John Gijsbert Alan Heitinga

Narozen: 15. 11. 1983, Alphen aan den Rijn, Nizozemsko
Výška: 180 cm
Váha: 72 kg
Post: Obránce
V EFC od: 01. 09. 2009
Do: 31. 01. 2014


Budoucí obránce Johnny se narodil 15. listopadu 1983 v jihonizozemském městečku Alphen aan den Rijn nedaleko Utrechtu. Jeho první fotbalové krůčky vedly do provinčního ARC, to byly Johnovi čtyři roky. V roce 1990 vycítili potenciál malého klučiny skauti amsterdamského Ajaxu a Johnny se tak stal součástí vyhlášené mládežnické akademie nejúspěšnějšího holandského celku. Po jedenácti letech z Johna vyrostl nadějný fotbalista a tak se v srpnu 2001 dočkal premiérového zápasu za A tým. V té době v Nizozemsku vyrostla vůbec celá řada světových fotbalistů. Kromě Johnnyho se Ajax tehdy mohl chlubit například jmény jako Rafael van der Vaart, nebo Wesley Sneijder.

Pod koučem Co Adriaansem Heitinga pravidelně nastupoval, na čemž se nic nezměnilo ani později, kdy stál u kormidla Ajaxu Ronald Koeman. Jenže první vážné zranění na sebe nenechalo dlouho čekat. Pochroumané koleno jej vyřadilo na šest měsíců ze hry. Po návratu si fotbalu ale moc neužil – hned po jednom zápase se ozvaly další zdravotní problémy. Johnnyho druhý návrat se datuje ke startu sezony 2003/04. Poté již znovu nastupoval pravidelně většinou ve středu obrany.

V loňském přestupovém termínu si poprvé vyzkoušel zahraniční angažmá. Smlouvu podepsal s Atleticem Madrid. Na španělský fotbal se ale příliš nedokázal adaptovat a několika kiksy si důvěru trenérů rozhodně nezískal. I proto za španělský celek nastoupil jen v 32 zápasech.

Stačilo však málo a Heitinga měnit působiště nemusel. Everton se svojí nabídkou přispěchal totiž až 30. srpna, přičemž se samotným hráčem se Moyes dohodl pouhých několik desítek minut před koncem letního přestupového okna. Na účet Atletica putovalo šest milionů liber, což se ukázalo jako geniální tah. Heitinga se totiž okamžitě zabydlel v Evertonu, když bylo potřeba hrál na stoperu nebo na defenzivním záložníkovi. Výbornými výkony a komplimenty na Everton si hned získal fanoušky a svým tvrdým stylem hry trochu nechal vzpomenout (i díky své vyzáži) na Carsleyho. Povedenou sezónu Heitinga zakončil na MS 2010, kde v barvách Holandska skončil na druhém místě.

Zatímco ve své první sezóně na Goodison Parku Heitinga patřil k nejlepším hráčů, ve druhém ročníku kolikrát působil jako bludný Holanďan. Na podzim hrál v katastrofální formě, ačkoliv je třeba říci, že původním povoláním stoper hrával častěji v záloze. Nemění to však nic na tom, že v řadě zápasů nepředvedl zhola nic a bez chuti se procházel po hřišti, a to je vzhledem k jeho postu čin odvážný. Alespoň prolomil svoji střeleckou smůlu a poprvé za Toffees skóroval. V domácím utkání s Birminghamem se placírkou krásně trefil do rohu branky.

A po špatném roce přišel obrat, následující sezónu byl zvolen nejlepším klubovým hráčem. Bohužel jeho výkony jsou jak na houpačce, v sezóně 2012/13 opět zklamal, do hry se přes Distina a Jagielku často nedostával, když ano, často mimo svou oblíbenou pozici stopera. I jako střední obránce ale působil nemotorně.

S příchodem Roberta Martíneze se Heitingova situace nezlepšila, vysedávání na lavičce náhradníků se pro něj stalo rutinou, a tak už během podzimu se objevovaly zprávu o jeho odchodu. K tomu nakonec došlo až na Deadline Day v lednovém přestupovém okně, jako volný hráč zamířil zdarma půl roku před vypršením smlouvy do Fulhamu s cílem pravidelně nastupovat a být nominován na Mistrovství světa v Brazílii. Za čtyři a půl roku odehrál v Evertonu téměř 150 zápasů s bilancí pěti vstřelených branek.