Der Ausflug nach Wien

Toffees se v nepravidelných intervalech do blízkosti našeho regionu vracejí, v létě 2009 jsme naživo sledovali jejich zápas v rámci předkola Evropské ligy v Olomouci a i tentokrát jsme se rozhodli být přítomní.

Brzy ráno v den utkání se střetávám s Javorem na hlavním nádraží v Praze, nasedáme do vlaku a zatím jenom ve dvou začínáme cestu. Javor hned něco vytahuje z tašky, chlubí se bichlí Everton Encyclopedia od Jamese Corbetta. V Brně se k nám přidává fanoušek gargy, vidíme se prvně, seznamuje se a už se blížíme k hlavnímu městu Rakouska.

Do Vídně dorážíme před polednem, s ostatními máme naplánovaný sraz v centru v podniku Flanagans Irish Pub. Když přicházíme na místo, poznáváme dvě známé tváře. Fip a Everton1878 sedí u stolu se třemi Evertonians z Polska. Po dvou hodinách debatování u piva se zvedáme a vyrážíme na stadion. Přesun proběhne bez problémů, připojuje se k nám poslední dvojice Dan a TheRoyalBlue a dvě a půl hodiny před výkopem kupujeme lístky do sektoru hostí, jeden stojí €10.

Netrpělivě vyčkáváme na autobus s hráči. Jeho příjezd sice chytíme, bohužel zajíždí až do stadionu, proto fotbalisty a členy realizačního týmu vidíme jen přes plot. Rádi bychom si dali pivko před stadionem, místní pořadatelé nás ale, oblečené v barvách Evertonu, vykazují do sektoru hostí. Prý aby se zamezilo konfliktu s domácími příznivci. Příliš toto chování nechápeme, protože se mezi sebou bez problémů mísí oba fanouškovské tábory. Rozhodně lze vypozorovat vzájemnou přátelskou náladu.

Hodinu před duelem se začíná plnit sektor hostí, Evertonu je vyhrazeno 1 850 míst. Těžko přesně určit obsazenost jižní tribuny, zaplní se možná z třetiny, což je rozhodně slušná vizitka.

Samotný zápas slouží pro EFC jako vyvrcholení několikadenního kondičního soustředění, zatímco pro domácí jde o poslední test před startem ligy a kvalifikací do hlavní soutěže Ligy mistrů. Hosté, na začátku přípravy a hlavně nové éry, hodlají vyzkoušet všechny hráče, zahraje si tedy i šest členů U21. Naopak čtyři posily a Tim Howard, Johny Heitinga, Séamus Coleman, Nikica Jelavić, Ross Barkley, Luke Garbutt a John Stones absentují z důvodu prodloužené dovolen. Kromě mladého brankaře Springthorpa nastoupí všichni:

Joel Robles: Browning (46′ Hibbert), Jagielka (46′ Distin), Duffy, Baines (46′ Oviedo); Naismith (46′ Mirallas), Pienaar (46′ Kennedy), Osman (46′ Grant (67′ McAleny)), Gibson (67′ Junior), Gueye (46′ Fellaini); Vellios (46′ Anichebe), nevyužitý náhradník: Springthorpe.

Od první minuty se projevuje vliv Roberta Martíneze, mužstvo se snaží o množství krátkých přihrávek a praktikuje rozestavení 4-3-3, které ale prokazuje velké známky variability. Austria po chybách protivníka brzy vede 2:0, těsně před poločasem snižuje po centru Bainese Vellios. Ačkoliv do druhé poločasu nastoupí Toffees v silnějším složení, očekávaný obrat k lepšímu nenastává. Osobně mě nejvíce zaujal nový brankař Joel, dvakrát zlikvidoval samotný nájezd. Dále Gibson či Baines nezahráli zle, ostatní zaostávají za svými nejlepšími výkony. Opakuji však, stojíme na začátku přípravy, vyvozovat závěry v současnosti postrádá smysl, počkáme si na další měsíce.

Celkem na stadion dorazí 7 125 diváků, k maximálně kapacitě chybí přes 5 000 lidí. Evertonians občas zazpívají, zatleskají, rozhodně pro ně klání není natolik prestižní jako pro nás. Největší potlesk si vyslouží Roberto Martínez, který ač nemusí být ideálním manažer pro všechny, oplácí podporu poděkováním. V druhém poločase jeden modrý fanoušek častuje hráče nejedním neslušným pokřikem, pravděpodobně je jeho chování ovlivněné nadsázkou, pro jistotu ho ovšem několik kolegů nevraživým pohledem rychle uklidní.

Po střetnutí se vracíme do Flanagans Irish Pubu, abychom zhodnotili, co jsme viděli a vypili poslední piva před odjezdem domů. Od sousedního stolu zaujmeme Evertonians z Ostrovů, nevěří, že existují čeští a slovenští fans klubu. Pro jistotu si nás vyfotí. Později následuje společné foto a zpívání chorálů, převládá oblíbený “If you know your history“. Číšník se snaží rozjařený dav zklidnit pod vyhrůžkou vyhazovu, přesto příliš neuspěje. Když před desátou večerní odcházíme na vlak, Angličané se s námi loučí dalšími pokřiky a hromadným objetím.

Dojem z povedeného výletu nám trochu zkazí až vlak domů. Z kupé nás brzy vyhodí průvodčí, v Břeclavi dlouho stojíme, takže nabíráme více než dvouhodinové zpoždění. Plány o vydatném spánku ve vlaku jsou ztraceny, takže v pondělí v práci do sebe liju jedno kávu za druhou. Co se dá dělat, Everton za to ale určitě stál 🙂