Co to má znamenat, pane Moyes?

Everton ze sebe udělal kašpara dokonce proti nováčkovi a z fanouškovských řad se začínají ozývat kritické otázky. A jejich terčem není nikdo jiný než samotný manažer.

Kvapem se blíží konec září a Everton ani jednou nevyhrál. Marněji je na tom už jen beznadějný West Ham. Stará pravda ale říká, že tabulka nelže, takže není pochyb o tom, že nelichotivá pozice je, až už se nám to líbí nebo ne, zasloužená. Jak byste taky chtěli vyhrávat, když dávat góly je nadlidský úkol a alespoň obstojně bránit je jen zbožným přáním?

Do dneška se Everton prezentoval vcelku slušným kombinačním fotbalem, většinou svého soupeře přehrál, ale díky vlastní neschopnosti nedokázal dovést ani jedno utkání do vítězného konce. To, co ale Blues předvedli dnes proti Newcastlu, nad tím zůstává rozum stát. Není pochyb o tom, že tíha zodpovědnosti leží na hráčích, ale velké, zcela nepřehlédnutelné procento viny nese manažer. A nepoučitelný David Moyes se letos (ačkoliv nejen letos)  opravdu ukazuje v prvotřídní formě.

Mezi fanoušky ostatních klubů to nejspíš není moc známo. Celá Premier League Davida Moyese obdivuje a snad neuplyne ani den, kdy by se člověk nedočetl dalšího článku, ve kterém se fotbalové osobnosti předbíhají s omílanými frázemi typu „He has done a great job“ nebo „His work with limited budget has been tremendous“. To je všechno pěkné, ale mě, a určitě nebudu sám, dochází s Moysem pomalu trpělivost. Nevím, jestli pana Moyes někdy učili význam slova taktika, její uzpůsobení vzhledem k vývoji utkání, nebo správná střídání. Stále častěji se totiž zdá, že vůbec netuší, která bije.

Kapitolou samu pro sebe je pak jeho určování sestavy. Kde začít? Třeba u kritizované dvojice Tony Hibbert, Leon Osman. Je naprosto zřejmé, že oba patří mezi nejslabší hráče z celého mužstva, přesto na něj Moyes nedá dopustit a své evidentní oblíbence si týden co týden prosazuje. Hibbert sice v letošní sezoně podává stabilní a dobré výkony, ale všichni dobře známe jeho limity a víme, že na jeho pozici se tlačí jiní. Lepší. Tony si vzadu odkope to své, ale to už bohužel nestačí.

A Osman? Moyesovi bych doporučil buď si pořádně protřít oči, nebo si před každým zápasem dát studenou sprchu. Jak je proboha možné, že vyloženě střední záložník pořád nastupuje na pravé záloze, když je evidentní, že na kraji zahrát jednoduše neumí? Je pomalý, každý ho dožene. Je slabý, osobní souboje prohrává. Pro krajního hráče nemá pražádné dispozice. Neříkám, že bych si od něj v každém zápase představoval 57 průniků a aby z hráčů soupeře udělal civějící kuželky, ale když ho Moyes tvrdohlavě staví na kraj, mohl by se naučit aspoň centrovat. Člověk si pak v hlavě musí hodně dlouho (a mnohdy bezvýsledně) přemítat, proč hraje Osman, a devítimilionový Bilyaletdinov pravidelně zahřívá lavičku. Tam bude pane Moyes hodně platný.

Loni se na postu defenzivního záložníka nádherně rozehrál Marouane Fellaini a celá Anglie zírala, jaké to kudrnáč začal podávat famózní výkony. Před svým zraněním možná nelepší defenzivní záložník v lize se ale po uzdravení dočkal nemilého překvapení. Jeho preferovanou pozici Moyes svěřil Johnu Heitingovi, kdož je pro změnu stoper a v záloze by měl sloužit pouze jako nouzovka. Ale Moyes ne. Myslel jsem si, že manažer dobře ví, kde je Fellimu nejlíp ale on ho znovu začně cpát na podhrot. Co to má k čertu znamenat? Stavění hráčů mimo jejich pozice je nesmysl a nikdy nedokážu pochopit jeho účel. Bylo by tak složité nechat hráče hrát tam, kde mají? Bylo by tak složité vyzkoušet střed obrany ve složení Jagielka – Heitinga a před ně strčit Fellainiho? Alespoň to proboha vyzkoušet!

Věčně ustrašená, negativní taktika je už Moyesovým bohužel asi neměnným koloritem. 99% manažerů by za nepříznivého stavu do hry poslalo útočníka. Ale kdepak ty věci. Moyes ho tam pošle, ale jedná se o střídání útočník za útočníka, v dnešním případě Beckford -> Yakubu. Hra na dva útočníky totiž Moyesovi nikdy nic neříkala, a nezdá se, že by se na to něco mělo změnit.

Ale co už. Nepoučitelný Moyes příští týden proti Fulhamu znovu nasadí svoje Osmany, Distiny, a půlku týmu mimo své přirozené posty. Říká se, že člověk se z vlastních chyb učí, ale u Mr. Moyese ono pořekadlo očividně neplatí.