Preview: Arsenal – Everton

Sobotní odpoledne bude pro Everton znamenat výlet na Emirates Stadium, kde se pokusí překvapit dobře rozjetý Arsenal.

Tak jak Evertonu měsíc listopad výsledkově relativně vyšel, do posledního měsíce v roce vykročil příšerně. A napravovat se navíc v sobotu vydá do jedné z těch nejobtížnějších destinací – Emirates Stadium. Přitom kdyby los Evertonu nadělil výlet do severního Londýna začátkem sezony, nejspíš by se Toffees připisovaly šance o něco větší.

Gunners začátek ročníku zaspali v evertonském stylu, vždyť ještě začátkem sezony se pohybovali na dohled těch nejnižších příček, o což se zasloužila třeba krutá prohra na Old Trafford, domácí porážka od Liverpoolu, nebo nepříjemná prohra v derby s Tottenhamem. Kanonýři ale narozdíl od jejich víkendového protivníka zavčas zabrali a právě od prohry na White Hart Lane na začátku října, se vydali za neproherní sérií, která v lize čítá šest výher a jedinou remízu. Blues tak budou čelit celku s jednou nejlepších aktuálních výkonností v celé soutěži.

Jiskřičkou naděje tak může být alespoň fakt, že na Emirates se domácí s Evertonem častokrát museli natrápit. Hned v posledních čtyřech vzájemných venkovních zápasech z pěti se Blues ocitli ve vedení. Na bodovém součtu se to ovšem projevilo minimálně, když v nich Everton dvakrát remizoval a třikrát Arsenal vývoj utkání otočil. Tehdy za Toffees kopal ještě Mikel Arteta, nynější zaměstnanec Arsenalu. A o tom, že pro dlouholetého záložníka Evertonu šlo o krok dopředu svědčí i čísla. Jeho přesnost přihrávek činí 90% oproti 83 procentům z minulé sezony, přičemž v průměru vytvoří 2.5 šancí na zápas v porovnání s dvěma z loňska. Nezaostávají za ním ale ani další kolegové ze záložní řady. Aaron Ramsey zatím přihrál na čtyři góly, Gervinho na pět.

Everton měl minulý víkend šanci plně bodovat třikrát za sebou. Jenže místo toho paradoxně potvrdil, proč jsou tři výhry v řadě v jeho podání tolik raritní záležitostí. Na Goodison Park přijel Stoke, tradičně si přichystal svůj presink, zahuštěný střed pole a obětavou obranu a Everton měl zaděláno na problém. Zoufalí borci v modrém si nechali dát gól z jediné šance soupeře a k tomu, co následovalo, se již nemá cenu vracet. Bylo to tu již tisíckrát a určitě ne naposled.

Další šancí posunout se tabulkou, tak Toffees pohrdli, ačkoliv se jim letos daří právě proti těm papírově slabším. Narozdíl od minulé sezony, kdy Everton překvapoval ty kvalitnější celky. Podle Seamuse Colemana je tak na čase, aby tým uhrál výsledek i proti mužstvům z vrcholu tabulky.

„V derby jsme hráli v oslabení, zatímco proti Manchester United jsme dominovali, ale nepodařilo se nám dát gól. Doufejme, že v sobotu se to změní, pokusíme se vyhrát, tak jako vždycky. Bod by nebyl špatný, ale pokaždé cítíme, že i velké týmy můžeme porazit. Bude těžké udržet čistý štít, ale budeme se o to snažit a snad nám tam něco spadne. Arsenal začal pomalu, ale mají opravdovou kvalitu a bylo by hezké je v sobotu zastavit. Robin van Persie je fantastický, jeho zakončování je neuvěřitelné.“

Naposled se oba celky potkaly v únoru a právě i tehdy udeřili Toffees jako první, konkrétně Louis Saha. Gunners nicméně dvěma trefami z poslední dvacetiminutovky zápas otočili.

Historie soupeře

Jeden z nejslavnějších klubů anglické fotbalové historie započal svoji první kapitolu roku 1886. Tehdy si dělníci ze zbrojní továrny v jiholondýnském Woolwichi rozhodli založit vlastní fotbalový klub, kterému dali název Dial Square. Zanedlouho se ale klubu začalo říkat Royal Arsenal a jakmile v roce 1891 získal profesionální licenci, ustálil se název Woolwich Arsenal. A konečně, k současnému názvu Arsenal Football Club došlo představenstvo jen o několik let později.

První skutečnou fotbalovou pouť Arsenal nastartoval v roce 1893, kdy se podíval do Second Division. Ve druhé nejvyšší soutěži přežíval jedenáct let, než se mu povedlo podívat se poprvé mezi smetánku. Ve First Division Gunners strávili devět let, během kterých se jim v roce 1906 povedlo dosáhnout semifinále FA Cupu a o tři roky později šestého místa v ligové tabulce.

Naneštěstí čekal na Arsenal v roce 1913 sestup, který ovšem kolidoval s doposud největší změnami klubové historie. Po 27 letech, během kterých Kanonýři hrávali v Plumsteadu, se kluboví činovníci rozhodli pro přesun do severního Londýna, kde se jim novým domovem stalo legendární Highbury.  Stěhování podnítil předseda klubu Sir Henry Norris, který v severolonýdnské oblasti viděl pro svůj klub větší potenciál. Přesun se mu vyplatil téměř okamžitě, vždyť Arsenalu unikl postup v následující sezoně o jediný bod.

Účasti zpět v nejvyšší soutěži se ale Gunners přece jen dočkali. Roku 1919 se ale do First Division, kterou od té doby již ani jedinkrát neopustili, podívali za navýsost kontroverzních okolností, které společně s přesunem do severního Londýna, nastartovaly tradiční rivalitu s novými sousedy z Tottenhamu. Spurs na konci sezony 1914/15 finišovali na dně tabulky, po konci první světové války byla ovšem First Division rozšířena o dva nové kluby. Očekávalo se proto, že Tottenham v nejvyšší soutěži zůstane. Norris nicméně dokázal Arsenalu zařídit místenku mezi elitou, zatímco Spurs skutečně spadli o patro níže.

V následujících sezonách sice Arsenal hrál přinejlepším o střed tabulky, ovšem obrat k lepšímu na sebe nenechal tak dlouho čekat. Legendární Herbert Chapman, jenž dovedl Huddersfield Town ke třem za sebou jedoucím mistrovským titulům, usedl na manažerské křeslo na Highbury a během devíti let z průměrného Arsenalu vybudoval jedno z nejvěhlasnějších jmen světového fotbalu. Pod jeho vedením se Gunners nejprve v roce 1927 zúčastnili finále FA Cupu, než o tři roky později ve stejné soutěži přišla první hlavní klubová trofej. O sezonu později Kanonýři poprvé ovládli ligovou scénu a v následujících sedmi letech do klubové vitríny putovaly další čtyři tituly a druhý FA Cup.

Pátý titul Arsenalu přinesl ročník 1937/38, avšak jeho dominance pomalu začínala ustupovat. Po dalším přerušení, způsobeném druhou světovou válkou, ale Tom Whittaker namíchal další ideálně složeným tým, a ten po válce získal další dva tituly a FA Cup, a to všechno během pěti let.

Whittakerova smrt roku 1956 však předznamenala skutečný úpadek. Dokonce ani obsazení Billyho Wrighta, jednoho z velikánů anglického fotbalu, nepřineslo ovoce. Arsenalu se tak ujal Bertie Mee, původním povoláním fyzioterapeut, s minimálními znalostmi profesionálního fotbalu. I přesto ale Gunners dovedl do finále League Cupu 1968, kde Arsenal šokujícím způsobem podlehl třetiligovému Swindonu. Za dva roky se ale Gunners mohli pyšnit první evropskou trofejí – Veletržním pohárem, v jehož finále zdolali Anderlecht.

Sedmdesátá léta nebyla ničím výjimečným. V roce 1972 si Arsenal sice zahrál ve finále FA Cupu a o sezonu později obsadil druhé místo v lize, nicméně po zbytek dekády se Gunners zmohli pouze na střed tabulky. O pár let později se Arsenal znovu podíval do finále Anglického poháru, a to dokonce třikrát v řadě, ovšem za trofejí Gunners svoje snažení dovedli pouze v prostředním výletu do Wembley v roce 1979, kdy v poslední minutě urvali výhru 3-2 nad Manchesterem United. V další sezoně měli Kanonýři na dosah Pohár Vítězů Pohárů, jenže ve finále proti Valencii nezvládli penaltový rozstřel.

Na častější úspěchy si tak fanoušci Gunners přivykli až během éry George Grahama. Ten se Arsenalu ujal v roce 1986 a získal s týmem šest trofejí. Na vítězství v Ligovém poháru roku 1987 navázal o dva roky později titulem, který se na Highbury vrátil po osmnáctiletém čekání. Šamiony se Gunners stali po nejstrhujícím ligovém finiši, který kdy Anglie zažila. Arsenal potřeboval k zisku titulu zvítězit na Anfield Road o dva góly. A povedlo se, rozhodující gól na 2-0 vstřelil v poslední minutě Michael Thomas.

I pod hlavičkou nově vzniklé Premier League Arsenal slavil úspěchy. V sezoně 1992/93 se navíc stal prvním týmem, jež vyhrál oba domácí poháry v jediné sezoně. V obou případech se poraženými nešťastníky stal Sheffield Wednesday. Po odchodu Grahama se týmu nakrátko ujal Bruce Ricoh, který se vyznamenal zejména koupí ikonického Dennise Bergkampa. Koncem září 1996 Arsenal jmenoval novým manažerem Arsena Wengera, a tomu zisk fanoušků na svoji stranu netrval dlouho. Koncem sezony dovedl Arsenal na třetí místo a zajistil kvalifikaci do poháru UEFA.

V další sezoně už Francouz se svými svěřenci slavil druhý double v klubové historii, což se Arsenalu povedlo i v sezoně 2001/02. Zakrátko následovaly i další dva FA Cupy a konečně i ligový titul, který si Gunners obstarali suverénním tažením, když v sezoně 2003/04 neprohráli jediný zápas. Celkové číslo neproherní série činí 49, což je národní rekord. Úspěchy na domácí scéně ovšem Guners nedovedli napodobit na evropském poli. Po dřívější prohře ve finále poháru UEFA s Galatasaray, potvrdili evropskou smůlu i ve finále Champions League 2006, kdy prohráli s Barcelonou 1-2.

Zápasová fakta

Nadcházející souboj ponese řadové číslo 196. Gunners vedou s 96 výhrami oproti 58, jednačtyřicetkrát se potom remizovalo. Poslední výhra nad Arsenalem se vztahuje k březnu 2007, kdy v poslední minutě domácího zápasu poslal Goodison do extáze Andy Johnson. Na stadionu Kanonýrů naposled Blues triumfovali v lednu 1996, kde vývoj zápasu otáčeli Graham Stuart a Andrei Kanchelskis. Od té doby Gunners zvítězili ve 13 z 15 domácích zápasů.

Arsenal

Poté, co prohrál čtyři ze sedmi úvodních zápasů, vyhrál šest ze sedmi posledních utkání. V přepočtu na body to pak činí 19 z 21 možných. Doma letos Gunners prohráli jednou, a to s Liverpoolem, přičemž jediným dalším týmem, který je doma obral o body, je Fulham, který na Emirates remizoval.

Za svoji pěknou sérii vděčí Arsenal ze všech nejvíce Robinu van Persiemu. Holandský útočník dal v roce 2011 již 32 ligových gólů a v letošní sezoně má na kontě zatím 18 zásahů, z toho 14 vstřelil v Premier League. Momentálně se van Perise v dresu Gunners trefil celkem 113krát, což je přesně polovina 226 gólů, které za klub nasázel Thiery Henry, historicky nejlepší střelec Arsenalu.

Everton

Prohrál tři z posledních sedmi zápasů a v celé sezoně zatím jen jednou remizoval, přitom loni touto dobou měl Everton za sebou již osm nerozhodných zápasů. Platí také skutečnost, že Blues jsou úspěšnější venku, než na Goodisonu – tři z šesti venkovních zápasů vyhráli, zatímco doma se radovali z vítězství jen ve dvou ze sedmi duelů. Dohromady Everton vstřelil pouhých 15 gólů, což je pouze o gól víc, než současná bilance samotného Robina van Persieho.

Vzájemná bilance

• Celkově:                96-41-58
• Na hřišti Arsenalu:  65-15-17
• V Premier League:  24-9-5

Absence

Arsenalu bude chybět Andres Santos, který si v zápase Ligy Mistrů poranil kotník. Do týmu se vrací Manuel Almunia, protože Lukasz Fabianski a Vito Manone, jsou mimo hru. Everton musí řešit starosti v podobě zranění Osmana a  Rodwella, kteří mají oba trable s podkolenní šlachou, přičemž nejistota stále panuje u Drentheho.

Everton: Howard, Hahnemann, Hibbert, Neville, Distin, Jagielka, Baines, Barkley, Fellaini, Osman, Coleman, Gueye, Rodwell, Cahill, Stracqualursi, Saha, Bilyaletdinov, Vellios

Arsenal: Szczesny, Almunia, Mertesacker, Vermaelen, Koscileny, Djourou, Arteta, Walcott, Benayoun, Ramsey, Song, Arshavin, Oxlaid-Chamberlain, Coquelin, Gervinho, Chamakh, Van Persie

• Kdy: 10.12. 16:00 SEČ
  
• Kde: Emirates Stadium
  
• Rozhodčí: Howard Webb