Žádná béčka

Newcastle reserves – Everton reserves 2-3
Central League, 3. května 1969

Vyťukáte-li do internetového vyhledáváče slova „Bahrain“ a „penalty“, na obrazovce vám naskočí různé výsledky, odkazující na lidská práva a odsouzené k smrti. Teď se možná divíte, co s tím má co dočinění řadový zápas Central League z šedesátých let, ale nebojte – všechno nakonec začne dávat smysl. Napište do vyhledávače slova „Bahrain,“ „Uzbekistan“ a „penalty“ a dopídíte se ke zcela jinému cíli: „FIFA ruší výsledek zápasu mezi Uzbekistánem a Bahrajnem, utkání se bude opakovat.“

3. září 2005, během prvního kvalifikačního barážového utkání asijské zóny o mistrovství světa 2006 mezi oběmi zeměmi, došlo ke kontroverznímu rozhodnutí sudího, který nejlépe shrnula FIFA ve svém reportu:

1. Za stavu 1-0 pro Uzbekistán rozhodčí v 39. minutě udělil Uzbekistánu pokutový kop.
2. Pokutový kop byl proveden a vedl ke gólu pro Uzbekistán.
3. Předtím, než byl kop proveden, zasáhl uzbecký hráč do pokutového území.
4. Rozhodčí následně udělil nepřímý volný kop ve prospěch Bahrajnu.
5. Tyto situace nicméně podle pravidel po rozhodčím požadují nařízení opakování pokutového kopu.

Zápas skončil výsledkem 2-0 a uzbekistánská fotbalová asociace si stěžovala na to, že sudí chybně užil pravidel hry a zápas měl Uzbekistán vyhrát kontumačně 3-0. FIFA byla opačného názoru a nařídila opakování zápasu. Ten skončil 1-1 a bezbranková remízu v odvetě znamenala postup Bahrajnu. FIFA se tehdy nechala slyšet, že výrok sudího byl neslýchaný. Ještě že ale vedoucí organizace světového fotbalu neměla svoje lidi na St. James Parku na jaře 1969.

Nevraživé – slovo nejlépe vystihující vzájemná setkání Evertonu a Newcastlu v druhé polovině šedesátých let. Notorně známé bylo zejména vyloučení obránce Ollieho Burtona a brankáře Gordona Westa na severovýchodě Anglie v říjnu 1967, ve stejné sezoně pak na Goodisonu šel předčasně do sprch Alan Ball v neméně vyhroceném utkání. Dokonce i výlet everonské rezervy do Newcastlu v březnu 1966, bylo rebelantskou záležitostí. Necelé dvě minuty před koncem zápasu křídelníka Toffees, Aidena Mahera bezohledně povalil John Craggs, načež za rozhodčím na hřiště vystartoval trenér Evertonu, a arbitr následně domácího hráče vyloučil. A mezitím si Albert Bennett z Newcastlu a evertonský Gerry Glover, uspořádali wrestlingový mač. Oba samozřejmě červený kartonek také neminul.

O tři roky později se v posledním rezervním zápase sezony v sestavě Evertonu objevila povědomá jména, která delší, nebo také kratší dobu kopala i za první tým: Barnett, Turner, Darcy, Brindle, Bennett, Whittle, Humphreys, Darracott, Lyons, Styles, Jones. Daily Post zápas označil jako „plný faulů, divokého temperamentu a neuvěřitelných rozhodnutí rozhodčího.

Hosté vstoupili do zápasu nadějně, když přímý kop Alana Whittlea vypadl brankáři z rukou. Naštěstí pro domácí ale v darované šanci pálil Gerry Humphreys vedle. Míč se přesouval z jednoho konce hřiště na druhé, než Everton šokoval Magpies třemi góly v rozmezí sedmi minut. Prvně se přesnou hlavičkou blýsknul Mick Lyons, pak nechytatelnou pumelicí z 33 metrů rozvlnil síť Billy Brindle a nakonec domácí obránce Cowan tečoval balon do vlastní sítě.

Minutu před poločasem ale nadešel ještě pozoruhodnější moment. Sudí správně odpískal penaltu pro Newcastle po hře rukou hráče Evertonu. Alan Duffy jedenáctku bezpečně proměnil, jenže rozhodčí gól neuznal a ukázal na kraj pokutového území, do kterého jeho spoluhráč Keith Tyson údajně vběhl před provedením kopu. Sudí tak nenařídil zopakování penalty, nýbrž domácím udělil jen přímý kop. Šlo tedy o výrok zcela v rozporu s pravidly.

Svoje pochybení si ovšem arbitr uvědomil, o poločase se totiž šel omluvit oběma týmům. Zápas nicméně v napjatém duchu pokračoval i ve druhé půli. Neustále docházelo ke slovním výměnám mezi lavičkou Evertonu a diváky i hráči, načež byla po hodině hry na hřiště povolána policie. Trenér Blues, Arthur Proudler, by vykázán do tunelu, kde se setkal s místním konstáblem a nakonec byl pro svoji vlastní bezpečnost ze hřiště eskortován. To všechno v zápase B týmů. Na hřišti Newcastle presoval, v 70. minutě snížil a na konečných 3-2 pak ironicky ze značky pokutového kopu upravil Duffy.

Policie zasahuje

Newcastle Evening Chronicle Pink po zápase napsal následující: „K vidění byla neuvěřitelná scéna, když byl trenér Evertonu odveden policií. Od čáry se dohadoval s několika hráči Newcastlu a po křiku na rozhodčího následoval příchod policejního seržanta. Sudí přiběhl a po krátké domluvě byl trenér Evertonu za mohutného odporu odveden. Poté se přesunul do lóže, odkud sledoval zbytek zápasu a když si jej všimli diváci, na jeho adresu putovaly další nadávky.“

Nejlepší rezervní zápas, který se neodehrál

Šestnáct dní před naším zápasem, se na Goodisonu sehrál srovnatelně chaotický duel. Tedy téměř. Utkání bylo naplánováno na čtvrteční odpoledne a sešlo se poměrně početné publikum, protože byly velikonoční prázdniny. Everton byl připraven, stejně tak i zápasoví rozhodčí. Něco ale chybělo – rezerva Leedsu United, soupeř. A proč? Protože byl pořád v Yorkshiru. Zoufalí zástupci Evertonu spěšně na Elland Road zatelefonovali a zjistili, že Leeds byl v domnění, že zápas se hraje až večer. Všichni tak museli hřiště opustit, utkání bylo odloženo a odehráno o osm dní pozdějí, kdy se remizovalo 1-1. O onom „nezápase“ také z trochu jiného úhlu hovoří historka anonymního fanouška, který toho odpoledne na Goodisonu byl:

„Na zápas jsem šel s kamarádem ze školy. Zrovna jsme šli kolem Gwladys Street, když nás oslovil jeden ze zaměstnanců Evertonu a řekl, že potřebují někoho, kdo si sedne v Gwladys Street – která byla uzavřena – a bude podávat míče. Znamenalo to volný vstup, tak jsme souhlasili. Seděli jsme asi deset minut, ale asi ve tři hodiny se ozvalo oznámení, že zápas byl odložen z důvodů mimo kontrolu klubu. Chvíli jsme ještě zůstali, ale když jsme odcházeli, zjistili jsme, že všechny východy byly zavřené. Zamkli nás v Goodison Parku! Po hodině bušení do zdi a dveří a několika rošťáckých pomyšleních na schování se na stadionu do dalšího domácího zápasu, se nám podařilo vyšplhat na jednu zeď. Chvíli jsme křičeli a pak nás přišel jeden z pracovníků zachránit. Za způsobené potíže nám klub každému vyplatil dva šilinky a šest pencí. Bylo to bizarní.“