Hrát fotbal správnou cestou

Po asi 12 minutách hry ve víkendovém utkání proti Swansea, běžel Victor Anichebe téměř sám na bránu. Byl faulovaný Ashley Williamsem ze Swansea a rozhodčí mu za tento zákrok dal žlutou kartu, podle mého názoru tady ale klidně mohla přijít i karta červená. Každopádně bylo skvěle vidět, že žádný z hráčů Evertonu nepronásledoval rozhodčího a nemával kolem něj imaginárními kartami, což už se bohužel v poslední době zdá jakýmsi zvykem nádherné hry, jakou fotbal určitě je. Fotbal je sportem, kde mnohdy rozhodují nejmenší maličkosti. A právě v poslední době proti Toffees nebylo ze strany rozhodčích zrovna málo rozhodnutí, které by se dali označit nejméně jako sporné, mnohdy i jasně proti nám. Na to ale upozorňovat nechci. Já mnohem raději chci upozornit na jinou věc. Ano, je jí právě chování hráčů EFC při těchto situacích. Skoro by se chtělo totiž říci, že ať je rozhodnutí rozhodčích jakékoliv, my toto rozhodnutí akceptujeme a jdeme dál. Nejen za tuto věc by měl být Everton respektován širokou fotbalovou veřejností a mělo by k němu být vzhlíženo. Bohužel jsem si prozatím tohoto nevšiml a i to mě přivedlo k napsání tohoto článku.

Určitě to všichni znáte. Zápas hraje Barcelona nebo Liverpool a pana rozhodčího doslova po hřišti nahání Sergio Busquets či Luis Suárez ještě před tím, než se rozhodčí vůbec natáhl do kapsy pro kartu. Pokud by takto tedy místo “Vica“ byl v sobotu faulovaný třeba Messi, určitě by jsme se dočkali klubka hráčů kolem rozhodčího. Ovšem, i když by se jistě nejeden klub snažil o vymodlení červené karty pro tým soupeře, hráči Toffees na to reagovali trochu jinak. Everton reagoval vynikající hrou během celého zbytku zápasu. Vynikající hrou, jen několik dní poté, co byl tým doslova okraden o vítězství, po neuznané brance z ofsajdu, který jak se ze záběrů kamer ukázalo, nebyl, a rovněž neuznaném gólu, který i když těsně, tak přešel brankovou čáru. Everton mohl po tomto zápase být velmi otřesen, mohl brečet. Ne, realita byla taková, že Swansea mohla hovořit jen o štěstí, že po v 10. minutě zápasu, neprohrávala již o 2 nebo 3 branky.

Ano, první branka padla za pomoci rukou Marouane Fellainiho a neměla platit. Nicméně, po zápase ze strany jak manažera, tak Fellainiho nebyly slyšet žádné výmluvy. Později v zápase byl vyloučen Nathan Dyer, konkrétně poté, co fauloval Leightona Bainese a dostal druhou žlutou kartu v utkání. Rozhodčí po tomto zákroku šel za Dyerem promluvit, ovšem reakce vedle stojícího Pienaara byla taková, že naprosto jasně dával rozhodčímu najevo, aby ho nevylučoval. Jistě, toto se odehrálo již za stavu 2:0 pro klub z Liverpoolu, ovšem i to je jistá ukázka toho, s kým měla Swansea tu čest.

Toto se dle mého názoru nazývá respekt a tohle je cesta, jak by měl být fotbal hrán. Jako zrcadlo mi pak přijde víkendový zápas Chelsea, kde jsme všichni viděli 2 ohavné pokusy o nafilmování penalty, které si její manažer dokonce otevřeně dovolil bránit! Extrémní názor by mohl být – pokud nemůžeš vyhrát zápas dle pravidel, proč bys měl mít právo se snažit vyhrát další zápas, pokud se tak snažíš pomocí podvodů a hrou proti pravidlům. V posledních 10 letech jsme se dočkali spousty nespravedlností, ale jdeme dál a jak vidíme na skvělém startu do sezóny, jde to i bez nahánění honů na rozhodčího nebo simulování. Jen si tak někdy říkám, o kolik více bodů za sezónu by jsme měli, pokud by jsme tuto hru hráli více cynicky.

A nejde mi jen o chování hráčů na hřišti. Nemůžu si pomoct, ale celá Anglie v čele s Evertonem v posledních dnech ukázala obrovský respekt k Liverpoolu a událostem kolem tragédie na stadionu v Hillsborough. Nemusel to nikdo dělat povinně, ale spousta lidí do toho ráda šla. Dnešní reakce některých fanoušků Liverpoolu, ať už na samotném stadionu nebo v poslední řadě i na Twitteru, kde fandové LFC neskutečně uráží tým Manchesteru United, jeho fanoušky a rozhodčího Halseyho, kterému spousta z nich dokonce přeje něco tak ohavného, ať se mu vrátí rakovina. Fanoušci LFC bučí na stadionu na Evru a přidávají k tomu rasistické chorály a zároveň tleskají a zpívají o věčně simulujícím, s rozhodčími se hádajícím a na trávníku se neslušně chovajícím Suárezovi. A někteří jedinci dokonce dělají směrem k fandům hostí gesta padajícího letadla s naprosto jasným odkazem k tragédii v Mnichově. Nechci se bavit, co na samotném stadionu zpívali fandové United, to je věc jiná a vůbec mi o to nejde. Mnohými lidmi jsou fandové Liverpoolu nazýváni jako „nejlepší na světě“.  Pokud tedy tohle jsou oni, tak je to opravdu smutné.

Oproti tomu, z fandů Evertonu mám opravdu radost. Pondělní vzpomínka před zápasem s Newcastelem na oběti tragédie v Hillsborough byla i díky nim, naprosto úžasná. S podobným chováním, jako dnes předvedli fandové městského rivala, jsem se od Evertonians vskutku ve svém životě nesetkal. A nejen z toho mám radost. Na zápas ligového poháru s Leedsem, který se hraje v tomto týdnu, klub vyprodal všech 7000 lístků, které měl k dispozici. Zápas je vysílán v TV, hraje se večer a lidé, kteří na zápas musejí cestovat, ráno vesměs budou muset jít do práce či školy.  I to je důvod, proč nejen já, ale my všichni máme tak moc rádi Everton. Jak praví motto UEFA – respekt k soupeři, respekt k rozhodčímu, respekt ke hře. Nejen k těmto heslům se náš klub může hrdě hlásit. A na to můžou být jistojistě všichni Evertonians s nadšením hrdí.