Z Priory Road na Anfield

O tom, že Everton již nebude svá domácí utkání hrávat ve Stanley Parku se rozhodlo v březnu 1882 v minulé kapitole již zmíněném hotelu Sandon. Již dopředu se počítalo s tím, že Priory Road by měl být hřištěm, které bude sloužit pouze k přechodu, než si klub konečně najde skutečný domov v pravém slova smyslu. Hrací plocha Priory Road by tu dnešní spolkla doslova dvakrát. Hřiště bylo totiž dlouhé neuvěřitelných 200 yardů a do šířky se chlubilo 100 yardy. Možná se divítě proč byla hrací plocha tak velkých rozměrů. Jedním z důvodů je to, že standarizované rozměry hřišt byly poprvé upřesněny až roku 1892.

První zápas Priory Road hostila v říjnu 1883, kdy se střetly výběry Liverpool District s Walsall District. Zápas skončil atraktivním skóre 3:3, nicméně na fotbal si ten den našla cestu jen hrstka lidí. Pokladník ani nemusel dlouho počítat tržbu, neboť vybral pouhých 14 šilinků. Prvním skutečným klubem, který Priory Road navštívil, se ovšem stal Hartford St. Johns z Nortwiche, se kterým si Everton poradil v poměru 3:1. O dva týdny později se Toffees chystali na mnohem těžší bitvu. Na Priory Road totiž zavítal silný Burslam Port Vale, předchůdce dnešního čtrvtodivizního Port Vale. Burslam zvítězil 1:0 a odveta hrající se v prosinci na půdě celku ze Staffordshire skončila 2:2.

Mezi oběma zápasy proti Burslam Port Vale také Everton vkročil do Liverpoolského poháru. Nejdříve celek z Priory Road vypráskal St. Peter´s 10:0 a následně vyřadil Liverpool Ramblers 4:1. Ve čtrvrtfinále se Everton utkal s dalším známým a kvalitním celkem, Bootle Wanderers. První zápas na Priory Road vítěze nepoznal, a tak se rozhodlo v opakovaném zápase, jež se na přání Bootle hrál opět na Priory Road. Everton zvítězil 5:2 s mohl si tak připsat první semifinálovou účast v poháru ve své historii. Do předposlední fáze poháru se podívaly pouze tři mužstva, přičemž tím, který si v semifinále nemusel ani jednou kopnout do míče, byl právě Everton. Na finálový zápas na hřišti Bootle proti Earlestownu, koncem března 1884, si našlo cestu slušných 2500 diváků. Rozhodující moment zápasu přišel po sedmdesáti minutách, kdy využil zmatkování brankáře W.H. Parry a vstřelil úvodní branku, která se nakonec ukázala být i vítěznou.

Euforie propuknuvší kolem zisku první velké trofeje však neměla dlouhého trvání. Nájemce hřiště na Priory Road, William Cruitt totiž zamítl požadavek Evertonu na používání hrací plochy, jakožto stálého domácího stánku Toffees. Neudal přitom žádný důvod, obecně se však má za to, že Cruittovi byly proti srsti hlučící davy lidí, doprovázející každý zápas. Přestože tedy Everton zažil velice úspěšnou sezonu, znovu se musel poohlédnout po novém hřišti.

Prioritou pro vedení klubu během jara 1884 se tak znovu stalo hledání nového domova. Již třetího v šesti letech. Naštěstí netrvalo dlouho, a klub oznámil, že našel společnou řeč s tehdejším starostou Liverpoolu, Johnem Houldingem, který Evertonu nabízel lokalitu lemovanou z jedné strany Anfield Road a z druhé strany Kemlyn Road. Místo pro nové hřiště se nacházelo coby kamenem dohodil od prapůvodního domova ve Stanley Parku. Areál patřil lokálním sládkům Orrell Brothers a dříve bylo místo využíváno také jako hřiště pro evertonský kriketový klub, zdálo se tedy, že na Anfield Road najde Everton konečně stálý domov. Mezi bratry Orellovými a klubem byla tedy nakonec uzavřena smlouva o zapůjčení hřiště. Její podmínky se dodnes dochovaly:

„Everton bude udržovat areál hřiště v dobrém stavu, bude z něj odvádět daně, nebude panu Orrellovi a dalším nájemníkům působit žádné nepříjemnosti, a také bude platit menší částku jakožto nájem, potažmo bude částku odvádět předběžně každý rok do Stanley Hospital jménem pana Orrella.“

Everton povzbuzen nalezením nového stánku, v létě rychle zahájil práce, aby byla hrací plocha připravena k nové sezoně. Původně otevřené hřiště bylo obehnáno ploty, a na východní straně hřiště dokonce vyrostla malá tribuna, kde se při utkání scházeli funkcionáři, členové týmu a také tisk. Malá část sedadel byla také vyhrazena těm majetnějším fanouškům. Hřiště bylo nakonec uvedeno včas do příslušného stavu a z hotelu Sandon se stalo nové ředitelství klubu. Nacházel se jen nedaleko, tudíž mohl být používán i jako šatna pro hráče.

K zahajovacímu zápasu nového ročníku si v září 1884 Everton přizval Earlestown, který měl prověřit kvality mužstva, které se chtělo v prvním zápase na Anfield Road patřičně předvést. Davy fanoušků, které si ten den našly na nový stánek Toffees cestu nelitovaly, Everton svého soka vypráskal 5:0.

Závěrem sezony přišly velké změny. Liverpool and District Association totiž oznámila, že do soutěže se k původním dvanácti účastníkům připojuje dalších 24 klubů, což také znamenalo, že s větší konkurencí bude daleko těžší znovu uspět v Liverpoolském poháru. Everton však započal obhajobu pohárového triumfu vysokým vítězstvím 7:0 nad Seftonem. Následovaly porážky Southportu, Bootle a výhrou nad Golbourne si klub zajistil znovu finálovou účast. Stejně jako před rokem, i tentokrát se o prvenství hrálo na hřišti Bootle a i tentokrát se soupeřem stal Earlestown. Ačkoliv Everton měl v utkání převahu, nakonec prohrál 0:1. První sezona na Anfield Road tedy neskončila úspěšně, nicméně co se ekonomické situace týče, klub byl na tom lépe a lépe. Za sezonu 1884/85 vybral Everton na vstupném 200 liber, oproti 45 librám z předchozího roku. Budoucnost tedy vypadala nadějně.

Rokem 1885 se z Evertonu stal již profesionální klub, čímž následoval příklady ostatních kvalitních klubů v zemi. Vedení si nekladlo malé cíle, protože jako prioritu si stanovilo další hmatatelné úspěchy, společně s vyššími dosaženými příjmy. Vůbec prvními profesionálními fotbalisty, kteří kopali za Everton, se stali George Dobson z Boltonu, George Farmer z Oswestry a Alec Dick ze skotského Kilmarnocku. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, Toffees triumfovali v Liverpoolském poháru jak v roce 1886, tak 1887, když ve finále porazili Bootle, respektive Oakfield.

Tyto úspěšné sezony měly za následek to, že potenciál Evertonu přímo vybízel k tomu, aby se klub neúčastnil pouze lokálního poháru, nýbrž mnohem významnější soutěže. Sezonou 1886/87 tedy Everton poprvé vstoupil do FA Cupu. Prvními protivníky se stali glasgowští Rangers, kteří na Anfieldu zvítězili 1:0. Everton do zápasu vyslal několik hráčů, kteří mu nepatřili, takže případná výhra, by stejně nemohla být uznána.

V další sezoně Everton odehrál hned čtyři pohárová utkání proti Boltonu. V tom prvním Toffees prohráli, jenže uspěli se stížností, týkající se údajných porušení výběru hráčů v týmu Trotters, a tak se zápas opakoval. Skončil však remízou, stejně jako třetí utkání. Ten čtvrtý nakonec Everton zvládl, tentokrát to však byl Bolton, kdo přispěchal se stížností, že Everton nastoupil se sedmi amatérskými fotbalisty. Everton nicméně šel do dalšího kola, kde podlehl Prestonu vysoko 0:6. Po skončení utkání se ovšem ozvala Football Association a Everton i přes porážku z turnaje vyloučila. Na znamení nesouhlasu, se klub příští sezonu FA Cupu nezúčastnil. To však nebyl jediný problém, nad budoucností na Anfield Road se totiž začala stahovat temná mračna…