Fans interview: Bolton Wanderers

V České ani ve Slovenské republice Bolton Wanderers zrovna přebytek fanoušků nemá, i proto není T-Mac pro většinu lidí velkou neznámou.

Bolton se zrovna v místních zeměpisných šířkách netěší příliš velké oblibě fanoušků, co bylo proto hlavním impulsem k tvému fandění?

Je to poměrně diskutabilní téma, zda se Bolton těší či netěší oblibě fanoušků. Klub má určitě širší fanouškovskou základnu než se momentálně zdá, vždyť v době „vlády“ Big Sama měl Bolton přibližně od roku 2001 do 2006/7 neustále průměrnou návštěvnost mezi 25 – 27 tisíci diváků, to i přes nevoli k Reebok Stadium oproti tradičnímu Burnden Parku, když navíc musí fanoušci cestovat do Horwiche nějakých 7 mil, což celkově na osmadvacetitisícovém stadiónu určitě není špatná bilance. Tisíce diváků poté ale odradil odchod Big Sama, přesun na post manažera Sammy Leeho a především Gary Megson, jenž svým herním pojetím a celkově komunikací s médii a fanoušky spoustě lidí fotbal v této oblasti znechutil, navíc moderní se zde stává fandit Manchesteru United a Owena Coyla tak čeká ještě spousta práce, aby navázal na úspěšné působení Big Sama. Já osobně jsem Trotters začal fandit po setkání s příznivci tohoto týmu na dovolené v začátcích uplynulého desetiletí a především po skvělém představení fanoušků Boltonu v Mnichově na Bayernu, kdy jsem měl tento zápas možnost navštívit. Od té doby jezdím do Boltonu velmi rád, mám tam přátelé a celkově se mi tým líbí dlouhodobě složením i tradičním britským pojetím.

Sam Allardyce dokázal s Trotters velké věci, po jeho odchodu však postupně vyhořel Sammy Lee a Gary Megson. Až Owen Coyle se zdá být mužem na svém místě. V čem má Coyle oproti dvojici Lee-Megson navrch?

Všechnu čest Sammy Leemu, coby asistent Sama Allardyce odváděl dobré služby, ale jeho kvality nejsou dostatečné na to, aby vedl klub z Premier League coby manažer a měl vše pod sebou, Gary Megson pak neuspěl herním pojetím, kdy by nejradši složil středovou formaci ze samých defenzivních záložníků a vysloveně jen bránil, nezvládal i komunikaci, kdy v podstatě odmítal jakékoliv střetnutí s fanoušky, vyslechnutí jejich názoru, např. Owen Coyle pořádá poměrně pravidelně setkání s fanoušky, i proto je tak oblíbený. Navíc určitě ne že by kvalita manažera se ukazovala podle oblečení, nicméně svoji soudržnost s týmem dává Owen Coyle najevo tím, že ač je léto či zima, vždy koučuje v dresu, trenýrkách a štulpnách, maximálně když je skutečně velká zima, tak si vezme na sebe alespoň mikinu a zápasy pravidelně tráví z velké většiny u postranní čáry, nejradši by na hřiště vždy vběhl sám a ukázal hráčům reálně, jak že se to má hrát. Nenapadá mě momentálně žádný jiný manažer, který by volil podobný „Dress code“ pro zápasy Premier League.

Jak si se díval na přestup Owena Coyla z konkurenčního Burnley?

Když končil na přelomu roku ve své funkci Gary Megson, někteří fanoušci se samozřejmě zmínili, že by rádi viděli ve funkci Owena Coyla, jenže vzhledem k jeho úspěchům v konkurenčním Burnley to vypadalo až téměř nereálně, pomalu denně jsem sledoval pohyb kurzů sázkových kanceláří a Coyle začínal s kurzem 30:1, sázkové kanceláře si nedovedly představit, že by tým koučoval někdo jiný než Paul Jewell či Peter Reid, situace se pak první lednový týden měnila téměř každou hodinou a čím dál tim více jsem začínal věřit příchodu Owena Coyla, byť bylo i v Boltonu všem jasné, že to bude jakási „sviňárna“ vůči Burnley, což ale nikomu nevadilo a i já byl zvědav na reakci fanoušků Burnley, pokud by Coyle skutečně přišel. Nakonec se tak stalo a shodou okolností první domácí zápas Coyla byl vzájemný duel Bolton – Burnley, který se proměnil v této situaci na zápas se skutečně vynikající atmosférou, mnohdy až fanatickou z obou stran, sice bylo plno vzájemných urážek, ale myslím že z fanouškovské stránky se ten zápas stal jedním z vrcholů sezóny. Bolton navíc vyhrál 1:0, pro Trotters se Coyle stal hrdinou, pro Clarets Židem.

Bolton se v současnosti nachází na šestém místě, na jakých příčkách by se ale měl pohybovat na konci soutěže?

V letech 2004 – 2007 se pod Big Samem Bolton umístil pokaždé ve čtyřech po sobě jdoucích sezónách v Top 8, což dokázal mimo Big 4 jako jediný tým ze všech a samozřejmě fanoušky namlsal, takže ten následný pád dolů byl velmi krutý. Momentálně se zdá, že by se mohlo opět blýskat na lepší časy, povinností je skončit do nějakého dvanáctého místa, úspěchem bude třeba takové deváté místo. V boj o evropské poháry zatím moc nevěřím, sezóna bude velmi dlouhá, týmy jsou velice vyrovnané, nicméně byl by to krásný sen. Ale sezóna bude ještě dlouhá a náročná.

Je v kádru nějaký hráč, který už přerostl Bolton, a má na to hrát za lepší klub?

Samozřejmě, momentálně se mluví zejména o mladém triu Gary Cahill, Fabrice Muamba a Lee Chun-Yong. Cahill se stal jasným lídrem obrany a zvládá svoji roli dokonale, dokonce se jako první fotbalista Boltonu po osmi letech podíval do reprezentace Albionu a určitě má namířeno výš, je to pouze otázkou času.

Fabrice Muamba byl již v 18 letech pevným členem základní sestavy Birminghamu, po dvou letech a následném sestupu přestoupil do Boltonu a ve svých momentálně 22 letech má za sebou až neuvěřitelnou bilanci 156 ligových zápasů. V reprezentaci do 21 let už má za sebou téměř tři desítky mezistátních zápasů a na červnovém evropském šampionátu jistě přidá další duely. Nejeden mediální server jej dokonce vidí v základní sestavě Anglie pro MS v Brazílii 2014 a opravdu bych se tomu nedivil. Už loni byl vyhlášen nejlepším hráčem sezóny v Boltonu, letos je opět stabilní oporou, kdy kryje záda Holanovi, získá spoustu míčů a ještě je dokáže dobře rozdat. Jeho snad jediným mínusem je zakončení, na němž by ještě potřeboval zapracovat.

Lee Chun-yong přišel loni v létě jako poměrně neznámý mladík z korejského FC Soul, nicméně se 2,2M stal nejdražším asijským fotbalistou do 21 let a zároveň celé korejské historie. Rozhodně však nikdo netušil, že nebude potřebovat takřka žádnou adaptaci, okamžitě se stal členem základní sestavy, letos již o něj měl zájem Liverpool, spekulovalo se o částce 8 miliónů liber, kterou je Liverpool schopen uvolnit, kluby se však nedohodly a Lee zůstal v Boltonu, otázkou je jak dlouho.

Owen Coyle má ve svém mužstvu dva fotbalisty širšího výběru anglické reprezentace, což nebylo u Wanderers příliš zvykem. Jsou Gary Cahill a Kevin Davies platnými členy Albionu?

Jak jsem již zmiňoval, na dlouhé roky posledním hráčem Boltonu v dresu Albionu byl Michael Ricketts v roce 2002, kdy si navíc ještě jen zahrál poločas v přípravném zápase s Nizozemskem a pro fanoušky Boltonu i pro celý klub je to obrovská čest, mít dva hráče v širším kádru. Gary Cahill díky skvělé formě po příchodu Coyla byl považován médii i experty za téměř jistou součást kádru národního týmu pro MS v Jihoafrické republice, nicméně tříměsíční zranění, kdy měl krevní sraženinu v paži, zastavilo jeho snahu. Jeho časy však ještě přijdou a už si zahrál i v současné kvalifikaci pro ME 2012.

I Kevin Davies měl velmi blízko k národnímu týmu, ale to dokonce v roce 1998, kdy byl v širší nominaci na MS do Francie po vynikajících výkonech v dresu Saints, nakonec se do ní těsně nevešel a po přestupu do Blackburnu výrazně kvalitativně upadl vinou mnoha zranění a do národního týmu nakoukl až nedávno proti Černé Hoře, kdy se stal nejstarším debutantem v dresu Albionu po 60 letech, z čehož měli všichni příznivci Trotters obrovskou radost a Davo ukazuje svými výkony i nadále, že jeho povolání do reprezentace nebyl omyl, ba naopak. Určitě v tomto kvalifikačním cyklu jeho budoucnost ještě vidím, Gary Cahill s Fabrice Muambou mají velmi blízko k šanci stát se pravidelnými členy kádru pro další cyklus na MS 2014.

Reebok Stadium je celkem nový stánek, jak se ti zamlouvá?

Mně osobně se stadión zamlouvá, jelikož nepatří mezi ty úplně nejnovější, tak je to ještě varianta stadiónu mezi těmi „starými“ dobrými anglickými stadiony a těmi moderními, největší vadu nacházím ve faktu, že stadion není umístěn v Boltonu, ale v Horwichi, jak jsem již zmiňoval a i domácí fanoušci tak musí v drtivé většině dojíždět. Klub jim sice vyhovuje mnoha autobusy za jednu libru z Boltonu. Starý Burnden Park měl své kouzlo, ale celkově veřejnost v Boltonu i přes nevoli k Reebok Stadium uznala, že již příliš nevyhovoval potřebám klubu v druhé nejvyšší soutěži, natož v Premier League. Mnoho fanoušků si klub navíc udobřil, když i s pomocí příslušných úřadů přejmenoval ulici podél stadiónu na Burnden Way.

Ivan Campo, Jay Jay Okocha, Ricardo Gardner, to je výčet jen několika sympatických hráčů Boltonu z novodobé historie. Který player klubu učaroval tebe?

Nejvíce mě učaroval Jussi Jääskeläinen, který již 12 let je naprostou jedničkou mezi tyčemi, odchytal za klub již na 430 ligových zápasů, nepočítaje v to pohárové doma i v Evropě a myslím, že jeho kvality jsou nedoceněné, neboť je to spolehlivý brankář, který vytváří naprosté minimum chyb a mnohdy dokáže sám vychytat body z jednotlivých zápasů skvělými zákroky.

Tip na zápas?

Jelikož mimo zápasu s Liverpoolem bylo všech 10 ostatních našich zápasů velmi koukatelných z obou stran, věřím v zajímavou podívanou i tentokrát a výsledek tipuji 1:1. Nicméně zápasy v Goodison Parku jsou velmi nevyzpytatelné, mám ve vzpomínkách naši výhru 4:0 z roku 2005, ale také prohru stejným výsledkem tuším dva roky zpět, kdy nás Toffees herně naprosto přejeli, ale Owen Coyle prostě není Gary Megson.