Everton W – Aston Villa W 2:1

Nespokojenost Evertonians s dosavadními výsledky ženského týmu nabývá na síle. Podaří se nám konečně zlomit prokletí domácí půdy?

Oprávněné bučení po závěrečném hvizdu prohraného zápasu se Seaguls jasně ukazuje frustraci fanoušků. Soerensen si je tohoto vědom a považuje to za oprávněné, nicméně zdůrazňuje, že i on a hráčky jsou nespokojeni stejně. Velmi nás všechny zajímalo, zda se povede tedy přetavit nespokojenost v solidní výkon na hřišti. Zápas nás nečekal snadný. Nejen proto, že Villa dokázala v dosavadním průběhu sezóny získat dvojnásobek bodů (16) než my. Ale také proto, že naše asi jediná zbylá nekompromisně ofenzivní hráčka Payne utrpěla v minulém mači svalové poranění a dnes byla mimo hru. Narychlo byla z hostování stažena Gabarro a k dispozici byla aspoň na lavičce. Ani Villans na tom nebyly personálně nejlépe, když mezi zraněnými zůstává mimo jiné i jejich klíčová hráčka Daly.

První poločas

Začali jsme sebevědomě a už v šesté minutě (zatím jen vlažnou střelou) vyzkoušela Momiki pozornost D´Angelo v brance Villans. Naše nadějně se rozjíždějící snažení zbrzdila hrubka Mace. Ve 13. minutě Ruby vyslala pomalou přihrávku napříč naší obranou. Zmocnit se míče pak nepředstavovalo pro Ebony Salmon vážnější potíž a ani při následné střela nezaváhala a překonala Brosnan – 0:1.

Po gólu jsme ale nesložili kopačky do klína, ale naopak jsme zintenzivnili snahu o úpravu skóre. Přímák Momiki si téměř do vlastní sítě doklepla hlavou obránkyně Villans. Brankářka hostek byla však pohotová a míč vyrazila. Další standardní situace už nám radost z vyrovnání přinesla: Mace zahrála rohový kop zleva na zadní tyč. Tam si na míč naběhla nehlídaná Fernández a hlavou srovnala – 1:1.

Naše vysunuté obránkyně mohutně podporovaly útok, ale také zároveň riskovaly protiútoky soupeřek. Při jednom z nich utekla naší obraně Mullett, ale ani na dvakrát se ji překonat Brosnan nepodařilo. Před poločasem ještě mohla parádní šibenicí zvýšit Vignola. Její střelu žel zarazilo břevno.

Druhý poločas

Probíhal už v méně zběsilém tempu. Těžko říci, zda to bylo únavou nebo taktickými pokyny Soerensena. Oby tým sice jevily snahu strhnout vítězství na svou stranu, ale střel na bránu přesto znatelně ubylo. Villans v poslední půlhodině nezaznamenali snad žádnou a naše byly spíše propagační, než zavánějící gólem. Pěknou akci předvedla střídající Galli, bohužel jí vyvezený míč nakonec Kitagawa umístila vysoko nad. Co se nám nepodařilo ze hry, podařilo se ze standardky v 89. minutě. Přímý kop po faulu na Kitagawu poslala Mace z dálky na zadní tyč, kam si naběhla nehlídaná Fernández a hlavou jesličkami překonala D´Angelo – 2:0! Vítezství bylo naše!

Shrnutí

Přinejmenším první poločas přinesl náš zatím nejlepší nejlepší fotbal který jsme v této sezóně předvedli. Momiki ukázala, že je opravdu dobrá fotbalistka a dokázala vytvořit nejen pro sebe pěkné šance. Zdatně ji v tom sekundovala Vignola a stačilo jen pár palců, aby její střela z prvního poločasu byla gólovou lahůdkou sezóny. Mace svoji chybu mnohonásobně odčinila a Fernández si po zásluze odnesla ocenění pro hráčku zápasu.

Tři body se nám náramně hodí a co je hlavní, první tři body z Goodison Park jsou konečně doma! Naším příštím soupeře budou ambiciózní London City Lionesses. Doufejme, že aspoň něco z dnešního zápasu se nám podaří zopakovat i za týden. Zatím se můžeme oddat slastnému rozjímání nad dnešním úspěchem. COYBG!

Fotogragie: Martina Fernández (zdroj: efc.com)

Góly: Fernández (32´+ 89´)  – Salmon (13´) ŽK: Brosnan, Mace – Patten

Everton (4-1-4-1): Brosnan; Blundell, Mace, Fernández, Kitagawa; Hayashi; Gabarro (Pacheco 76´), van Gool (Galli 76´), Wheeler, Momiki (Hobson 92´); Vignola,

Villa (3-4-2-1): D´Angelo; Jean-François, Patten, Deslandes; Wilms, Maltby (Nighswonger 75´), Taylor, Salmon; Mullett (Grant 76´), Hanson; Hijikata

Rozhodčí: Stacey Fullicks