Tehdy a dnes: Stuart Barlow

Jsou to čtyři roky, co se bývalý útočník Evertonu naposled objevil na hřišti v dresu svého posledního klubu – Morecambe. Nyní Barlow chystá návrat do fotbalového prostředí.

Rok 1990. Barlow hraje nedělní ligu za celek zvaný Sherwood Park, když se před ním najednou zjevuje šance vyměnit zablácené parky Merseyside za posvátný trávník Goodison Parku a nejvyšší anglické soutěže. V Evertonu nakonec strávil pět let, během kterých nastřádal bezmála devadesát zápasů a třináct branek.

Později si v nižších patrech zahrál za Oldham, Wigan nebo Tranmere, v jehož dresu se postaral o jeden z nejpamátnějších gólů v historii FA Cupu, kterým dopomohl k obratu z 0-3 na vítězných 4-3 nad Southamptonem v roce 2001. Z dráhy obchodníka, na kterou se vydal po odchodu do fotbalového důchodu, se nyní Barlow vrací na hřiště. Tedy alespoň ta tréninková, jak sám plánuje, přičemž stále vypomáhá tam, kde jeho prvoligová kariéra odstartovala.

„Před dvěma lety jsem společně se ženou vedl svatební obchod, ale nedávno jsme s tím sekli a momentálně pracuju pro Everton. Miluji vracet se do míst, kde leží moje kořeny a bývat často na Goodisonu. Vždycky se těším, až lidem povím pár historek a je hezké, že můžu klubu něco vrátit. Jinak mám za sebou hodně trenérského studia a mám už B licenci. Chci se zase vrátit k fotbalu.“

Skok až mezi elitu, který se Barlowovi před lety podařil, je k vidění jen zřídkakdy. Proto ani nepřekvapí, že při ohlížení za svojí kariérou, vyzdvihuje příchod k Toffees jako nejlepší moment své kariéry.

„Přestoupit z nedělní do první ligy je pořádně nezvyklé, takže jsem byl opravdu překvapený. Najednou jsem se objevil mezi hráči jako Neville Southall, Kevin Ratcliffe nebo Graeme Sharp. První gól jsem vstřelil po boku Petera Beardsleyho proti Chelsea v Ligovém poháru a bylo to fantastické. Přejít od hřiště v parku až ke gólu za první tým na Goodisonu, bylo prostě fenomenální. Musel jsem se štípnout, jestli se mi to nezdá.“

Barlow sice svoji profesionální dráhu začal slibně, přesto se ale v Evertonu nikdy plnohodnotně nedokázal prosadit. Často jej navíc sužovala zranění, a tak se po pěti letech vydal do nižších soutěží, kde prožil řádku úspěšných let.

„Nic jsem si nepřál víc, než abych dal za Everton víc gólů,“ odhaluje. „Pokaždé jsem odvedl maximum, ale góly se začaly hrnout až potom, co jsem odešel a začal jsem pravidelně nastupovat za Oldham. Myslím, že nejdelší série zápasů v řadě, ve kterých jsem za Everton nastoupil, je sedm, ale dařilo se mi. Pak jsem se proti Blackburnu zranil a takové věci mohou měnit kariéry. Ale nemám žádné výčitky. Myslím, že jsem pro klub odvedl dobrou práci a byl sem pyšný na to, že jsem mohl nosit modý dres.“

Když v roce 1995 nadešel čas pro změnu, byl to právě jeden z jeho bývalých spoluhráčů, ke kterým v úctě při svém příchodu vhlížel, který mu nabídl restart jeho kariéry. Za Barlowa zaplatil tehdejší manažer Oldhamu, Graeme Sharp, 350 tisíc liber.

„Bylo divné říkat mu trenére, opravdu divné!“ vzpomíná. „Ale tak to někdy ve fotbale chodí.  Sharpy mi tehdy zavolal a řekl, „Poslouchej, měl bys zájem hrát za Oldham?“ Pak jsem si zašel promluvit s Joe Roylem a ten řekl, „Stálé místo ti zaručit nemůžu, jdi se zdokonalit a hrát pravidelný fotbal.“ Chtěl bych, aby se touhle cestou vydalo více hráčů. Pokud někde nehrajete, běžte někam jinam a ukažte se.“

Nejnovějším úkolem tedy bude pro Barlowa vyvíjení nových talentů, byť sám ještě netuší, kde ani kdy se svoji trenérskou dráhu zahájí. „Nevím, kdy se dveře otevřou, ale podívejte na mého starého spolubydlícího na výjezdech Davida Unswortha – nedávno byl dočasným manažerem Prestonu. Mluvil jsem s ním před rokem a půl a tehdy měl B licenci, tak rychle se věci můžou změnit.“