Donovanův postrach

V sobotu proti sobě nastoupí Anglie se Spojenými Státy. David Moyes tak ve svém článku pro The Times vysvětluje, jakou měrou Landonovi před mistrovstvím světa jeho hostování prospělo.

Landon Donovan v lednu do Evertonu dorazil s krásným jihokalifornským opálením. Když odcházel, tak jsme se smáli, protože byl stejně vybledlý jako já. Landon v Merseyside ztratil svou barvu, ale získal hodně přátel a respektu. K tomu, aby se Spojeným Státům dařilo potřebují, aby Landon hrál dobře. On je tím, kdo jim může poskytnout speciální okamžiky.

Hráčům a personálu v Evertonu trvalo asi 60 sekund jeho debutu, než pochopili jeho důležitost. Je páteří amerického týmu a tím nejbližším, koho Američané mohou označit jako velkou fotbalovou hvězdu a přitom nemá žádné ego. To byl nejspíš také největší fakt, který vás u jeho osoby zarazil. Všimli byste si toho, když vcházel do šatny a všimli byste si toho po minutě jeho prvního zápasu za nás proti Arsenalu. Hrál na pravé straně zálohy. Arsenal na lajně získal míč, Gael Clichy vyrazil rychle vpřed a Landon se otočil a Clichyho se držel, krok za krokem, celých 70 metrů. Ukázal týmově orientovanou energii, přesně tak, jak to v Evertonu vyžadujeme, o jeho fantastické rychlosti, kterou doběhl Clichyho ani nemluvě. Po sedmdesáti minutách střídal kvůli křeči, protože zápas odmakal a po utkání ho po zásluze každý spoluhráč poklepal po zádech.

Landon ztělesňuje totální nasazení, týmový přístup typický pro Američany, který bude v sobotu konfrontovat s Anglií. A jsou tu také speciální prvky v jeho hře. Americká mužstva jsou tradičně budována na hráčské poctivosti a bojovnosti, ale současný tým má dva fotbalisty, Landona a Clinta Dempseyho, kteří nabízejí trochu jinou dimenzi.

Landon není Wayne Rooney ani Lionel Messi, ale pokud jsou kolem něj hráči, kteří jsou schopni mu dávat kvalitní míče, pak se jeho schopnosti ukážou v plné síle. Americkým problémem je ale právě nedostatečná kreativita. Pokud si Anglie splní úkoly v oblasti presinku a bránění, nejsem si jistý, jestli budou mít Američané dost kvality se s tím poprat.

Bob Bradley, trenér USA, si může vybrat, zda Landona postavit do středu zálohy – kde někdy hrává za LA Galaxy, nebo na kraj střední formace, kde jsme jej stavěli v Evertonu. Myslím, že právě na křídle u nás odváděl skvělou práci. Poradil si s útočnými beky jako Ashley Cole či Clichy, jak co se defenzivy týká, tak i jeho vlastní ofenzivní stránky.

Odehrál za nás 13 zápasů a rádi bychom ho bývali udrželi déle. Před lednovým přestupovým oknem jeho agent odhalil, že chce odejít na hostování do Evropy a navíc v jeho kontraktu je klauzule, která mu to dovoluje. Věděli jsme, že je to dobrý fotbalista, zvláště po našem loňském přátelském zápase proti MLS All Stars. Můj zájem pak vzrostl po rozhovoru s Timem Howardem a Brucem Arenou. Tim fantazíroval o jeho střeleckých schopnostech a Bruce, trenér LA Galaxy mluvil v podobném duchu. Pomyslel jsem si. „Rychlost a střelecký instinkt? To nemůžu promarnit.“

Přesto jsem si ale dělal starosti, protože měl za sebou již dvě evropská angažmá s Bayerem Leverkusen a Bayernem Mnichov, kde se neprosadil. Landon je považován za nejlepšího amerického fotbalistu a i díky tomu, že jsem se s Evertonem zúčastnil několika amerických turné, myslím, že úroveň MLS a jejích hráčů je vyšší, než si Evropané dovedou představit. Pokud by to pracovní povolení dovolovala, v Premier League by bylo k vidění daleko více amerických hráčů.

Než Clint Dempsey odešel do Fulhamu, zajímal jsem se o něj, předtím jsem získal Briana McBridea do Prestonu a potom na hostování do Evertonu. Jozyho Alidoreho jsem navíc sledoval předtím, než odešel do Villarealu. Takže pokud myslím, že Landon je nejlepší Američan, nejsem daleko do pravdy. Za ten risk stál a v žádném případě nás nezklamal. Svou lehkostí mi trochu připomínal Andyho Johnsona. Fyzicky je drobný ale s míčem je klidný. Zamiloval jsem i to, že po tréninku chtěl zůstat na hřišti a pracovat na svém zakončování a probírat věci s kouči, tak, aby porozuměl tomu, co po něm požadujeme. Proti Anglii nastoupí sebevědomý, protože zná anglické hráče a zvládl se prosadit v jejich světě. Vím, že když odcházel, byl plný obdivu vůči tempu a nasazení vyžadovanému v Anglii a systému sobota, středa, sobota, středa.

Já a Skotové v mém personálu jsme s ním a Timem Howardem o zápase proti Anglii hodně žertovali. Pamatuji si, jak Tim Howard ležel na lékařském stole a nahlas začal přemýšlet, jak by USA mohlo z toho zápasu vytěžit remízu. Skotští kluci se okamžitě připojili a začali spřádat plány.

Američané zápas proti Anglii nevidí tak, že by jej mohli vyhrát. Chtějí z něj vyjít se vztyčenou hlavou, zabránit nepříjemné porážce a pak se soustředit na ostatní skupinové zápasy, aby mohli postoupit do vyřazovací fáze. Timovi moc přeji, ať se mu daří, protože je to skvělý chlap a vynikající brankář. Vybavím si snad jedinou chybu, kterou udělal za celou sezonu, což ukazuje jeho stálost.

Nakonec mám jedno varování pro Franka Lamparda: S Timem jsme na pokutových kopech odvedli spoustu práce. Dokázal to svým výkonem v semifinále FA Cupu a dvěma úspěšnými zákroky v loňské sezoně.