Manchester City – Everton 1:1
26/12/2024Paráda Ndiayeho + chycená penalta Pickfordem = dovoz cenného bodu.
V základní sestavě Evertonu došlo k jedné vynucené změně, karetně potrestaného Younga vystřídal kapitán Coleman. Právě jeho blok Gvardiolovy přihrávky znamenal první roh utkání. K zakončení se dostal hlavou chorvatský stoper a trefil tyčku. Domácí měli od samého začátku velký tlak, Savinho byl aktivní, Doku také, ale do šancí se nedostávali. Nakonec měl právě Doku přihrávku na gól. Bernard Silva spíše jen přihrával před branku, ale míč tečoval Branthwaiteke vzdálenější tyči kolem bezmocného Pickforda – 1:0! To domácí hodně povzbudilo, několik minut vůbec nepůjčili hostům pumlíč, leč bez jasné brankové příležitosti.
Everton se tak osmělil směrem dopředu, Ndiaye dvakrát přihrával, Mangala z první přihrávky netrefil zařízení
a Gana z té druhé jen vyprášil Ortegovy rukavice. Když Haaland dvakrát nezvládl zakončení a Bernard Silva po kombinaci Haalanda s Fodenem netrefil bodlem v ložence branku, tak vzal věci do svých rukou Ndiaye. Centr Doucourého se od kolene Akanjiho odrazil k němu šťastně, ale prvním dotekem předvedl ukázkové zpracování
a tím druhým současně odsoudil brankáře do role diváka a poslal svou přihlášku do soutěže o gól sezóny, moc pěkná šibenice to byla – 1:1! Ve zbytku poločasu stojí za zmínku žlutá karta pro Mykolenka (Foden trefil
z následujícího trestňáku zeď) a hlavička Calverta-Lewina po rohu Harrisona mimo branku.
Zřejmě nejdůležitější akce celého utkání se udála na začátku druhé půle. Savinho v šestnáctce spíše podklouzl, rozhodčí Hooper ale jako penaltový odpískal kontakt Mykolenka s brazilcovým kolenem. Coleman dostal žlutou kartu za protesty, čímž dostal Pickford čas přečíst si tahák na pití. K penaltě se postavil Haaland, jeho střelu brankář vyrazil, jako první se k míči dostal Gvardiol a hlavičkou přihrál do třímetrového ofsajdu Haalandovi, takže jeho snadné zakončení do víceméně prázdné branky nemohlo platit. Manchester City pokračoval v tlaku, leč bez šancí. A tak se osmělil Everton směrem dopředu.
Po centru Harrison střílel z voleje mimo Doucouré, střela Gany trefila Akanjiho, tím byl poslán Ortega na druhou strany, ale kulatý nesmysl odskákal asi dva metry vedle. Dokonce by se dalo vyhrát. To by ale Broja musel v 94. minutě v přečíslení čtyři na dva zvládnout přihrát, marně si autor tohoto článku zprndlá hrndlá vyřvával hlasivky slovem „levá!“. Nakonec se ke střele dostal Harrison, ale ta byla zblokována.
Je celkem jasné, že Manchester City má sestupovou formu a je v posledních týdnech normální s ním neprohrát.
Na jeho výkonu to bylo vidět. Everton se ale už odrazil ode dna a bod si ze včerejšího utkání rozhodně zasloužil.
(fotozdroj: Getty Images)
Branky: 14. Bernardo Silva – 36. Ndiaye
Karty: 90+4. Foden – 42. Mykolenko, 52. Coleman, 79. Mangala, 88. Branthwaite
Manchester City: Ortega – Lewis, Akanji, Gvardiol, Aké (85. Simpson-Pusey) – Bernardo Silva, Kovačić (85. Gündoğan) – Savinho, Foden, Doku (75. De Bruyne) – Haaland
Everton FC: Pickford – Coleman (90. Patterson), Tarkowski, Branthwaite, Mykolenko – Mangala, Gueye, Doucouré – Harrison, Calvert-Lewin (70. Broja), Ndiaye (81. Lindström)
Rozhodčí: Simon Hooper Diváci: 55 097 Hráč zápasu redakce: Illiman Ndiaye
Druhý zápas v řadě, který jsem neprospal. Jasný indikátor vzestupné tendence naší formy, tedy té ofenzivní.
Gól krásný a několikrát jsme se odvážili za půlící čáru, možna zbytek sezony nějak přežiji. Ale za mě toto bude docela nedůstojné loučení s Goodison Parkem, bojíme se i vlastního stínu, když vyvezeme balon.
V neděli se hraje od 4, jestlil budeš mít poobědový šlofíček, tak si nastav budíka na 15:50.
15:50? Proč, proboha, sestavu vím už teď, v tomhle je Sean fajn 🙂 15:59 stačí 🙂
3 body zo zápasov Arsenal, Chelsea, City sú skvelé. Každý by to bral. Ale aj tak vždy zamrzia tie momenty, kedy sme mohli siahať na viac. Chelsea sa bála o body, City tiež. Veľká škoda, že tie úniky alebo jediné zlaté šance v zápase nikdy nevieme zakončiť ako profesionálni futbalisti, ktorí spolu hrajú už niekoľko mesiacov. To ma tak štve, že mi to kazí celý dojem. Navyše ten pocit, že vlastne toto ani nie je nejaká renesancia našich výkonov, len vrátenie sa do normálu minulej sezóny a ďalej môžeme očakávať prinajlepšom rovnaké, alebo horšie výkony/výsledky. A aj tak čakáme vlastne na leto, lebo Dyche je (musí byť) len dočasné riešenie z nutnosti. Proste šesť mesiacov len trpieť a čakať. Je to frustrujúce. Vôbec nemám v poslednom čase nejaké mentálne spojenie s tímom ako kedysi. Tie útrapy posledných rokov, to je daň proste. Dúfam, že s výjazdom na zápas sa to zmení…