Tedův perný den

Everton – Leicester City 3:0
First Division, 26. prosince 1937

Ted Sagar během své douhé kariéry jistě prožil spousty nezvyklých fotbalových okamžiků. Ani jeden se ale ani nepřibližuje jeho úloze na Boxing Day 1937. Brankářský velikán se v bráně Evertonu poprvé objevil roku 1930 během výhry 4-0 nad Derby County a později s klubem vybojoval dva mistrovské tituly, FA Cup a čtyřikrát si také zachytal za Anglii. Doposud drží rekord pro hráče, který v jednom klubu zůstal nejdelší dobu.

Koncem třicátých let byl Ted v životní formě, sezona 1937/38 se nicméně Evertonu nevydařila. Jediným opravdovým motorem týmu byl mladičký Tommy Lawton, ale ani v jeho silách nebylo vystřílet pro Blues lepší, než 14. příčku.

V dobách, kdy se zápasy hrály jak na Štědrý den, tak na Boxing Day, bylo zavedenou praktikou sehrání zápasu proti stejnému mančaftu v obou těchto dnech, takže utkání proti Leicesteru bylo v jistém slova smyslu odvetou za porážku, kterou Evertonu Foxes uštědřili na Filbert Street o dva dny dříve.

Sagar se do hry vrátil teprve předchozí den, neboť dlouho absentoval s chrupavkou, která si vyžádala již čtvrtou operaci. Jeho smůlu co se zranění týče, potvrdil i list Liverpool Echo, když ho porovnal s Frankem Swiftem, který během čtyř sezon nezmeškal ani jedno utkání Manchesteru City.

První poločas se podle reportáží nesl v opatrném duchu. Everton se u míče příliš často nezdržoval, Leicester však svoji optickou dominanci nedokázal přeměnit v jedinou gólovou šanci. První zásadní okamžik přišel pár okamžiků před přestávkou. Liddleův centr do náruče sebevědomě polapil Sagar, jenže ke svojí smůle za míčem vyskočil ve stejný okamžik jako Joe Mercer, snažící se balon odkopnout a výsledkem bylo zraněné rameno evertonského brankáře.

Po krátké, zato vášnivé diskuzi mezi hráči, Sagara v bráně zastoupil útočník Robert „Bunny“ Bell. Ještě než se tak stalo ovšem stihnul na hřiště vběhnout divák a sám se postavil mezi tři tyče, načež byl ze stadionu vyveden místními konstábly. „V bráně klidně mohl zůstat, tak ubohé bylo zakončování Leicesteru,“ glosoval reportér Liverpool Echo.

Během poločasu byl Sagar odvezen do nedaleké Stanley Hospital, kde mu lékaři jeho vykloubené rameno vrátili do správné polohy. Mezitím se na Goodison Parku rozběhlo druhé dějství a Sagarův náhradník mohl s poklidem sledovat bezzubou snahu hostů. Domácí zato přešli k daleko dynamičtějšímu pojetí a po dvanácti minutách se ujali vedení, kdy se rohový kop Torryho Gillicka snesl na hlavu Lawtona, který se nemýlil.

Zakrátko však publikum nevěřícně kroutilo hlavou. Zraněný Sagar byl znovu na hřišti. Nevrátil se ovšem do brány, nýbrž ke všeobecnému zmatení, se postavil na levé křídlo. Z brány do nemocnice a do zálohy během třiceti minut, to už je pořádně rušné odpoledne!

Sagarův nečekaný návrat tým viditelně povzbudil, a tak se v síti Foxes třeptal druhý gól, o který se postaral Dougie Trentham. Brankář se na křídle nezahanbil, naopak dokonce málem vstřelil gól, když pálil jen těsně vedle. O devět minut později na konečných 3-0 zvýšil svým druhým gólem Tommy Lawton. Útočníkovo umění ale pro tentokrát muselo ustoupit. Skutečným hrdinou zápasu byl Ted Sagar a jeho ceněná ochota a odvaha pomoci svým spoluhráčům.

Dodatek

64 let po Sagarově heroickém výkonu se přepisovala historie, když se v Premier League první brankář trefil z otevřené hry. Stal se jím Peter Schmeichel, který na Goodisonu z voleje propálil Paula Gerrarda. Ani jeho trefa ze závěrečných minut však neodvrátila prohru 3-2 jeho Aston Villy z října 2001.

Dva roky před naším zápasem však Goodison Park spatřil ještě pamětihodnější gól brankáře. V prvním poločase zápasu proti úřadujícím šamionům Arsenalu, si rameno poranil brankář hostí, Frank Moss, kterého nahradil obránce Eddie Hapgood. Nikdo nečekal Mossův návrat a jen hrstka diváků si to po přestávce vůbec uvědomila. Hapgood stále hájil bránu a Moss hrál krajního záložníka.

Nevýrazně působil až do 70. minuty, kdy využil kolmice Teda Drakea a překonal Sagara. Většina diváků přimom žila v domnění, že střelcem gólu je věhlasný křídelník Gunners, Cliff Bastin, který díky přesunu Hapgooda do brány, obsadil střed zálohy. Po pár minutách Moss díky následkům svého zranění musel za hlasitého aplausu střídat. Na Goodison se však vrátil jen o pár týdnů později, kdy mu byl předán míč z onoho zápasu, jako dar od klubu.

Tedův kiks

Hattrick Dixieho Deana byl nejvýraznějším momentem pohodlného domácího vítězství 4-1 nad Huddersfieldem v březnu 1932. Právě gól Terriers měl však Sagar na svém triku. Nejprve bez potíží polapil hlavičku soupeře, jenže ve snaze o vhození míče, nešikovně hodil míč do vlastní sítě.

Andy Rankin na křídle

V poválečné éře se objevil pouze jeden případ, kdy brankář Evertonu nastoupil v poli. Během remízového zápasu proti Stoke City v prosinci 1964, se zranil Andy Rankin, snažíc se o zachycení míče. Zatímco se do brány postavil Sandy Brown, Rankin, který utrpěl menší frakturu v pravé ruce, se zanedlouho vrátil jako levý křídelník, ačkoliv jeho přínos zápasu byl pochopitelně limitovaný. Brown se ironicky zranil také, a to když se vrhnul pod nohy útočníkovi Potters.

Gordon West v rezervě

Poté, co si v rezervním zápase proti Boltonu na Goodisonu v září 1964 vykloubil palec, se charizmatický brankář přesunul do útoku, zatímco v bráně jej nahradil George Sharples.

Nevillův nezvyklý double

Přátelský zápas proti Borussi Mönchengladbach v červenci 1992, si Neville Southall užil. Jeden z nejlepších brankářů fotbalové historie vždycky věřil svým schopnostem v poli a pět minut před koncem zápasů se dočkal, když zaujmul místo zraněného Barry Horna, přičemž do brány šel poslední střídající Jason Kearton. V dřívějším průběhu utkání Southall zneškodnil penaltu, takže v ten den zkompletoval unikátní double. Několik hráčů z pole zklikvidovalo penaltu po nuceném přesunu do brány, ale kolik se jich může pochlubit opakem?