Tim Howard a jeho pocty

Jízdu na horské dráze, která může posloužit jako druhé pojmenování letošní sezony, neminula ani Tima Howarda, stále si pevně držícího post brankářské jedničky.

Bizarní a nečekané výsledky, nečekané comebacky a v neposlední řadě také nejvyrovnanější tabulka za dlouhé roky. To všechno jsou synonyma letošní sezony. Již v prvním kole šokoval ten, od kterého se to čekalo nejméně, když Blackpool vysokou čtyřgólovou výhrou vyloupil DW Stadium.

V dalším kole se však obětí další kanonády stali právě Tangerines, když odjížděli z Emirates Stadium s prohrou 6-0. Dvacet čtyři hodin poté šokoval další nováček. Na St. James  Parku rozkrájel Newcastle na maličké kousíčky Aston Villu a zanedlouho si Magpies přisali další cenný skalp, a to když v Ligovém poháru zdolali na Stamford Bridge Chelsea 4-3. Do třetice si Newcastle s chutí zastřílel v derby proti Sunderlandu, kterému nadělil fíků pět.

Black Cats se však oklepali rychle a na vlastní kůži to pocítila znovu Chelsea, která jim doma podlehla 0-3. Jednu ze nejzásadnějších rolí v tomto směru však hraje Wolverhampton. Ačkoliv se McCartyho borci pohybují v sestupové zóně, dokázali porazit Chelsea, Manchester City i posledně Manchester United.

Ale abychom se konečně přesunuli k Toffees, také oni již letos figurovali v mnohagólovém thrilleru. Únorová výhra 5-3 nad Blackpoolem vydatnou měrou přispěla k rekordní hrací sobotě, během které v Premier League padlo 43 gólů. První otázka pro Tima Howarda proto nemohla být vhodnější.

„Je to bláznivé,“ zní jeho pohled na aktuální nepředvídatelnou sezonu, kterou připisuje větší ochotě klubů k utrácení. „Myslím, že jedna oblast, ve které se tvoří rozdíl, jsou finance. Pokud to rozeberete, více peněz, které kluby jež tradičně příliš neutrácejí, začnou vynakládat, tím větší hráčskou kvalitu a šířku týmů si obstarají, a to úroveň rovnováhy zvyšuje.

Podle mého to je to, co letos vidíme. Zatímco dříve týmy mohly do zápasů jít s tím, že nemají kvalitu se měřit s tímhle nebo tamhletím mužstvem, teď už ji mají. Vždycky to neznamená, že mohou vyhrát a peníze vám nekoupí takový spirit, který máme u nás v Evertonu, ale opravdu si myslím, že je to důvod těch bláznivých výsledků.“

V mnoha pohledech se tak příběh letošní sezony podobá schématu, které je aplikováno v Howardově rodišti za velkou louží. Draftovací systém ve Spojených státech znamená, že nejslabší celek v jakékoliv dané soutěži, bude posílen možností výsostného výběru nejlepších mladých talentů, vycházejících z univerzitních líhní.

„V tomhle ohledu mi to opravdu připomíná domov,“ říká rodák z New Jersey. „V Americe tu vyváženost rovnosti a parity máme. V Anglii se o takové úrovni samozřejmě nemůžeme bavit, ale současná situace zlepšuje hru jako podívanou, protože je daleko zajímavější sledovat zápasy když netušíte, kdo má větší šanci vyhrát. Za ty roky byste si před zápasem řekli, “No, výsledek je předem jasný, nepotřebuji ten zápas ani vidět.“ Dnes je to mnohem zajímavější,“ tvrdí Howard.

Právě díky nepředvídatelnosti tak čerstvě dvaatřicetiletý brankář nedokáže říct, kdo v květnu převezme mistrovský pohár. „Je to těžké, protože jeden týden říkáme, že tenhle tým má největší šanci a za chvíli se to zase změní. Prostě nevím. Řekl bych, že jsou tři týmy, které by mohly letos vyhrát, ale tabulka je hodně těsná. Jak na špici, tak na jejím konci.“

V současnosti se Howard a jeho spoluhráči nacházejí uprostřed, na deváté příčce. Everton byl přitom před startem sezony považován za černého koně, který měl bojovat o evropské poháry, ne-li dokonce o Ligu Mistrů. Jenže na kolena Toffees letos sráží právě nestálost výkonů a tak zatímco jsme byli svědky fantastických výher nad Liverpoolem, Manchesterem City, Tottenhamem nebo Chelsea, zároveň se Blues nechali zostudit například Newcastlem, West Bromwichem či Stoke City. Američan ale věří ve vydařené zakončení sezony, čemuž mu napovídají solidní výsledky z posledních týdnů.

„Myslím, že od přelomu roku se nám celkem daří. Důležitá je harmonie mezi výkony a výsledky. Výkony jsou důležité a fanoušci ty skvělé umí náležitě ocenit, ale ani to pokaždé nezaručuje vítězství. Někdy se lepší hrát ošklivě ale účinně a vyhrát. Řekl bych, že naše poslední výsledky jsou dobré, nikoliv ale vynikající.“

V lednu se navíc Everton musel smířit s odchodem Stevena Pienaara, což podle Howarda svoji roli hraje. „Nelze popřít, že Steven byl pro nás skvělý. Ale show musí pokračovat. Přeji mu hodně štěstí. Není jednoduché vidět, když odchází tak dobrý fotbalista, ale to se stává. Máme kvalitní hráče, kteří jej mohou nahradit.“

Daleko víc se Howard soustředí na to, co má v popisu práce. Před dvěma lety jednička americké reprezentace vyrovnala rekord Nevilla Southalla v počtu 15 čistých ligových štítů v Premier League během jedné sezony, přičemž posledním dnem sezony se Howard ocitl dokonce na číslu 17. Loni neinkasoval v jedenácti zápasech, nicméně letos je vychytaná nula spíše vzácností a právě ve zlepšení defenzivní práce Howard vidí základ potenciální vítězné série.

„Čistá konta jsou podkladem, na kterém vše stojí a jde vidět, že obvykle přicházejí ve skupinách. Když podáváte dobré výkony v obraně, je úžasné, jak rychle se můžete stát soudržnějšími ve všech oblastech a právě o to se snažíme.

Myslím, že pokud se podíváte na ostatní prvoligové kluby, čistá konta jsou výsledkem hned několika faktorů. Viděl jsem několik letošních statistik, souvisejících s malým počtem čistých kont a v téhle lize je to kvůli vysokému tempu a skvělým hráčům opravdu těžké. Víme ale, co všechno k tomu musíme udělat a jak jsem řekl, pak na tom můžeme stavět.“

Krom útočných možností jiných týmů, se však podle Howarda zlepšují i jeho gólmanští kolegové. Obzvláště letošní sezona poskytuje mladým a nadějným brankářům šanci, což by mohl potvrdit třiadvacetiletý Joe Hart z Manchesteru City, dvacetiletý Wojciech Szczesny hájící barvy Arsenalu, 22tiletý Tim Krul z Newcastlu či třiadvacetiletý Asmir Begović ze Stoke City.

Oproti nim se však Howard ideálnímu brankářskému věku teprve blíží a ví, že čas je stále na jeho straně, přestože si uvědomil, že příchodem Jána Muchy se jeho konkurence zvýšila.

„Myslím, že pokaždé musíte být ostražití. Pokaždé, když manažer řekne moje jméno a postaví mě do základní sestavy, beru to jako čest, rozhodně to není samozřejmost. Je poctou, že si přes sebe mohu oblékat dres náš dres, reprezentovat tento klub a mít manažera, který vám věří.

Snaží se přivádět konkurenci na všechny posty a chce sehnat nejlepší dostupné hráče a myslím, že se mu to i u brankářů za všechny ty roky podařilo. Kvalitní hráče potřebujete na každou pozici, nikdo si nemůže být svým místem jistý. Myslím, že standard tu byl vždycky vysoký a na Anglii je tradičně pohlíženo jako na brankářského vlajkonoše. Podle mě to pořád platí a pokud prolétnete kádry většiny týmů, každé mají dva top brankáře. Je to testament celé lize a jejímu vývoji.

Vždycky je tu místo pro kvalitního veterána, ale řada manažerů dala důvěru svým mladým gólmanům, hodila je do vody a nechala je, ať si poradí. To je pro budoucnost brankářství hodně důležité.“

A zbývající část sezony? Howard si žádné cíle nedává. Jen hodlá zůstat v pozoru a dál věřit, že na první pohled zpackaná sezona tolik pochmurně nakonec neskončí. „Jako gólman si nic neplánuji, protože moje povolání je klíčovou součástí týmu a pokud má být tým úspěšný, brankář musí podávat vysoce kvalitní výkony,“ říká. „Vím, co funguje a hraji už dlouho na to, abych věděl, jaký trénink je před víkendem zapotřebí.

Nejdůležitější je, když obrana bude do konce sezony pokračovat v konzistentních výkonech a bude tím základem, který potřebujeme. Když se podíváte na tabulku, zjistíte, že dvě nebo tři výhry v řadě nás mohou vynést vysoko. Celkovým týmovým cílem je do těch míst se dostat, pozici si upevnit a pak se pokusit ještě povyskočit. Nechci projevovat málo respektu k těm týmům, co jsou nyní nahoře, ale cítíme, že díky posledním pěti, šesti letům, je to naše místo. Vezme nám to hodně sil, ale budeme bojovat,“ slibuje Howard.