Howard budoucí konkurenci vítá

Doposud mohl být v klidu, jeho pozici jasné brankářské jedničky nikdo vážně neohrožoval. V létě se však Howard dočká nové konkurence, tu nicméně brankář jen kvituje.

Neohrozitelnou jedničkou mezi třemi tyčemi je Howard již čtyři sezony. Ať už během prvotního hostování, nebo již následného trvalého působení na Goodison Parku, do branky náhradníky pustil jen zřídkakdy. Po skončení sezony ovšem přichází za velkou šancí nadaný slovenský gólman Ján Mucha, a ten již nyní možná spřádá plány jak Američana z brány vystrnadit. Howard se ale na nového kolegu těší, novou konkurenci jen vítá.

„Určitě na to nemyslím v negativním slova smyslu,“ popírá rodák z New Jersey. „Je dobře, že se dočkám další konkurence. Manažer již přivedl několik brankářů a jen pokračujeme v tom, aby se každý snažil o místo bojovat. Ján bude konkurencí, ale bude také fantastickou týmovou posilou. Ať se nám to líbí nebo ne, jako profesionálové musíte o místo bojovat, abyste mohli hrát na špici. Pokud tomu tak nebude, brzy se ocitnete na spodku, a to nikdo z nás nechce.“

V rámci Premier League do brány Howard nikoho jiného nepustil již pěkných pár sezon. Změnit se to mohlo minulý týden, kdy si brankář ze zápasu s Manchesterem City odnesl několik bolavých šrámů a nechybělo mnoho, a zbytek duelu mohl odchytat Carlo Nash. Jenomže Howard s velkým sebezapřením utkání dohrál a Nash zahříval lavičku i v sobotu proti Wolverhamptonu, ačkoliv výkopy od brány raději obstarával Phil Jagielka. Veterán Nash tak na svoji šanci zachytat si za Toffees v Premier League stále marně čeká, vážnější zranění se Howardovi zatím vyhýbají, byť přiznává, že zcela fit ještě není.

„Pobolívá mě v podstatě všechno, ale převážně jde o stehno. Mám natažený sval, a to pro brankáře představuje velký limit, protože musíte provádět výkopy dlouhé 60, 70 metrů. Ale naštěstí jsme to zvládli a udrželi jsme další čisté konto. Kluci odvedli v obraně neuvěřitelnou práci. Nejen tento týden, ale celkově poslední dobou.

Nezmeškání ani jednoho zápasu kvůli zranění hraje roli. Ale zranění se gólmanům stávají. Některé z nich vás mohou udržet nějakou dobu mimo hru, ale vždy myslím na to, že chci být fotbalistou, na kterého je spoleh každičkou minutu a je důležité, že spoluhráči to cítí podobně.“

V minulém klání proti Wolves sice Howard častokrát zasahovat nemusel, avšak ani převážný tlak Evertonu k důležitému vítězství nevedl. Blues nedokázali proměnit vícero jasných šancí a z Molineux Stadium si odvezli jen bod. Howard přiznává, že po závěrečném hvizdu měl smíšené pocity.

„Věděli jsme, že to nejspíš nebude pro oko nejlepší zápas. Ale nakonec jsme hráli jsme dobrý fotbal, i přesto, že hřiště nebylo v dobrém stavu a soupeř odolně bojoval. Chyběly nám finální přihrávky a klid v zakončení, ale celkově jsme podali dobrý výkon. Možná jsme doplatili na falešný pocit bezpečí, který jsme našli v tom, že jsme do zápasu vstoupili skvěle a mysleli jsme si, že zbývajících osmdesát minut bude stejných. Tak to ale není a když si vypracováváte šance, musíte je proměňovat.

Je to další získaný bod, ale pokud někteří z vašich rivalů prohrají, naskočí vám „měli jsme mít o dva víc“. Ale byl to dobrý, dlouhý týden, úspěšně jsme navázali na zápas s Boltonem. Pokud se podíváte na tabulku od prvního do osmého místo, nikdo z těch týmů si nemůže dovolit nadále ztrácet. Ať už jde o Ligu Mistrů nebo Evropskou ligu, každou zbývající minutu sezony, musíte bojovat.“