Kenwrightovi zvoní hrana

08/09/2010 0 Od Meňa

Další léto je za námi a spolu s ním na světlo znovu vychází nepřekvapující skutečnost – Everton má prázdné kapsy a mnohým už pomalu začíná docházet trpělivost.

Když minulé úterý odtikávaly přestupnímu terménu poslední hodiny, někteří fandové Blues bláhově živili ještě poslední naděje, že by do jejich milovaného klubu přece jenom mohla zavítat kvalitní nová tvář. Jenomže překvapení se očekávaně nekonalo. Spekulací se sice množilo přehršel, jenže alespoň průměrnému Evertonianovi znalému situace ve svém klubu bylo nadevše jasné, že se dokola přehrává stále stejná písnička. Nejsou peníze.

Jakmile tedy přestupový trh na příštích pár měsíců zavřel svá vrátka, mohlo se začít bilancovat. Tentokrát sice Everton nepřišel o žádného z klíčových hráčů, nicméně aktivita na přestupovém poli se znovu blížila k bodu mrazu. Náhradní brankář zdarma, útočník ze třetí ligy, který umí dávat branky, ale nemá pražádné zkušenosti s nejvyšší soutěží, též zdarma a nakonec dvojice neznámých mladíčků. Celkový přestupový rozpočet Evertonu činil 1,5 milionu liber. Nechutné, pobuřující, urážlivé. Jen těžko hledat slova. Nemluvě o tom, že někteří příznivci Toffees byli s končícím létem spokojeni čistě jen z důvodu udržení veškeré hráčské kvality. I tak málo může za současných okolností stačit k jakési satisfakci a právě i to svědčí o tom, v jak svízelné situaci se Toffees nacházejí. Pro klub s nemalými ambicemi je to žalostně málo.

Bill Kenwright je tím, kdo má v Evertonu již dekádu nejvyšší moc. Čerstvě pětašedesátiletý původním povoláním filmový a divadelní producent si na přelomu tisíciletí splnil sen a stal se majoritním akcionářem klubu, jež je pro něj odmalička číslo jedna. Od nástupu do funkce moc dlouho nezahálel a na místo slibů se pustil do práce. A že jí v tehdejším polorozpadlém klubu bylo až až. Zbavil se nepopulárního manažera Waltera Smithe, jehož mizerné a přestárlé mužstvo si každoročně mohlo poblahopřát ke zdárné záchraně, na víc totiž nemělo. Hlavně však vyhnal předchozího chairmana Petera Johnsona, pod jehož vedením Everton neomylně mířil do hluboké propasti. Kenwright přivedl Davida Moyese, dnes jednoho z nejlépe hodnocených manažerů na ostrovech, klub stabilizoval, zapracoval na marketingové stránce a spolu s manažerem během několika let smrsknul klubové závazky na minimum. Výsledkem je návrat Evertonu tam, kam historicky patří – do horních příček tabulky, kde v posledních letech bojuje o evropské poháry.

Za vyjmenované zásluhy bez sebemenších pochyb patří Billu Kenwrightovi velký dík. ALE pokud se mají zvážit plusy a mínusy našeho chairmana, záporné body bohužel budou převažovat. Kde začít? Třeba u ožehavého tématu nového stadionu. Kenwright stojí za selháním projektu v Kings Dock a před třemi lety to vypadalo, že se vykašle na veškeré vazby a liverpoolské tradice Evertonu a přesune klub mimo město na nový stadion ležící v nezvhledné periferii. Z projektu Kirkby díkybohu sešlo, ale o to víc se nyní vynořuje otázek, jakže to Kenwright s tím stadionem vlastně vyřeší. Stařičky Goodison Park v některých sektorech pomalu přestává vyhohovat a utopickým scénářem je v současnosti i rekonstrukce. Nedostatek místa v okolí? Ale kdeže. Money, money, money…

Zůstává záhadou, jak se s takto minimálním zdroji vůbec Everton dokáže dlouhodobě udržet mezi širší ligovou špičkou. Jedno je ale každopádně jisté – dlouhodobě se za těchto podmínek Toffees nahoře neudrží. Je snad tak složité najít klubu investora? Mluví se o převzetí Blackburnu, proč si tedy finance z vnějších zdrojů nedokáže zajistit Everton? Neříkejte mi, že značka EFC není pro zájemce atraktivní. Nebo Kenwright jenom mlží, do médií vypouští kachny, a přitom investice vůbec nehledá? Živě si dovedu představit i Davida Moyese, ten musí při přestupovém rozpočtu necelých 2 milionů liber rozhodně radostí skákat dva metry do stropu. Musí být totiž hodně ponižující, když takový Tottenham, nebo třeba i Wolverhampton a Stoke City disponují mnohonásobně většími prostředky a na trhu dokáží Everton levou zadní přeplatit. Moyes sice zázraky dělat umí, ale s dvěma miliony? To není v lidských silách. A už vůbec ne, chce-li klub naplnit očekávání, která se do něj vkládají.

Everton ani jeho fanoušci si tohle nezaslouží. Čím dřív si Bill Kenwright uvědomí, že takhle to dál nejde, tím pro klub lépe. Pro Everton toho udělal hodně, ale pokud opravdu klub miluje, udělá pro něj a jeho budoucnost to nejlepší. Pokud mu není cizí klubové motto.

Nil Satis Nisi Optimum.