My vám ty medaile přivezeme… příště

Přátelé, kamarádi, přinášíme report z šestého ročníku turnaje fanklubů, na kterém jsme oproti původních plánů mířili velmi vysoko.

Nakonec ale zůstalo jen u plánů. Ostudu jsme přesto neudělali. Tedy alespoň ne na hřišti. Ale popořadě.

Čeští, slovenští a také polští fanoušci fotbalových klubů se už tradičně na konci června scházejí v jihomoravské obci Ježov. Místní jsou velmi pohostinní, a tak se sem s praporem vlajkou Czech & Slovak Everton Supporters‘ Club rádi vracíme. Turnaje fanklubů jsme se letos zúčastnili už popáté. Za zmínku ale stojí, že ještě předtím jsme několikrát reprezentovali Toffees na turnaji Premier League. To jsme měli o nějaké to kilo méně, hustší kštici a po proflámované noci nám nedělalo problém vyběhnout na hřiště. Ale nevadí. Teď máme aspoň zkušenosti.

Na místě potu, slz a nějakých těch gólů se scházíme už tradičně o den dříve. Abychom posílili morálku a utratili všechno kapesné. Jako první symbolicky dorazil předseda našeho fanklubu BlueBlooded, následovaný Robem a nováčky Rosťou, Romanem a Lukášem. Vítejte, hoši! Aspoň na chvíli s námi poseděl také Krony s rodinkou a předal nám cenné taktické pokyny pro samotný turnaj.

Později v pátek dorazilo v bojové náladě z kališnických Čech trio Fip, Javor a Riči. Co říct k večeru? Zcela jistě padaly erudované analýzy nedávno skončené sezóny, stejně jako piva a makovice. Za tmy pak naše řady doplnil duch.abum s talentovaným Fedem a zbytkem famile a někde v tu chvíli už vzpomínky autora tohoto článku končí. Spát se šlo pozdě, ve stylu Jacka Grealishe.

Here we go, here we go, here we go

V sobotu ráno se vstávalo těžce. S přibývajícími lety to tak bývá a adorace Grealishe na sobě také zanechala stopy. Před úvodním výkopem v drsných devět hodin doplňuje naše fotbalové řady Tom se svým/naším věrným Evertonianem synkem a brankář Martin… a to je všechno. Sčítáme absence opor z minulých let a ve stylu tradic The Royal Blue Everton převládá spíše skepse z očekávaných výkonů.

Ta však záhy mizí. V prvním utkání se střetáváme s mladým výběrem Interu a od prvních minut dominujeme. Dvěma góly se blýskne náš špílmachr „Ndiaye“ Rosťa, utaženou střelou zvyšuje skóre „Tarkowski“ Fip a, teď si autor článku musí trochu přihrát polívčičku, po milimetrovém průnikovém pasu šajtlí „Campbella“ Ričiho se v zakončení zkušeně nemýlí Rob.

Sami jsme překvapeni, jak nám to šlape. V bráně se můžeme spolehnout na jistotu Martina, před kterým hlídá trojčlenný val psů obranářů ve složení „Keane“ BlueBlooded, „Tarkowski“ Fip a Tom. Ti zároveň dobře podporují útok, a hlavně se můžeme opřít o silnou lavičku. Výsledkem jsou pohledné kombinace.

Paměť už příliš neslouží, ale vychází nám i druhý zápas s milánským AC. Skóre je sice hubené, ale „Ndiaye“ Rosťa potvrzuje střeleckou formu. Po druhé výhře a několika mezizápasových pivech nám trochu stoupne sebevědomí. To nám ale rychle vrátí na zem trochu zbytečná bezbranková remíza s pořadatelským výběrem Borussie Dortmund s pracovním názvem Schwarz-Gelbe Bienen. Aspoň si můžeme říkat, že jsme symbolický bod přenechali za organizaci turnaje. Děkujeme!V posledním skupinovém zápase… Jo, to je vlastně třeba říct. Turnaj hraje 13 týmů, v základní části se po vzoru nového formátu Ligy mistrů odehrají jen čtyři utkání a do čtvrtfinále postupuje prvních osm mužstev. Samotná utkání se hrají na 15 minut, hřiště je o něco menší než polovina normálního, za každý tým bojuje 6+1 fotbalistů a střídá se hokejově.

Tak blízko, a přece tak daleko

Tak ještě jednou. V závěrečném duelu skupiny nás čeká papírově silný Bayern. Bavoři s jistotou postupu v zádech trochu protočili sestavu, ale i tak jim naše drtivá výhra 3:0 ani trochu nevoněla. Naše další pěkné týmové vystoupení korunovali dvěma pohlednými góly Rob a jedním slepeným Riči.

V základní skupině končíme na druhém místě za neporaženou Chelsea a ve čtvrtfinále nás čeká fanklub německého 1. FC Köln. Bohužel nezvládáme roli favorita, střelecký prach nám i přes neskutečný sluneční úpal kupodivu zvlhl a soupeř trestá naše okénka v obraně.

Hydratační přestávky dorazily i na jižní Moravu, organizátoři ale zapomněli zajistit příjmy z reklam

Nezbývá nám než pogratulovat soupeři k zaslouženému postupu a žal ze zpackaného vyřazení utopit v chmelovém moku. Velká škoda, kvalitou jsme mohli sahat až na nejvyšší příčky, které nakonec po úspěšném finálovém rozstřelu nad Barcelonou opanoval mnichovský Bayern (ano, ten, co od nás dostal trojku).

Pozápasová regenerace je individuální. Převládají debaty o výkonech Evertonu na turnaji i v Premier League a věštění budoucnosti. Někdo se ale schladí v bazénku, zorganizuje se také kratší, ale dobrodružná výprava do bývalého lomu, až večer uzavíráme u nočního zápasu mistrovství světa, při kterém chceme skautovat pravého beka Guélu Douého z Pobřeží slonoviny, ale proti Němcům ho trenér šetří.

Někteří, ovšem všichni příjemně unavení, Moravu opouštějí už v sobotu, jiní až v neděli. Sborově si děkujeme za pěkný víkend a domlouváme další setkání. Jak se záhy ukáže, dojde k němu už zanedlouho.

foto: pstit.sk