Anichebe a nový začátek

Běžela sezona 2006/07, když Victor Anichebe spolu s Jamesem Vaughanem začali fotbalovou veřejnost upoutávat svým dravým nástupem na scénu. Oba měli být budoucími tahouny, přesně tak, jak na to poukazoval jejich talent. Cesty obou útočníků ovšem nabraly špatný směr.

Vaughanovi všemožná zranění zdá se již nadobro zhatila veškeré šance v budoucnosti na Goodison Parku a jeho parťák z akademie zase musí snášet věčnou kritiku. Přesto s Anichebem narozdíl od prvně jmenovaného David Moyes počítá. Nigerijský rodák přitom žádné štístko také není. Od osudného zápasu na St. James Parku z února 2009, kdy mu Kevin Nolan likvidačním skluzem zpřetrhal kolenní vazy, se zatím nedokázal plnohodnotně prosadit.

Manažer ale třiadvacetiletému forvardovi věří. Povětšinu sezony se Anichebemu snaží dopřávat co nejvíce herního času a v posledních dvou zápasech dokonce v základní sestavě sám táhl útočnou snahu týmu. K tomu, aby si většinu Evertonians naklonil na svoji stranu mu ale stále dost schází, byť před týdnem proti Manchesteru City se mu za jeho úsilí dostalo zaslouženého hlasitého potlesku.

„Bylo to hezké. Cítil jsem se opravdu dobře. I tak jsem ale zatím neměl tolik příležitostí, jak bych si přál. Povedla se mi příprava, skutečně jsem doufal ve vydařenou sezonu, ale pak přišlo další zranění,“ krčí Anichebe rameny. „To poslední bylo ze všech přijmout nejtěžší. Když jsem se zranil v Newcastlu, alespoň jsem věděl, že to bylo okamžité a věděl jsem, jak dlouho budu chybět. Navíc jsem kolem sebe měl Mikela a Jagse, kteří měli stejné zranění.

To nedávné ale bylo nejhorší. Cítil jsem, že by to mohl být můj rok, byl jsem silný a sebevědomý. Před odjezdem do Austrálie jsem dokonce navštívil kondiční kurz v Los Angeles, abych na tom byl ještě lépe. Před sezonou ale přišlo další zranění a byl jsem mimo hru skoro až do prosince a otrávné bylo to, že jsem nevěděl, kdy se vrátím. Měl jsem pohmožděnou kost v levém koleni a nakonec byla zapotřebí operace.

Bylo těžké chodit na zápasy a na věty ostatních jako “Potřebujeme tě zpět“ odpovídat, že budu zpět brzy i když se to nestalo. Se mnou je to tak, že dostávat se do herní zátěže je hodně složité.“

Mezitím se navíc v médiích objevily zprávy, tvrdící, že Anichebe odmítnul v Evertonu podepsat novou smlouvu, což nakonec klub popřel. Tehdejší zlobu fanoušků ale robustní útočník chápe, i když byla neoprávněná.

„Jakmile jsem se konečně vrátil, tak se týmu nedařilo a to kolidovalo s tou situací ohledně smlouvy. Měli k tomu důvod, protože si o mém kontraktu přečetli věci, které by se nelíbily žádnému fandovi. Rozumím jim, byl jsem zraněný a sotva co jsem se zotavil přišly noviny s tím, že jsem odmítnul 30 tisíc týdně. Vůbec jsem nevěděl, co se děje.

Přijel jsem k zápasu proti Wiganu a vešel jsem do šatny abych se zeptal, co se stalo. Kamarád mi ráno psal a ptal se, jestli jsem opravdu odmítnul takový plat. Já jsem přitom nic nevěděl ani o žádných jednáních. Tyhle věci prostě nechávám na agentovi a na klubu. Je mi teprve 22 a také díky těm zdravotním problémům vím, že odmítnutí tolika peněz by mohlo fanoušky dopálit, obzvlášť v dnešní době.“

Veškerou koncentraci tak Anichebe soustředí pouze na dění na hřišti. Ještě před začátkem předsezonní přípravy ve Spojených Státech, znovu plánuje návštěvu Kalifornie za zlepšením kondice a věří, že zdlouhavé patálie bude moci brzy hodit za hlavu.

„Lidi mi říkají, abych si stanovil osobní cíle, ale vždyť já byl mimo hru 18 měsíců,“ připomíná. „Prostě chci zůstat fit, dál makat a odměna potom přijde. Abych vydržel celých 90 minut je pro mě to nejdůležitější. Pokud ze hřiště odejdete po padesáti minutách nebo po hodině, je to těžké, ale je to volba manažera, ne vaše. A hodně samozřejmě záleží na mojí výdrži. Ale pokud vydržíte 85 minut hrát naplno, pak vás nikdo nemůže zpochybňovat.

To je přesně to, co jsem se naučil během doby, kdy jsem léčil zranění. Podívejte se na Carlose Teveze – je to skvělý hráč a celý zápas se nezastaví. Ani Messiho nikdy nepřistihnete při ulévání. V minulosti jsem takové tempo vydržel jen půl hodiny, ale chci na tom pracovat. Až budu mít na celých 90 minut, pak to bude o něčem jiném,“ slibuje Anichebe.