Coleman zůstává při zemi, na šanci si chce počkat

Mnozí fandové nechápavě kroutili hlavou nad jeho malou herní vytížeností, ale Seamus si nestěžuje. Talentovaný bek dobře ví, že definitivní probití do áčka Evertonu je běh na dlouhou trať.

Seamus Coleman. Evertonians a nejen oni, v onom prosincovém domácím utkání proti Tottenhamu zůstávali při sledování jeho debutu sedět s otevřenou pusou. Jednadvacetiletý irský bek hrál ústřední roli v zařizování obou gólů Toffees a poprávu získal ocenění pro hráče zápasu. Debut za první tým Blues si sice odbyl již v říjnu v nešťastném duelu s Benficou, svým výkonem proti Spurs si ale definitivně získal fanoušky na svoji stranu.

Jenže od konce roku začaly být Seamusovy příležitosti značně limitovány. Nevězí za tím zranění, jak by se mohlo v případě Evertonu zdát, nýbrž uzdravení Phila Nevilla, od té doby neotřesitelně si držícího post pravého beka. Ir se proto musí vyzbrojit důležitou vlastností – trpělivostí. Ta ale s největší pravděpodobností Colemanovi chybět nebude. Vždyť ještě před rokem a půl hrával v dresu Sligo Rovers League of Ireland, soutěž běžící prakticky bez žádného zájmu zahraničních médií. Nepomohla určitě ani vážná infekce chodidla. V létě mohla fotbalistovi ukončit kariéru.

„Musím být trpělivý. Když jsem odešel do Sliga, trvalo mi půl sezony, než jsem se dostal do týmu. Pak jsem hrál pravidelně, ale je rozdíl prosadit se v Irsku a tady. Je samozřejmé, že nebudu hrát za Everton v každém zápase,“ říká Seamus skromně.

Do konce současného kontraktu Seamusovi zbývají dva roky. Není tedy divu, že prvořadým cílem rodáka z Donegalu je upozornit na svoje nezpochybnitelné kvality Davida Moyese. Měsíční hostování v Blackpoolu je toho součástí, ačkoliv sám si není jistý, zda jej manažer během jeho účinkování u Seasiders stihne sledovat na vlastní oči během zápasu. „Je velmi vytížený,“ připouští.

Tak či onak, Moyesovi snad ani nemohly uniknout zprávy o nedávném Colemanově vydařeném představení na Bloomfield Road. Minulé úterý Seamus třemi asistencemi přispěl k drtivé výhře Blackpoolu nad Swansea v poměru 5-1. Právě skvělé expedice míčů od postranní čáry, rychlost a technická vyspělost jsou Colemanovým hlavními atributy. Atributy, dnes od moderních beků vyžadovány a také náležitě oceňovány. Za Seasiders Seamus zatím odehrál tři zápasy, ovšem jejich přínos již je prý znatelný.

„Odehrál jsem dobrý zápas proti Crystal Palace a potom i proti Swansea, což byl nejspíš nejlepší zápas, který zatím pamatuji. Byl to také dobrý test pro moji fyzičku. Proti Palace jsem byl unavený již po osmdesáti minutách, ale proti Swansea už to bylo mnohem lepší, a to nakonec znamená také lepší kontrolu míče. Být v zápasové kondici má spoustu výhod.“

Championship patří vůbec mezi nejnáročnější soutěže. Bylo však díky odehraným zápasům za Everton proti Benfice, AEK Atény, BAte Borisov, Tottenhamu a Manchesteru City, nakročení do druhé nejvyšší anglické soutěže jednodušší? „Neřekl bych, že tahle liga je jednodušší, protože za Everton jsem pravidelně nehrál. Je to velmi bojovná liga, kdokoliv může porazit kohokoliv, a to je přesně to, co se mi líbí. Fotbal za rezervní tým je důležitý pro můj vývoj, ale v Championship je o co hrát,“ vysvětluje.

Colemův talent byl trenéry zpozorován poměrně pozdě. Do svých sítí jej přímo z amatérského plácku ulovil Sligo až v roce 2006. Proto se mu také nepoštěstilo reprezentovat Irsko v nižších mládežnických týmech. Mezinárodní ostruhy Seamus získává teprve z irskou jednadvacítkou.

„Hrál jsem hodně gaelský fotbal a do Sliga jsem přestoupil až v sedmnácti. A ačkoliv jsou St. Catherines, za které jsem předtím hrál, v Donegalu předním týmem, na celonárodní úrovni hrají naprosto minimální roli. Do Sliga jsem odešel hrát League of Ireland a profesionální fotbal, a když se vám to povede, pak si chcete zahrát za Irsko.“

Jeho agresivní rychlá hra brzy upoutala pozornost skoutů z mnoha klubů. Krom Evertonu kolem mladíka slídil také Ipswich Town, Birmingham City či Celtic. Toffees prý ale byli jasnou volbou. „Jakmile jsem slyšel o zájmu Evertonu, chtěl jsem jít jedině tam,“ říká a zároveň jej těší jeho progres. „Na začátku sezony jsem nečekal, že bych mohl tak brzy za Everton odehrát sedm zápasů a teď jsem rád, že získávám více zkušeností v Blackpoolu. Na hostování jsem chtěl jít. Konečné rozhodnutí ale bylo na manažerovi. Nevím, jak uvažoval, ale když mi řekli o Blackpoolu, nemohl jsem se dočkat až si zahraji,“ říká Seamus spokojeně.