koncem čtyřminutového prodloužení dostala James trestuhodně mnoho prostoru a střelou z 25 metrů zakončila zápas vítězstvím domácích – 2:1.

Shrnutí

Před zápasem Sørensen prohlásil, že pokud se podaří držet 60 minut Chelsea na uzdě, mohlo by z toho něco být. Málem nám to vyšlo. Gago potěšila gólově strádající Evertonians čtvrtou brankou ve čytřech zápasech. Věřme že forma jí ještě vydrží. Pokud se k naší o obětavosti a fyzické houževnatosti podaří přidat i něco střelecké potence, může sezóna letos ještě dopadnout slušně. Po reprezentační pauze nás 2.3. čeká venkovní zápas s Villans. A přímé konkurenty je vždy radno přehrávat. Podaří se nám to? COYBG!

Fotografie: PA Images via https://royalbluemersey.sbnation.com

Góly: Ramírez (62´), James (90+3´) – Gago (51´)  ŽK: Brosnan, Mjelde, Stenevik

Chelsea (4-2-3-1): Hampton; Lawrence (Bronze 51′), Mpome (Charles 72′), Bright, Baltimore; Walsh, Nüsken (Kaptein 55′); Rytting Kaneryd (Beever-Jones 72′),  Macário (Hamano 51′), James; Ramírez

Everton (4-4-1-1): Brosnan; Mjelde, Fernández, Stenevik (Hope 73′), S. Holmgaard; H. Payne (Lawley 73′), Ladd (Vanhaevermaet 46′), Gago (Watson 92′), Hayashi; Snoeijs (K. Holmgaard 73′); T. Payne

Rozhodčí: Phoebe Cross  Diváci: 3 648 (Kingsmeadow)