Roky v Stanley Parku
20/04/2010V dalším díle našich pohledů do historie se podíváme na období v letech 1881-83, které pro Everton znamenalo působení v Stanley Parku a první účast v soutěžích, konkrétně v Lancashire Cupu a v Liverpool Cupu.
Los prvního kola nové soutěže byl pro Everton krutý, soupeřem se stal tým Great Lever z Boltonu. Great Lever byl mančaftem velmi uznávaným, tudíž o postupujícím do dalšího kola nebylo pochyb. Jenže „trpaslík“ se vzepřel favoritovi a na jeho půdě s ním remizoval 1:1, byla nařízena tedy odveta, ve které Everton prohrál vysoko 1:8. Utkání ovšem některými pochybnými rozhodnutími ovlivnil sudí, jenž byl shodou okolností členem výboru Great Lever. Protesty Evertonu směrem k Lancashire FA byly vyslyšeny a výsledek byl anulován, o postupujícím měl rozhodnout třetí zápas. Rozhodující utkání proběhlu na nepřátelském území soupeře před jeho rozčarovanými fanoušky, kteří během celého klání na hráče EFC hrubě nadávali. I to možná přispělo k prohře 0:1, první účast na „major“ turnaji tak skončila de facto díky nevrlým poznámkám.
Po vypadnutí z poháru se tak klub musel spokojit jen s přátelskými zápasy se sousedními celky, v nichž avšak zaznamenal pár významných vítězství. Tyto cenné výhry pomohli klubu navýšit reputaci, potažmo umožnily nábor kvalitních hráčů z celé Velké Británie.
Další sezóna začala pro klub katastrofálně, jak jinak lze vysvětlit drtivou porážku 1:13 od Boltonu Wanderers, jenž byl založen o čtyři roky dříve než Everton a stejně jako Merseysiders měl své počátky spojené s kostelem. Vedení si porážku vyložilo jako nutnost přidat na tréninkových dávkách, začalo se proto trénovat po nocích, což se osvědčilo až pro zbytek sezóny. Tyto netradiční tréninky přinesli týmu také první přezdívku – Moonlight Dribbler. Další přezdívka Black Watch zase měla původ vzniku v černých dresech, které Everton využíval.
Za první hráčskou hvězdou bývá nejčastěji označován Jack Gill. Gil byl velmi brankově plodný střední útočník, podepsán z Glasgow Rangers. Brzy po svém příchodu byl jmenován kapitánem mužstev, čímž i převzal velkou kontrolu nad tréninky.
Čtyři týmy z liverpoolské oblasti – Bootle, Liverpool Association, St. Peter’s a Everton byly účastníky Lancashire Cupu v sezóně 1881-82. Everton odstartoval v poháru dobře, v prvním zápase porazil 5:0 Middleton. Ovšem svoji pouť ukončil už v dalším kole, když byl ve venkovním zápase přemožen týmem Turton, jenž byl vůbec nejstarším klubem v Lancashire, vytvořen byl v roce 1871. Největším rivalem se v těchto dnech stal Bootle, zápasy s ním měli velký náboj, tudíž dvě vítězství ve dvou zápasech v sezóně, doma výhra 7:4 a venku 4:1, měli velkou cenu. Sezóna, která začala katastrofálně, nakonec skončila pro Everton působivým rekordem, ve 22 zápasech se zrodilo 15 vítězství, čtyři remízy a tři porážky, přičemž tuto slušnou statistiku ještě doplnilo 70 vstřelených branek.
Fotbal se postupně stával v Liverpoolu lépe organizovaným. Tudíž stále více se začaly ozývat hlasy, že týmy, které vypadnou z Lancashire Cupu, si nemají možnost zahrát další soutěžní zápasy. A protože v této době nebyla ani žádná liga, tak se dvanáct lokálních týmů rozhodlo založit Liverpool and District Football Association, jež pro sezónu 1882-83 uvedla do světa Liverpool Cup.
V novém ročníku Everton sice vypadl v Lancashire Cupu velmi brzy, avšak nikdo mu to příliš nevyčítal, i když byl vypraskán Blackburnem Rovers vysoko 8:0. Oni totiž Rovers byli velmi silným týmem, v předchozím roce se stali vůbec prvním mužstvem ze severu Anglie, které se dostalo do finále FA Cupu. V tom sice Rovers prohráli 0:1 s Old Etonians, jenže chuť si spravili hned v následujících čtyřech sezónách FA Cupu, když pohár čtyřikrát vyhráli. Není se tedy čemu divit, že Rovers často drtili soupeře až dvojcifernými debakly. Takový Preston North End by mohl vyprávět, prohra 0:16 rozhodně není příliš lichotivá.
Vraťme se ale k Evertonu, který poprvé válčil v Liverpool Cupu. A válčil celkem úspěšně, jelikož došel až do semifinále, kde vypadl s rivaly a pozdějšími vítězi, s Bootle. Sympatické na tomto poháru bylo, že všechny jeho zisky šli do Hospital Saturday Fund. A rozhodně se nejednalo o žádné symbolické peníze, jelikož na utkání v Liverpool Cupu chodila poměrně slušná divácká kulisa.
Dobrou návštěvností se mohli vlastně chlubit i domácí zápasy EFC, do Stanley Parku se chodilo průměrně na jeden zápas dívat asi 2 000 fanoušků. Klubový úředníci si brzy uvědomili, že nový stadion bude potřeba, aby mohly být vybírány peníze za vstupné, a aby mohl Everton začít soupeřit s většími týmy z celé země. Z těchto důvodů se tak zrušil nájem v Stanley Parku. Klubový úředníci a fanoušci mohli jen doufat, že přesun na nový stadion bude pro všechny strany jenom prospěšný.
