Preview: Chelsea – Everton

Další příležitost napravit nebývalou marnost, která Everton aktuálně doprovází, se v sobotu naskytne na Stamford Bridge, kde se Toffees v posledních letech daří.

Chelsea a Everton. Dvě mužstva, která spojuje nezáviděníhodná forma. Jenomže zatímco londýnští Blues se zásluhou výpadku propadli pouze na druhou příčku a boj o titul je jistojistě nemine, ty liverpoolské postihují potíže hlubšího rázu. V západním Londýně tak bude k vidění zajímavá konfrontace špatně šlapajících týmů. Týmů, které potřebují tři body jako sůl.

Trápení Londýňanů je skutečně nezvyklé, vždyť Chelsea zrovna prožívá nejhorší výsledkovou krizi od té doby, kdy na Stamford Bridge začal šéfovat Carlo Ancelotti. Přitom ještě před měsícem se zdálo, že Blues nemůže nic ohrozit. V posledních týdnech ale přichystala Chelsea svým příznivcům hned několik nepříjemných pádů na zem. Víceméně nečekanou prohru na Anfield Road sice modří napravili následující výhrou nad Fulhamem, jenže to nejhorší mělo teprve přijít. V domácím zápase proti Sunderlandu Chelsea neskutečně selhala a Černým Kočkám věnovala vysokou výhru 3-0. Pražádné zlepšení navíc nepřišlo ani o týden později v Birminghamu. I tam Blues padli, byť smolně.

Do třetice to Chelsea vyšlo alespoň jednobodově, když remízu brala na St. James´s Parku. Nutno ovšem říct, že Chelsea během posledních zápasů chybělo hned několik důležitých borců, kteří se nyní vrací. Další omluvy si tak Carlo Ancelotti bude připouštět jen velmi nerad. Stejně tak by tuze rád chěl pochválit svoji defenzivu, jenže zatím k tomu příliš důvodů nemá – obhájci titulu totiž v posledních osmi zápasech ve všech soutěžích udrželi čistý štít pouze jedinkrát.

Everton si ke svojí, již tak dost katastrofální výkonnosti, ještě dokonce dovolil přidat pomyslnou třešničku. Domácí prohra 1-4 s West Bromwichem se řadí k vůbec nejtěžším porážkám na vlastním hřišti za dlouhou řádku let. Toffees nás tak zase jednou utvrdili v tom, že když se pozitivních devadesát minut čeká snad nejvíc, přijde úplný opak. Jenomže tahle druhá varianta se stává až nezdravě častou, a je třeba, aby si zodpovědní alarmující situaci konečně naplno uvědomili. Protože tady už přestává legrace. Everton letos vyhrál všehovšudy třikrát a na další vítězství čeká již pět zápasů.

Vinu hází David Moyes především na hráče, ačkoliv by vůbec nebylo od věci si pár kritických slov říct ráno, a preventivně i večer před zrcadlem. „Jsem zklamaný s přístupem, jaký hráči předvedli proti West Bromu. Takový výkon jsem nečekal,“zlobí se Skot. „Přesto ale máme dobrou skupinu hráčů, které to není jedno. Jsou to dobří muži, kteří vědí, co mají k nápravě udělat. V minulosti jsme se již dokázali odrazit zpátky. Ne vždy to bylo díky vítězství, ale kvůli něčemu navíc. Potřebuji vidět výkon, který nám dodá dobrý pocit, který jsme po minulém víkendu ztratili.“

Moyesova slova tak možná ukazují, že když nic jiného, na Stamford Bridge bude k vidění alespoň snaha. A kdo ví, třeba Mikuláš nadělí i bodový zisk. Ze stánku Chelsea totiž Everton již čtyřikrát v řadě odjel s bodem za remízu. Ta poslední se zrodila prakticky přesně před rokem, kdy se konečné skóre zastavilo na stavu 3-3. O dva měsíce později navíc Toffees dokázali Chelsea po deseti letech prvně porazit. Na Goodison Parku vyhráli domácí 2-1.

Historie soupeře

Historie Chelsea začala docela zajímavě, nejprve totiž existoval stadion a teprve poté vznikl klub. Pojďme se na to podívat ale postupně. Už v roce 1877 byl postaven stadion Stamford Bridge, jenž sloužil jen jako atletický stánek a závodiště chrtů. Až v roce 1904 si Henry Augustus Mears řekl, že by bylo vhodné stánek zrekonstruovat a vyhledat pro něj vhodný klub. Nabídl tedy stadion Fulhamu, ovšem ten odmítl. Zklamaný Mears chtěl vše zabalit, avšak přesvědčil ho jeho poradce Fred Parker a rok později vzniká na Stamford Bridge klub s názvem po sousední čtvrti – Chelsea FC.

Chelsea se chtěla okamžitě přihlásit do ligy, ale Jižní fotbalová liga její vstup odmítla. Londýnští se tedy obrátili na Severní fotbalovou ligu. Ta jejich návrh přijala a Chelsea mohla hrát v rámci Severní fotbalové ligy druhou divizi bez toho, aniž by si něco vybojovali na hřišti. Sami si tak můžete udělat obrázek, co stojí za jejím přijetím.

První větší úspěch přišel v roce 1920, tehdy se tým okolo manažera Davida Calderhealda, jenž působil v Chelsea až 26 let, což je nejvíce ze všech manažerů, co se kdy na Stamfordu vystřídali, po letech balancování mezi první a druhou divizí prošel až do semifinále FA Cupu a vybojoval 3. místo v první divizi.

Od roku 1930 se Chelsea téměř natrvalo usadila v první divizi, na 32 let. Další významný zápis pochází z roku 1935, na domácí utkání se silným Arsenalem se přišla podívat rekordní návštěva v historii klubu a druhá nejvyšší návštěva v historii anglické ligy (89 905 lidí). Čtyřicátá léta nějak významná ničím nebyla, připomenout by se jen mohl nákup tři hráčů za 22 000 liber – Lena Gouldena, Tommyho Walkere a nám všem známého Tommyho Lawtona. V roce 1952 nastupuje do funkce manažera Ted Drake a brzy si připisuje první velký úspěch. V sezóně 1954/55 Chelsea šokuje Anglii a tým bez větších hvězd vyhrává ligu. V této době hrál v týmu výborný Jimmy Greaves, produkt akademie Chelsea.

V roce 1965 poprvé klub vyhrál Carling Cup, v napínavém dvojzápase si poradil s Leicesterem. Velkou zásluhu měl na triumfu křídelní hráč Bobby Trambling, jenž je s 202 góly dodnes nejlepší střelec Chelsea. Rok 1970 znamenal vítězství v FA Cupu, Chelsea se ale dařilo i na evropské úrovni, svědčí o tom vítězství v poháru UEFA. Jenže plánování přestavby stadionu přineslo jen finanční potíže a tým paběrkoval mezi první a druhou divizí. V roce 1989 ale Chelsea vybojovala první divizi a začalo se blýskat na lepší časy.

V roce 1993 nastoupil do funkci manažera Glen Hoddle a hned přinesl úspěchy – finále FA Cupu v první sezóně a ve druhé semifinále PVP. Hoddle poté ale přešel na lavičku anglické reprezentace a tudíž ho musel vystřídat Ruud Gullit, který přivedl skvělá jména Gianlucu Vialliho, Roberta Di Mattea, Franka Leboeufa, Gianfranca Zolu či Graeme Le Sauxe. A přišly i trofeje – v Ligovém poháru a FA Cupu. Poté Gullita střídá Vialli a opět je úspěšný, vyhrává PVP.

V novém tisíciletí Chelsea opět pokračuje ve sbírání triumfů, tentokrát se daří v FA Cupu. Po sezóně 1999/00 střídá Vialliho Rainieri, který zaznamenává finále FA Cupu z roku 2002. V červnu 2003 kupuje klub ve velké finanční tísni ruský oligarcha Roman Abramovič, čímž Chelsea zachraňuje asi od pádu někam do League One. Ovšem jak se později ukazuje, Chelsea FC v roce 2003 zaniká a vzniká uměle vytvořený klub Čukotka FC. V Čukotce se neustále střídají trenéři. Hráči, kteří bojují srdcem jsou pro klub zbyteční, a jsou nahrazování zbytečně přeplacenými megahvězdami.

Takto bych mohl pokračovat dál a dál až bych skončil třeba u 1000000% nárustu „pravých věrných fanoušků“. Bohužel Abramovič z toho jak si udělal z Chelsea hračku a inspiroval další bohaté pány, kteří jen ničí starou dobrou Premier League. Ale samozřejmě nemůže zapomenout na zaplacené trofeje z doby Romana: 3x mistr Premier League (2004-05, 2005-06), vítězové FA Cupu a Carling Cup (2007, 2009 a 2010).

Zápasová fakta

Jediné vítězství Evertonu na Stamford Bridge v éře Premier League se vztahuje k listopadu 1994. Tehdy zařídil výhru 1-0 Paul Rideout. V posledních patnácti ligových domácích zápasech tak Londýňané drží neporazitelnost, ačkoliv v posledních letech pravidelně dochází na zmíněné dělby bodů. Únorová domácí výhra pak byla prvním triumfem nad Chelsea po 24 zápasech ve všech soutěžích.

Zřejmě nejslavnější postavou, která oblékala oba modré dresy, je Duncan McKenzie, hvězdný útočník let sedmdesátých. Dalšími jmény na seznamu pak jsou například současný manažer Fulhamu, Mark Hughes, dále John Spencer, Mickey Thomas nebo Graham Stuart.

Chelsea

Přestože obrana Chelsea momentálně prosakuje nezvykle často, Petr Čech je stále nejúspěšnějším brankářem letošní sezony, tedy alespoň co se čistých kont týká. Zatím jich udržel osm. Se slabším obdobím se ovšem potýkají i útočníci. Didier Drogba si po skvělém rozjezdu dává menší půst, i přesto je ale třeba kanonýra z Pobřeží Slonoviny maximálně bránit. Proti Evertonu se v devíti utkáních trefil dokonce šestkrát. Ostatní forvardi Blues ne by že neprojevovali aktivitu, jen jim, jak se zdá, nechce přát štěstí. Vždyť Chelsea letos zaznamenala 99 pokusů směřujících na bránu. Jenže jak je vidno, záruka gólů to není, ostatně Everton by mohl vyprávět.

Everton

Možná trochu utěšující skutečností může být to, že i když Toffees nehrají nic, prohry tak častým jevem nebývají, tedy krom posledních dvou domácích zápasů. Na venkovních hřištích Everton remizoval ve čtyřech z pěti minulých duelů, z toho tři v řadě. Poslední a jedinou venkovní výhrou tak zůstává dobytí birminghamského St. Andrew´s ze začátku října. I v něm měl prsty Tim Cahill, letošní víceméně jediný tahoun, který má na kontě již neuvěřitelných osm gólů.

Vzájemná bilance

• Celkově:                   61-49-49
• Na Stamford Bridge:  35-24-15
• V Premier League:     16-14-5

Absence

Do nominace Chelsea se vrací kapitán John Terry, ovšem jeho účast není kvůli přetrvávajícím potížím s nohou zaručena. Na marodce zůstává Alex s poraněným kolenem, Yossi Benayoun s dlouhodobě poraněnou achillovkou, a také Frank Lampard s třísly.

K Leonu Osmanovi se na listině absentérů přidal Tony Hibbert, jenž si v minulém zápase poranil kotník. V pořádku utkání proti Baggies nedohrál ani Phil Jagielka, jeho start je kvůli menšímu, blíže nepřibližnému zranění nejistý. Třízápasový trest si začne odpykávat Mikel Arteta, distanc naopak vypršel Marouane Fellainimu a vrací se také Phil Neville.

Chelsea: Čech, Turnbull, Bosingwa, Ivanović, Terry, Ferreira, Cole, Ramires, Mikel, Malouda, McEachran, Anelka, Drogba, Kalou, Sturridge, Bruma, Kakuta, Van Aanholt.

Everton: Howard, Mucha, Neville, Jagielka, Distin, Heitinga, Baines, Pienaar, Fellaini, Cahill, Rodwell, Anichebe, Coleman, Bilyaletdinov, Baxter, Yakubu, Beckford, Saha.

• Kdy: 4.12. 16:00 SEČ
• Kde: Stamford Bridge
• Rozhodčí: Lee Probert