Evropská vystoupení – III. díl

19/04/2019 7 Od Javor

Článek z historie na pokračování vám přináší souhrn vystoupení Toffees v kontinentálních pohárových soutěžích, která započala v šedesátých letech minulého století.

Anglické týmy nemohly hrát evropské poháry pět roků kvůli tragédii v Bruselu, kterou způsobili fandové RS. Evertonu tak na svém vrcholu nebylo umožněno poměřit síly s kontinentální špičkou. Po titulech v letech 1985 a 1987 měli dvakrát hrát PMEZ a po dvou porážkách ve finále Anglického poháru stejný počet ročníků PVP… To již nezměníme.

V roce 1995 došlo právě ve finále Anglického poháru k velkému překvapení. Jako manažer vstupoval do sezóny 1994-95 Mike Walker, ale toho v listopadu nahradila klubová legenda Joe Royle. Everton nehrál kdovíjak pěkný fotbal, ne náhodou měl tým přezdívku “Dogs of war”, ale v nejstarší klubové soutěži na světě se zadařilo (v lize patnácté místo). Bez inkasované branky postoupil do semifinále, které se hrálo v Leedsu a jeho soupeřem byl favorizovaný Tottenham. Kohouti odjížděli zpět do Londýna s brekem po prohře 4:1.

I ve finále byl Everton outsider, ale z toho si tým kolem Watsona a Southalla nic nedělal. Při jednom z brejků (Man U měl prakticky celý zápas tlak) dorazil hlavičkou míč do sítě Rideout, když se střela Stuarta odrazila od břevna. Southall v bráně předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů a k překvapení všech současný následník britského trůnu předal pohár pro vítěze do rukou kapitána Evertonu Watsona. Pro zajímavost předzápasové tipy věštkyně Meg: Everton vyhraje 3:2, branky dají Amokachi, Rideout a Unsworth z penalty. Za Účka se trefí Giggs a Southall chytí penaltu.

Na los prvního kola PVP si Karamelky opravdu nemohou stěžovat, KR Rejkjavík je příjemný soupeř a po výhrách 3:2 venku a 3:1 doma se postupuje do druhého kola. Tam na Everton čekali staří známí z Rotterdamu. První zápas na Goodison Parku je zajímavý tím, že ho odehrál budoucí manažer Toffees Ronald Koeman. Po bezbrankové remíze následovala prohra 0:1 brankou Blinkera a vypadnutí. Feyenoord došel až do semifinále, kde ho zastavil Rapid Vídeň.

V sezóně 2004-2005 předvedl Everton pod vedením Davida Moyese v lize do té doby nejlepší sezónu od přejmenování Division One na Premier League. K překvapení všech skončil čtvrtý, markantní to zlepšení ze sedmnáctého (prvního nesestupového) místa o rok dříve. Dostal se tak do třetího předkola Ligy Mistrů. Tam na něj čekal španělský klub Villareal. Někteří Evertonians dodnes tvrdí, že UEFA klub v LM výslovně nechtěla a při losu předkola nahřála míčky. Každopádně po dvou prohrách 1:2 mohl Everton na LM zapomenout, Villareal byl vyřazen až v semifinále Arsenalem.

Konspirátoři též poukazují na fakt, že odvetu ve Villarealu pískal Collina, ač již ukončil rozhodcovskou kariéru, přičemž na konci zápasu za stavu 1:1 neuznal regulérní gól Fergusona kvůli faulu Marcuse Benta, který byl naopak faulován.  Everton se po vyřazení od Španělů dostal aspoň do prvního kola Poháru UEFA. Soupeřem byl rumunský celek Dinamo Bukurešť. První zápas se hrál venku, Dinamo vyhrálo 5:1 a tím rozhodlo o postupu. Spolu s vypadnutím na hřišti Shrewsbury ve třetím kole Anglického poháru v roce 2003 to byla největší Moyesova ostuda. Everton sice v odvetě vyhrál branku Cahilla 1:0, ale to byla malá náplast na vypadnutí.

V sezóně 2005-2006 Everton skončil v lize šestý, čímž se dostal opět do Poháru UEFA. V prvním kole byl jeho soupeřem ukrajinský tým Metalist Charkov. V Goodison Parku skončil zápas 1:1, když Andy Johnson neproměnil penaltu a soupeř dohrával v devíti. V Charkově ale Everton otočil z 1:2 na konečných 3:2, vítěznou branku zaznamenal Victor Anichebe. Toffees se tak kvalifikovali do skupinové fáze, když za soupeře měli Zenit Petrohrad, AZ Alkmaar, 1. FC Norimberk a Larissu z Řecka. Každý s každým hrál pouze jednou a Everton všechny zápasy vyhrál.

Pro české a slovenské fanoušky byl tým Norimberku z této sezóny zajímavý tím, že obsahoval pět Čechů a tři Slováky (experiment ale nevyšel, sestoupili). Proti Evertonu ale nastoupili jen Blažek, Galásek a Mintál. Mezi nejlepší dvaatřicítkou čekali Norové z klubu Brann Bergen. Tento dvojzápas byl ale procházka růžovým sadem, výhra 2:0 z Bergenu byla podpořena v Goodison Parku půltuctem (Yakubu hat-trick) a postoupilo se navzdory jedné inkasované brance.

V osmifinále již čekalo zvučnější jméno, fialky z Florencie. Everton si z Itálie přivezl pouze jeden klad – že prohrál jenom 2:0. Ujfaluši a spol. byli opravdu jasně lepší. Zato odveta byla hodně jiná káva. Everton dirigovaný Artetou rozjel kolotoč a celkem snadno si vynutil prodloužení, Florencii od vyřazení zachránil jen skvělý brankář Frey. Došlo na penalty, tyčku trefil Yakubu a Jagielkovu střelu chytil hostující gólman, vítěznou branku za Florencii vsítil Osvaldo. Zápas ale navzdory vypadnutí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Everton v evropských pohárech předvedl. Florencie vypadla v semifinále s Glasgow Rangers.

Sezóna byla zakončena na pátém místě, což opět znamenalo zasáhnutí do evropských pohárů, nepřekvapivě znovu Pohár UEFA. V prvním kole se změřily síly se Standardem Lutych. Domácí remíza 2:2 nijak neoslnila, Standard v odvetě na vlastním stadionu vyhrál 2:1, takže evropské poháry skončily na první překážce. Tým z Lutychu byl vyřazen mezi poslední dvaatřicítkou. Moyesův tým ale zaznamenal další povedenou sezónu, v lize skončil pátý a v Anglickém poháru došel až do finále. Tam ale byla Chelsea nad jeho síly, ač Saha zaznamenal nejrychlejší branku v historii finále Anglického poháru. Cesta do finále obsahovala životní branku Dana Goslinga do sítě sousedů či překvapivé semifinálové vítězství nad Manchesterem United.

A tým, proti kterému začala evropská pohárová pouť? Sigma Olomouc přece! Pohár UEFA byl přejmenovaný na Evropskou ligu a Hanáci dostali nezaslouženě v Anglii čtyřku. Odvetu v Olomouci sledovalo společně několik českých fandů. Viděli brzkou červenou pro Hibberta, vedoucí branku Pienaara a zasloužené vyrovnání na konečných 1:1 od Šultese. Tím postoupil do skupiny. V ní měl za soupeře Benficu Lisabon, AEK Atény a BATE Borisov. S bilancí 3-0-3 skončili ve skupině druzí a postoupili mezi nejlepší dvaatřicítku. Tam dostali za soupeře Sporting Lisabon. V prvním utkání na Goodison Parku vyhráli 2:1, když Distin zvládl vsítit vítěznou branku a být vyloučen. Sporting doma nezaváhal a po výhře 3:0 postoupil dál. V dalším kole vypadl s Atléticem Madrid.

Sezóna 2013-2014 znamenala návrat k ligovým výšinám. První sezóna pod manažerem Robertem Martínezem znamenala opravdu pěkný fotbal, spoustu bodů a těsně neúspěšný boj s Arsenalem o čtvrté místo. I tak ale panovala v klubu s pátým místem spokojenost. Kdo si chce zápasy z této sezony připomenout detailněji, tak nechť zapátrá v archivu/historii tohoto webu. Everton byl nalosován do skupiny H, kde se sešel s Wolfsburgem, Lille a Krasnodarem. Uhrál bilanci 3-2-1 a skupinu vyhrál.

Mezi dvaatřicítkou narazil na švýcarský klub Young Boys Bern a po dvou výhrách 3:1 a 4:1 prošel v klidu do osmifinále. Tam mu los přisoudil Dynamo Kyjev. Everton začínal doma a Lukaku proměněnou penaltou zajistil aspoň jednogólový náskok do odvety. To ale ukrajinské giganty nijak nerozhodilo, na Olympijském stadionu poslali za Howardova záda pět míčů a po výhře 5:2 postoupili. O kolo později vypadli s Florencií.

A zatím poslední výlet do evropských pohárů se konal v minulé sezóně. V té předminulé totiž Everton skončil sedmý, takže si vysloužil vstupenku do třetího předkola Evropské ligy. Los nás potěšil – Ružomberok je kousek, být tam je povinnost, kterou jsme si splnili. Pod Čebraťom je opravdu pěkný stadionek. Everton si z prvního zápasu doma přivezl výhru 1:0, kterou zopakoval i na Slovensku.

Ve čtvrtém předkole mu los jako soupeře určil Hajduk Split. Domácí výhra 2:0 byla pojištěna remízou 1:1 ve Splitu, přičemž Sigurdsson se trefil z půlky. Everton se tak dostal do skupinové fáze a za soupeře měl Olympique Lyon, Atalantu Bergamo a Apollon Limassol. Ta se ale nepovedla a výrazným způsobem přispěla k vyhození manažera Koemana (Everton vyhrál až poslední utkání skupiny v Limassolu, do té doby pouze jeden bod za remízu s Kypřany doma).

To je zatím k evropským pohárům ze strany Evertonu vše. Kéž je další kapitola napsána brzy!

Seznam zápasů Evertonu v soutěžích UEFA od 90. let až po současnost:

Sezóna Soutěž Kolo Soupeř Doma Venku Celk. skóre
1995/96 UEFA Cup Winners’ Cup 1.kolo KR Reykjavík 3–1 3–2 6:3
1995/96 UEFA Cup Winners’ Cup 2.kolo Feyenoord 0–0 0–1 0:1
2005/6 UEFA Champions League 3.kv.kolo Villarreal 1–2 1–2 2:4
2005/6 UEFA Cup 1.kolo Dinamo Bukurešť 1–0 1–5 2:5
2007/8 UEFA Cup 1.kolo Metalist Charkov 1–1 3–2 4:3
2007/8 UEFA Cup sk. A 1. FC Norimberk N/A 2–0 1.
2007/8 UEFA Cup sk. A Zenit Petrohrad 1–0 N/A 1.
2007/8 UEFA Cup sk. A AZ Alkmaar N/A 3–2 1.
2007/8 UEFA Cup sk. A Larissa 3–1 N/A 1.
2007/8 UEFA Cup 16-finále Brann 6–1 2–0 8:1
2007/8 UEFA Cup 8-finále Fiorentina 2–0 0–2 2:2 (2:4pen)
2008/9 UEFA Cup 1.kolo Standard Liège 2–2 1–2 3:4
2009/10 UEFA Europa League play-off Sigma Olomouc 4–0 1–1 5:1
2009/10 UEFA Europa League sk. I Benfica 0–2 0–5 2.
2009/10 UEFA Europa League sk. I BATE Borisov 0–1 2–1 2.
2009/10 UEFA Europa League sk. I AEK Atény 4–0 1–0 2.
2009/10 UEFA Europa League 16-finále Sporting CP 2–1 0–3 2:4
2014/15 UEFA Europa League sk. H VfL Wolfsburg 4–1 2–0 1.
2014/15 UEFA Europa League sk. H Krasnodar 0–1 1–1 1.
2014/15 UEFA Europa League sk. H Lille 3–0 0–0 1.
2014/15 UEFA Europa League 16-finále Young Boys 3–1 4–1 7:2
2014/15 UEFA Europa League 8-finále Dynamo Kyjev 2–1 2–5 4:6
2017/18 UEFA Europa League 3.kv.kolo Ružomberok 1–0 1–0 2:0
2017/18 UEFA Europa League play-off Hajduk Split 2–0 1–1 3:1
2017/18 UEFA Europa League sk. E Atalanta 1–5 0–3 3.
2017/18 UEFA Europa League sk. E Apollon Limassol 2–2 3–0 3.
2017/18 UEFA Europa League sk. E  Lyon 1–2 0–3 3.