Dnešní novinky

Phil Jagielka zůstává stejně jako Mikel Arteta optimistou před eventuální účastí na mistrovství světa, John Heitinga si letos ještě chce zahrát, Victor Anichebe spokojen se svými výkony…

Přesně před rokem si Phil Jagielka přivodil zničující zranění kolene, znamenající dlouhou desetiměsíční přestávku. Koncem letošní zimy se však uzdravený stoper znovu stal důležitým článek týmové defenzivy, a tak by na poslední chvíli rád přesvědčil trenéra Albionu, Fabia Capella, který si již připravuje svoji nominaci pro blížící se světový šampionát. Obránce ví, že nemá co ztratit.

„Cítím, že se dostávám do formy jako před zraněním. Je to o hodně lepší, proti Fulhamu sice dostaly naloženy obě kolena, což nebylo ideální, ale zvykám si na to. Dívám se na to ze dvou pohledů. Pokud do Afriky nepojedu, budu mít příjemnou několikatýdenní pauzu a nechám koleno trochu odpočinout, ale pokud budu nominován, příležitost beru všemi deseti.“

„Zůstávám optimistou,“ pokračuje. „Stoperská dvojice do základní sestavy je myslím předem jasná, možná Matthew Upson má větší náskok před ostatními na pozici třetího stopera, ale jsou tu ještě zbývající místa. Pan Capello určitě ví, kolik středních obránců bude nominovat, ale doufám, že jméno Jagielka bude na seznamu natištěno někde vedle ostatních šťastlivců.“

Podobně je na tom i další nedávný dlouhodobý absentér Mikel Arteta. Klíčový záložník Evertonu se po zranění dokázal vrátit ve velkolepé formě, jeho dosavadních šest gólů z jedenácti startů budiž jedním z důkazů. Proto Arteta věří, že dobrá forma mu napomůže nakouknout do španělské nominace, ačkoliv nikdy předtím ještě neměl příležitost si za svoji rodnou zemi zahrát.

„Myslím pozitivně, nikdy nevíte. Nebude to ale jednoduché, protože Španělsko má ve středu zálohy několik fantastických hráčů. Musím čekat a uvidím, co se přihodí v květnu. Poslední dobou si v tréninku dávám hodně do těla, snažím se zlepšit všechny stránky mojí hry a doufám, že na hřišti je to trochu vidět. Konkurence je ale velká. Někteří hráči hrají za velké kluby a vyhrávají trofeje. Ve Španělsku je to jiné.“

Působivě se v posledních zápasech jeví i Victor Anichebe. Dvaadvacetiletý útočník potažmo krajní záložník chyběl shodně bezmála celý kalendářní rok. Od lednového návratu si stihl zahrát v devíti zápasech a v těch se nepředvedl vůbec špatně. V neděli proti Fulhamu dokonce oslavil svoji druhou letošní trefu. Přesto obět kriminálního zákroku Kevina Nolana přiznává, že do ideální formy mu ještě něco chybí.

„Kvůli zranění jsem přišel o hodně zápasů, ale cítím se dobře. Moje hra se zlepšuje, ale fyzička ještě není ideální. Až dostanu výdrž na potřebnou úroveň, pak myslím, že se můžu předvést v dobrém světle,“ věří mladík.

Herní praxe naopak nechybí Diniyaru Bilyaletdinovovi. Ruský reprezentant prožívá nejdelší sezonu svého života, neboť do kolotoče Premier League naskočil z rozjeté ruské soutěže. Objevují se tak názory, že Billyho trápí únava a naplno svůj potenciál projeví až v příští sezoně.

„V téhle soutěži se chci prosadit. Byla to dlouhá sezona, protože ruská liga začala v březnu, takže hraji více než rok, ale je to pro mě rozhodně zajímavý rok. Hraje velkou roli v mé kariéře a v mém srdci zůstane navždy. Příští sezona pro mě bude hodně důležitá.“

Johnny Heitinga sice utrpěl v zápase proti Aston Ville středně závažnou zvlasovou zlomeninu kotníku, která by jej měla vyřadit z dění ve dvou zbývajících zápasech proti Stoke City a Portmouthu, Holanďan nicméně nehodlá jen přihlížet a sezonu by rád dohrál do poslední minutky.

„Johny řekl, že doufá, že ty zápasy stihne, protože chce hrát,“ vysvětluje David Moyes. „Někteří by řekli, že si raději odpočinou, protože mistrovství světa je důležitější, ale John Heitinga takový není. Řekl, že Everton je pro něj nyní důležitější. Právě takový přístup z něj dělá oblíbence nejen u mě, ale také u fanoušků a u trenérů.“