Coleman se zranil, sezonu ale vidí pozitivně

Villareal je pro Everton nejspíš zakletým protivníkem. Zatímco před šesti lety se “žlutou ponorkou“ Blues svedli nešťastný dvojduel o Champions League, tentokrát ve vzájemném střetnutí padl za oběť jeden z nejlepších hráčů minulého roku, Seamus Coleman. Mladý Ir zaplatil za ostrý a zcela zbytečný skluz Carlose Marcheny a natržený vaz v kotníku jej ze hry vyřadí na několik týdnů, tedy v tom příznivějším případě.

Zranění však dravé mládí zastavit nedokáže, a tak Seamus nemá žádný důvod k pesimismu. Obzvláště, když v loňské sezoně patřil k tomu nejlepšímu, čím se Toffees mohli pochlubit. Také i díky tomu, že na hlavu fotbalové veřejnosti málo známého mladíka, se nesnášely žádné přehnané nároky.

„Minulou sezonu jsem necítil žádný tlak. Koneckonců, jste jen fotbalista a netušíte, co si fanoušci myslí. V sobotu prostě jdu na hřiště a vydám ze sebe to nejlepší. Někdy to nemusí být dost dobrý výkon, ale každý víkend hraju na maximum, to je všechno, co můžete udělat.

Každý rok jsme si před začátkem sezony tvořili cíle, ale já si žádné stanovovat nebudu, protože sezona je dlouhá. Musíme prostě jít zápas od zápasu a v lednu budeme vědět lépe, jak na tom jsme. Loni byl každý týden jiný. Jednou můžete hrát skvěle, pak zase hrozně, takže věcí, kterou se jako pravý záložník musím naučit je to, jak si udržet stálou výkonnost,“ plánuje.

„Byla to dlouhá sezona a vím, že až se uzdravím, tak nebudu hrát každý týden. Loni jsem hrál víc, než jsem sám očekával. Objevily se dny, kdy jsem se cítil unavený a manažer mě správně vynechal, a o tom to na téhle úrovni je.“

Nejen díky své absenci, ale zejména díky nezměrnému potenciálu, by roli „Colemana nové sezony“ mohl převzít talentovaný Ross Barkley. Odchovanec Blues zazářil během přípravy a dříve nebo později jej čeká i ostrý ligový debut. Záložník má přitom za sebou dvojitou zlomeninu holenní kosti, díky které promarodil tři čtvrtě roku. Zatím se naštěstí nezdá, že by dlouhá pauza nějak ovlivnila Barkleyho vývoj. „Ross je rozhodně talent. Je mu sedmnáct, je urostlý a je ve správném klubu se správným manažerem. Ale určitě na něj nechceme vyvjíet příliš tlaku.“

Coleman svůj velký krok zvládl, byť svou pozici neměl vůbec jednoduchou. Mladík, který Everton stál pouhých 60 tisíc liber, se ze své původní pozice pravého beka přesunul na kraj zálohy, kde pomohl zacelit nedostatky, které na inkriminovaném postu Blues dlouho zlobily. Davidu Moyesovi se jeho krok vyplatil, Coleman se koncem sezony dokonce dostal do nominace na mladého hráče roku a jak sám říká, permanentní osvojení křídelní pozice by mu nebylo proti srsti.

„Mám velké štěstí, že jsem vůbec v takovém postavení. Hraju za velký klub a budu za něj hrát kdekoliv manažer řekne. Loni jsem hrál pravého záložníka, ale celou předchozí kariéru to byl pravý obránce. Nedokážu říct, jestli je moje budoucnost v obraně, to záleží na tom, co plánuje manažer. Nejsem vybíravý, prostě si užívám hraní před fanoušky na Goodisonu, ať už jako bek, záložník, nebo střídající hráč. Každý říká, že by hrál i v bráně, pokud by je o to manažer požádal, ale mě to by opravdu problém nedělalo.

V záloze je to jiné a trvalo mi několik zápasů, než jsem si na to zvykl. Předtím jsem tam nehrál, ale časem se mi to začalo líbit. Naučíte se díky tomu i jiné prvky hry a celkově je to hodně o nových věcech. Přišel jsem z hostování v Blackpoolu a jen jsem doufal, že vůbec budu v prvním týmu. Věděl jsem že mě Blackpool chtěl zpátky, ale manažer mě nechtěl pustit, což bylo dobré znamení. Počítal se mnou, dal mi prostor na pravé záloze a opravdu jsem si to užil.“