Arsenal W – Everton W 3:0

Ligový rozpis přivedl v tomto kole Everton na horkou půdu Meadow Park přímo před hlavně kanónů letošních  suverének Gunners. Překvapení se nekonalo, padli jsme poměrem 3:0.

Slušně nabitý stánek kanonýrek (2065  diváků), byl svědkem pokusu Evertonu do bezvadně namazaného soukolí letošního Arsenalu nasypat trochu merseysidského hrubozrného písku. Předchozí dvě výhry s Readingem a Birminghamem nám zvedly pochroumané sebevědomí, a tak jsme k zápasu mohli vyhlížet s respektem, ale bez zoufalství. Ze stálic letošní sestavy k mači nenastoupila Emslie (důvod neznám, předpokládám zranění) a na lavičku opět usedla Finnigan.

První poločas

nebyl zahájen pokleknutím, ale hráčky obou týmů se semkly v kruh uprostřed hřiště k projevu solidarity s obětmi sexuálního zneužívání v zaoceánské NWSL. Pak už se šlo na věc. Everton bránil v deseti lidech, a chvíli to vypadalo, že přecpání středu hřiště by na jedno dvoudotekovou hru Arsenalu mohlo platit. Gunners ale velmi rychle změnily taktiku, začaly využívat více boční prostory a byly po čertech nebezpečné. Modrá strana se dostala k akci až po více než dvaceti minutách hry, kdy jsme zahrávali roh. Bohužel bezvýsledně. Anvegård vpředu byla beznadějně odříznutá a ani Duggan se do gólových šancí nedostávala. Arsenal ovšem ano. Katie McCabe poslala míč odražený po rohu tvrdým volejem do sítě –1:0. Také další roh za deset minut poté vedl ke gólu na nesprávné straně hřiště: po kolizi tří evertonských obránkyň propadl balón k Lotte Wubben-Moy, která z blízkosti hlavičkovala mezi nohy MacIver – 2-0. Koncen poločasu mohla odpovědět Tony Duggan, ale na pěkný kros Christiansen se ani nepokusila vyskočit.

Druhý poločas

jsme byli rozhodnuti nepřipustit další čtyřgólovou blamáž. Arsenal s lehkostí kombinoval, ale jeho časté pokusy o zvýšení skóre likvidovala naše pozorně hrající obranou nebo brankářka. Směrem dopředu nás táhlo zejména trio Dali, Duggan, Christiansen. K závažnější střele jsme se ani tak nedostali. Například k takové, jakou v 86. minutě předvedla Frida Maanum, která se napřáhla (opět po odraženém míči) z dobrých 20 metrů a málem protrhla síť evertonské branky. MacIver si na míč sice sáhla, ale prudkost střely byla taková, že k vyražení to nestačilo – 3:0.  Nevyužili jsme ani naší poslední šanci z přímého kopu, a tak se z Londýna vracíme na 8. místě tabulky WSL se 6 body.

Shrnutí

Soupeř, se kterým jsme prohráli nejvíce zápasů WSL byl i tentokrát pro nás příliš velkým soustem. Oba dva poločasy kontrolovaly Londýňanky hru a jejich fotbalový um je pozoruhodný. Přesto mě z utkání nebolely oči a Everton nedal svojí kůži lacino. Utkání všechny naše hráčky oddřely a obětavé obranné zákroky (zejména George hrála velmi dobře) přeci jen Arsenalu plány hatily. Je věcí diskuze, nakolik byla MacIver podepsaná pod našimi góly. Spíše se přikláním k názoru, že není. Jesličky u druhého gólu sice vypadaly potupně, ale šlo o hlavičku z bezprostřední blízkosti, což je pro gólmana vždycky ošemetné. Myslím, že tým by si zasloužil a také potřeboval vzpruhu úspěchu. Což nebude snadné:   13.10. totiž hrajeme ContiCup na půdě Manchester City. Tak tedy Come on, you blue girls!

Fotografie: Iwabuchi a Christiansen (zdroj: Skysport)

Branky: McCabe (32´), Wubben Moy (41´), Maanum (86´)  Sestřih zápasu: YouTube

Arsenal (4-3-3): Zinsberger – Maritz, Williamson, Wubben-Moy, McCabe – Maanum, Iwabuchi, Little – parris, Miedema, Heath

Everton (4-3-1-2): MacIver-Maier, Sevecke, George, Turner – Bennison, Galli, Christiansen – Dali – Duggan, Anvegård (Gauvin 65´)

Rozhodčí: Helen Conley