Srdcař Arteta: O věrnosti, pásce a Albionu
01/12/2010Možná nejdiskutovatelnější postava minulého léta, před pár měsíci tak trochu nečekaně projevila svoji loajalitu a v Evertonu se rozhodla zůstat.
Ta zpráva obletěla Evertonians po celém světě rychlostí blesku. Jejich miláček a klíčová figura týmu prodloužila smlouvu až do roku 2015. Nejenže tedy nevyslyšel lukrativní nabídky ambicióznějších celků, ukázal, že klubová věrnost z dnešního fotbalu přece jen ještě nevymizela.
K setrvání na Goodison Parku měl baskický rodák pochopitelně důvody. Přesto ale přiznává, že před tím, než před sebou spatřil čistý stůl, pero a dojednaný kontrakt, o své další budoucnosti usilovně přemýšlel. Nyní v něm ovšem pochybnosti již nehlodají.
„Mluvil jsem s manažerem a předsedou, mluvil jsem se ženou, která je nejdůležitější osobou v otázce důležitých rozhodování. Pak jsem mluvil s rodinou a mým agentem, poslechnul jsem si jejich názor, a všichni jsme se shodli, že to musím udělat,“ vysvětluje.
„Bylo to důležité rozhodnutí, udělal jsem to pro svoji budoucnost a pro klub. Oba jsme se shodli, že prodloužení a utnutí všech těch spekulací, bude nejlepším řešením. Tehdy přišla chvíle, kdy na mě všechny ty mediální zvěsti začaly doléhat, a tak jsem řekl manažerovi a chairmanovi, „Pojďte se už konečně na něčem dohodnout.“ Dohodli jsme se docela rychle a myslím, že obě strany došly k nejšťastnější variantě.“
Arteta je muž slova. Již během frustrujících dní, kdy se zotavoval z problematického poranění kolene, se kterým marodil prakticky rok, se nechal slyšet, že si dovede představit dohrání své kariéry právě v Merseyside. Sám prý byl ohromený nezlomnou podporou, které se od klubu v oněch nepříjemných měsících dočkal.
„Když jsem byl zraněný, dělal jsem všechno správně, tvrdě jsem na sobě makal, abych se vrátil co nejdříve. Ale když jste na dlouhou dobu mimo hru, jsou tu momenty, kdy klub nebaví čekat, a zapomene na vás. U Evertonu to ale byl pravý opak. Pořád se snažili mi dodávat sílu, a to mi v tom období moc pomohlo.
Svou roli ale kromě personálu, trenérů a spoluhráčů, hráli také fanoušci. Nevím, přesně kolik dopisů jsem od nich dostal, ale musely jich být stovky. Cítil jsem, že tady jsem vítaný více, než kdekoliv jinde. A fanoušci vědí jak moc jsem tohle vždycky oceňoval. Teď je řada na mě abych řekl díky.
Až nastane den, kdy tenhle klub opustím, byl bych rád, kdybych mohl říct, že jsem ho pomohl vylepšit, nejen ve fotbalovém ohledu, ale i v těch zbývajících, a rád bych klub opustil v době, kdy bude hrát Champions League. Je to těžký úkol, ale musíme směřovat za velkými cíli, pokud jich chceme dosáhnout. Pakliže se spokojíme se současnou pozicí, nikam se neposuneme. Už jsme dobří, ale myslím, že máme ještě na víc.“
Což má koneckonců i sám Arteta, tedy pokud se začneme bavit o aktuální herní úrovni. Bask se v probíhajícím ročníku, stejně jako celé mužstvo, trápí, a tak Everton zatím nenaplňuje očekávání, která Blues před seznou pasovala do role černého koně.
Stále ještě čerstvý ženáč, ale jedním dechem přesvědčuje, že v silách současného týmu obsazení předních příček jednoznačně je. Everton tak musí zabrat i v reálné akci, nejen na papíře.
„Momentální tým je od toho, který tu byl, když jsem v roce 2005 přišel, vzdálen na míle daleko. Zatím to ale neukazujeme. Musíme být trpěliví. Víme, že kámen úrazu vězí v obou pokutových územích, a na tom musíme pracovat. Inkasovali jsme několik gólů po chybách, a zároveň nejsme schopni využít gólových šancí. Fotbal je o gólech. V zápasech dominujeme, hrajeme dobrý fotbal a vytváříme si příležitosti, ale k vyhrávání nám to nestačí. A pak se zdá, že když se jakýkoliv soupeř proti nám dostane do šance, míč skončí v horním růžku.
Musíme ukázat naši skutečnou povahu. Víme, že to je těžké, víme, že před námi leží spousta těžkých zápasů, a že to nebude procházka růžovým sadem. Ale zkrátka musíme začít vyhrávat.“
Tabulkové postavení tak není nepodobné stejné pasáži loňského roku. Také tehdy se Toffees plácali v nebezpečné blízkosti sestupových vod. Jenže v druhém poločase sezony se zvedli a o evropské poháry bojovali až do posledních kol. Letošek žádné zlepšení loňské pozice zatím neslibuje. Určitě ne, pokud dokážete prohrát doma s nováčkem třígólovým rozdílem. Znepokojující navíc je to, že jsme se od Evertonu žádných náznaků zlepšení doposud nedočkali.
„Prožíváme těžké časy, a já vím přesně, co tenhle pojem znamená. Ještě před rokem mě honily myšlenky, že už možná nikdy nebudu hrát fotbal. Vím, že teď není ta nejlepší chvíle tohle říkat, ale musíme držet spolu a zůstat pozitivní, protože sezona je dlouhá a stále je před námi hodně zápasů.
Možná je to fráze, ale vím, že máme charakter. Ukázali jsme to už mnohokrát, kdy jsme byli ve složitých situacích a kdy se zdálo, že všechno jde proti nám – zranění, smůla, cokoliv. Pokaždé jsme se vyšplhali zpět, a ani tentokrát tomu nebude jinak. Dokážeme to znovu.“
Jakkoliv Arteta zrovna nepředvádí fotbalová představení s velkým F, jakých bývá ve své nejlepší formě schopen, stále patří mezi nepostradatelné členy základní sestavy. Jeho vliv koneckonců dostatečně ocenil i David Moyes, když jej jmenoval náhradním kapitánem.
Prvně si kapitánskou pásku navléknul před dvěma roky, v domácím zápase proti Newcastlu a lídrem týmu byl fotbalista, jenž ovládá hned sedm jazyků, i během několikatýdenní absence Phil Nevilla v dřívější části letošní sezony. Vidí sebe tedy Arteta jako budoucí náhradu za třiatřicetiletého Nevilla? Pásce by se rozhodně nebránil.
„S Philem nikdy nevíte!“ směje se. „Té příležitosti bych samozřejmě neřekl ne. Pochopitelně je ale důležitá důvěra manažera a hráčů, protože je nezbytné, když hráči s rozhodnutími souhlasí, respektují vás a respektují způsob, jakým věci děláte. Pokud bych všechno tohle splňoval, pak skvělé. Nyní je ale kapitánem Phil a jsme s ním nadmíru spokojeni.
Phil je obrovský profesionál. Stačí se podívat třeba na jeho přístup k mladým hráčům a jeho každodenní trénink. Zároveň je to i dobrý řečník v ohledu namotivování hráčů k zápasu. Je to dobrý, dobrý kapitán.“
Nošení kapitánské pásky je ovšem hlavně o odpovědnosti, které se ale Arteta nebrání.„Samozřejmě ji cítíte. Není tak jednoduché být kapitánem, a není to jenom o tom, že si před zápasem navléknete pásku. Vězí za tím daleko víc věcí v tréninku, kde musíte jít příkladem. Ale myslím, že zodpovědnost je zdravá. Berete ji vážně, ale zároveň je to i radost. A tady to není tolik složité, protože tu máme skvělou bandu. Jsem zde už přes pět let a klub dobře znám, vím jak to v něm chodí. Dost k tomu, abych takovou zodpovědnost jednou mohl převzít.“
Arteta si na Goodison Parku skutečně kroutí již šestou sezonu, a tak se kolem jeho osoby před několika měsíci začaly množit spekulace, pasující rodáka z pyrenejského poloostrova do role kandidáta pro zisk britského pasu a tím pádem nastálé schopnosti reprezentovat Albion. Arteta, jehož španělský národní tým zatím přehlíží, prý mohl pomoci vyřešit neefektivní záložní formaci Anglie.
Úředníci FA se údajně o možnost zajímali, dříve ovšem stačila zasáhnout FIFA a její regule. Arteta by mohl dres se třemi lvy ve znaku nosit pouze v případě, že držitelem britského pasu by byl již v době, kdy nastupoval za španělskou U16. K tomu by navíc musel strávit pět let v britském vzdělávacím systému před dovršením 18 let. Hrdý Bask nicméně přiznal, že změnu příslušnosti nevylučoval.
„Bylo jasné, že by to bylo skutečně těžké rozhodování. Pravidla FIFA mi to samozřejmě ani nedovolila, ale zároveň jsem byl moc hrdý. Někteří možná byli překvapení, když mě slyšeli říkat, že bych vše zvážil, ale je to skutečně pravda. Pokud by šlo o kteroukoliv jinou zemi, ani bych se nad tím nezamyslel, ale v Británii jsem strávil většinu své kariéry, a jsem pyšný na moje úspěchy a vděčný za způsob, jakým se tu ke mě přistupuje.
V posledních deseti letech jsem strávil více času tady, než doma, takže tohle je můj druhý domov. Řekl jsem, že pokud mi dají šanci, jak bych to mohl nezvážit? To by ode mě bylo neuctivé. Trenéři celou záležitost zkoumali a opravdu o mě stáli, ale kvůli FIFA to nepůjde, a tím je celá tahle kapitola uzavřená.“
Zda se Arteta jednou dočká pozvánky od své rodné země, zůstává nerozluštěnou tajenkou. Aby si zajistil svoji místenku na nejbližší fotbalové akci – Euru 2012, bude hodně tvrdý oříšek. Klíčovou postavou v každém případě zůstává v Evertonu. A bude jí doufejme po dalších pět let.