Zemřel Gordon West

West, který je po Nevillu Southallovi považován za druhého nejlepšího gólmana klubových dějin, zemřel v neděli po dlouhém boji s rakovinou. Ve věku devětašedesáti let mohl vzpomínat na krásnou fotbalovou kariéru. Poté, kdy Everton za mladého fotbalistu zlomil v roce 1962 brankářský přestupový rekord, když jej z Blackpoolu vykoupil za 27 tisíc liber, nastoupil West za Toffees ve 402 zápasech, a v letech 1963 a 1970 slavil zisk mistrovského titulu, ke kterým v roce 1966 přidal také FA Cup.

„Bude nám chybět. Byli jsme v šoku, když jsme zjistili, že je v nemocnici a ještě větší šok přišel včera,“ řekl Joe Royle, Westův bývalý spoluhráč a blízký přítel. „Gordon byl větší než život a společně s Brianem Labonem byl středem našeho tehdejšího týmového ducha. Byl to velký, velký hráč, fantastický brankář a jako všichni gólmani také nádherně bláznivý,“ naráží Royle na Westovu pověstnou excentrickou povahu. „Byl to skvělý chlap, měl ten nejsušší smysl pro humor, se kterým jste se mohli setkat a jeho odchod je zkrátka skličující. Je to obrovský šok.

Když zemřel Labby, nesmírně ho to zasáhlo,“ znovu připomíná Royle legendárního obránce, který zemřel před šesti let ve věku pouhých šestašedesáti let. „Labby byla jeho spřízněná duše. Bude na něj tam nahoře čekat s pintou.“

Pro Howarda Kendalla byl West jedním z nejlepších brankářů jeho generace. „Je to velmi, velmi smutné. Byl to skvělý brankář, skvělý chlap a další, kterého jsme ztratili z toho úžasného týmu, ve kterém jsme hráli. Několik z nás, Joe Royle, Derek Temple a pár dalších jsme s ním plánovali zajít na oběd, než jsme slyšeli, jak moc byl nemocný. Teď už se nikdy společně nesejdeme,“ lituje Kendall.

„V šatně to byla náramná osobnost a s Brianem Labonem byli nejlepší přátelé. Teď už jsme je bohužel ztratili oba. Říká se, že musíte být šílení, abyste mohli být brankářem a když vzpomínám na způsob, jakým se Westy vrhal hráčům pod nohy, rozumím tomu proč. Ale byl to fantastický brankář.“

Blízké přátelství Westa pojilo také právě se zmíněným Derekem Templem, se kterým navíc oba věnovali množství času Everton Former Players‘ Foundation. „Vzpomínám si na zápas s Wolves v FA Cupu, rok poté, kdy jsme ho vyhráli. Gordon skočil přes celou bránu a vytlačil míč, který nevyhnutelně mířil do horního růžku. Byl to zákrok z jiného světa a jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl.“

Brankáři jsou vždycky trochu výstřední a Gordon byla ohromná osobnost. Byl to skvělý spoluhráč, vynikající brankář a bude nám moc chybět. Jednou z jeho poznámek vždy bylo to, že ve své době to byl nejdražší brankář. Byl na to moc hrdý. Měl zlomyslný smysl pro humor, ale pokaždé se dokázal tvářit jakoby nic. Něco vám řekl, udržel chladnou tvář a zakrátko už se zářivě usmíval. Gordona měli všichni rádi.

Byl to jeden z nejvtipnějších mužů, které jsem kdy potkal,“ vzpomíná další z jeho spoluhráčů, Roger Kenyon. „Byl to vtipálek a velký šprýmař. Pořád si z něčeho dělal legraci. Hodně lidí ale nikdy nevědělo, jak nervózní Westy byl. Před výkopem mu většinou bývalo špatně a místo vymýšlení žertíků byl chvějící se troska. Do své kůže se vrátil až když si jednou, dvakrát osahal míč. V poločase už byl ale jako první na záchodě a dával si cigaretu na uklidnění nervů.“

Jimmy Husband strávil coby spoluhráč yorkshirského rodáka téměř jedno desetiletí. „Jako brankář byl Gordon znamenitý. Myslím, že nebýt Gordona Bankse, nastoupil by za Anglii v mnohem více zápasech,“ připomíná Husband fakt, že za Albion si West zachytal pouze třikrát. „V dnešním fotbale je tolik přátelských zápasů a střídání, že by se snadno dostal k šedesáti nebo sedmdesáti reprezentačním zápasům. By to skvělý brankář. A jako muž byl prostě zábavný, byl skvělou společností. Jeho humor nebyl sarkastický, ale prostě tolik suchý. Gordon mi bude chybět.“

RIP