Pat Van Den Hauwe na chatu

Oficiální stránka Evertonu zprostředkovala další zajímavý chat. Tentokrát se mohli fanoušci ptát nezapomenutelného Pata Van Den Hauweho.

Patrick William Roger „Pat“ Van Den Hauwe přestoupil přestoupil k Toffees v roce 1984 z Birminghamu. Welšský reprezentant přišel do Evertonu ve velmi dobrou dobu, jelikož hned ve své první sezóně na Goodison Parku získal s týmem vedeným Howardem Kendall ligový titul a trofej pro vítěze PVP. Psycho Pat, jak se výbušnému levému obránci přezdívalo, odešel z Evertonu v roce 1989 do Tottenhamu, s níž vyhrál FA Cupu. Později si zahrál třeba za Millwall či Notts County, fotbalovou kariéru ukončil v roce 1997 v Jihoafrické republice, kde dnes působí v roli trenéra.

dazzababy: Jakou svoji branku za Everton považuješ za nejlepší? Já si vzpomenu hlavně na tu proti Norwich City.
Za EFC jsem vstřelil pouze tři góly. Trefa proti Norwich City je velmi známá, jelikož nám zajistila titul. Já spíše ale ocením týmové úspěchy, zvlášť když jsem hrál s hráči jako v EFC. Vlastně ale mám svoji nejlepší branku, vlastenec po tvrdé hlavičce do sítě Big Neva.

barrymaddicott: Mohl tým EFC z poloviny osmdesátých let vyhrát PMEZ, pokud by nepřišel zákaz anglických týmů v evropských pohárech?
Určitě ano. Jsem o tom přesvědčen stejně jako hodně starších hráčů. Patřili bychom mezi favority na zisk PMEZ, jelikož jsme měli na svoji straně kvalitu a sílu.

James Monaghan: Jaká je tvoje nejlepší vzpomínka z působení na Goodison Parku?
Je jich strašně moc. První titul, první finále FA Cupu… Nemůžu vyzdvihnout jen jednu.

barrymaddicott: Který moment z Merseyside derby ti utkvěl v paměti?
Když Gary Stevens z pozice pravého obránce na Anfieldu našel pasem vepředu Sharpyho, jenž překonal Grobbelaara. To byla branka!

James Monaghan: Můžeš nám popsat vztahy, jaké si měl s Howardem Kendallem?
Manažer Jim Smith v Birminghamu byl trochu blázen. V šatně se choval jako šílenec. Tehdy jako velmi mladý kluk jsem si myslel, že se tak chovají všichni manažeři. Pak jsem ale přestoupil do Evertonu. Howard vystupoval tak klidně, opravdový gentleman a legenda. Hráči se za něj bili, chtěli pro něj udělat vše.

harlowblues: Co říkáš na nedělní derby?
Porazit Liverpool je něco fantastické. Neustále si přeju vidět Everton, jak má nad ním navrch. Jde o skvělý výsledek, ačkoliv oba týmy neokupují v tabulce přiliš lichotivé pozice. Proti Liverpool se vždy hrálo nepříjemně, už ale ne. Časy se mění!

****blue****: Naposledy jsem o tobě četl, že si v Jihoafrické republice. Jak se ti tam daří?
Počasí tu mám perfektní, pláže jsou skvělé. Ženy vypadají nádherně, jsem ale ženatý. No co, dívat se můžu i tak! Mistrovství světa znamenalo pro JAR velký pokrok, jezdí sem více turistů.

James Monaghan: Jak se ti odcházelo od Blues? Byl jsem zničený, když si přestoupil ke Spurs.
Odchod z Evertonu beru jako jeden z nejhorších momentů v mé kariéře. Moje žena a dítě ovšem potřebovali nový impuls do života, a tak jsem odešel. Navíc se rozpadalo mužstvo, hráči, kteří přicházeli neměli stejnou kvalitu jako ti odcházející. Odmítl jsem tříletou smlouvu, jak říkám však, udělal jsem to hlavně kvůli rodině. S odstupem času lituji odchodu jen trochu. Spurs patří mezi dobré týmy, mohl jsem ale kariéru ukončit v Evertonu.

smsanders: Koho si měl za oblíbeného hráče jako malý kluk?
Jako mladý jsem hodně sledoval Franka Worthingtona. V pozdější době jsem s ním hrál a chodil i na pivko. Vzal si mě pod svá křídla, užíval jsem si to s ním. Ten muž je legenda, jeho pravidlo bylo být tvrďákem. Trénoval těžce a měl krušný život. Archie Gemill a Colin Todd, ty jsem také velmi respektoval.

Margaret Morgan: Pokud by si hrál i v současnosti, měl bys problém s disciplínou? Fotbal se změnil, už není tak tvrdý a vylučuje se v podstatě za nic.
Asi bych neměl obtíže s disciplínou. Hrál jsem stylem, jakým jsem chtěl. Kdybych hrál fotbal i teď, pravděpodobně bych byl párkrát vyloučen, to ale patří k fotbalu. Dnes se ale nemůžete soupeře ani dotknout.

****blue****: Koho se současného kádru Evertonu si vážíš?
Tim Cahill je vynikající, Pienaar odvádí pro klub dobrou práci, Jagielka patří mezi dobré obránce, Heitinga má za sebou solidní Mistrovství světa.

barrymaddicott: Nejlepší manažer během tvé kariéry?
S velkým náskokem vyhrává Howard Kendall.

Paul McAllister: Kdyby proti sobě hrálo mužstvo Evertonu z poloviny osmdesátých let proti aktuálnímu týmu, kdo by vyhrál?
Mančaft z 80. let neměl žádné problémy, zvítězili bychom.

****blue****: Chceš, aby se ti pořád říkalo Psycho?
Ani ne. Tuto přezdívku mi dali fanoušci v minulosti, tehdy jsem byl rád, že mě přijali mezi sebe a užíval jsme si to.

Laila Jackson: Stejně jako všichni moji oblíbení hráči, i ty si hrál fotbal s velkou vášní. Je tato věc už v dnešním fotbale, v němž vládnou peníze, minulostí?
Vášeň z fotbalu nezmizela. Pravděpodobně už ale není taková, jakou jsme se prezentovali v osmdesátkách. Byli jsme strašně hladoví po zlepšení, to možná dnes trochu chybí.

Paul McAllister: Pate, média často rádi píšou o výborném liverpoolském týmu na úkor mužstva Evertonu z osmdesátých let. Hodně lidí si ale myslí, že Toffees byli tehdy lepší. Co ty?
Já také. Nebyli jsme horší než Liverpool. Porazili nás sice ve Wembley, jenže tyto zápasy nejsou, co se týče porovnávání, příliš objektivní, jelikož vždy se jedná pouze o jeden zápas. Měli by se brát v potaz celé sezóny, v níž jsme nestáli v jejich stínu.

Peter: Jak si se cítil, když ses vrátil na Goodison Park a fanoušci skandovali tvé jméno? Pro všechny budeš legendou.
To bylo fantastické. Během své kariéry v klubu, jsem miloval fanoušky. Jsem pořád Evertonian. Když jsem se vracel, cítil jsem trochu nervozity. I proto jsem nemohl uvěřit, že po 25 letech si mě fanoušci stále pamatují.

trueblueii: Koho považujete za nejlepšího spoluhráče a nejlepšího protihráče?
Z týmu Evertonu v 80. letech nemohu vyzdvihnout jednoho hráče, všichni byli úžasní. Z protihráčů se mi hrálo těžce proti Gordonu Strachanovi, jelikož pořád padal na zem. Mark Chamberlain a Chris Waddle hráli tvrdě. Davida Speedieho mám zase zafixovaného jako nepříjemného soupeře.

dazzababy: Vzpomínáš si na památný zápas proti Bayernu Mnichov?
Potkali jsme je v semifinále. Z Německa jsme si přivezli remízu 0:0. V domácí odvětě jsme si na ně věřili. Dostali jsme jsme ale první branku a prohrávali jsme 0:1. Utkání jsme však otočili díky našim fanouškům, kteří vytvořili vynikající atmosféru. Lepší diváckou kulisu jsem v životě nezažil.

Paul McAllister: Komu budeš fandit v sobotu v zápase Tottenham vs. Everton?
Samozřejmě Evertonu. Trochu hloupá otázka. Jsem true Blue, Everton mě na mých cestách vždy doprovází. Mám tetování Toffees na zádech, je to prostě můj klub.

Stuart Mackinnon: Pate, pamatuješ si, jak si dal Davidu Speedovi loktem na Goodisonu?
Nevzpomínám si na to, pokud se to ale stalo, bylo to určitě férové. Speed byl otrava.

zeus07: Uvažuješ o prací ve vedení nějakého klubu?
Ne! To není práce pro mě…

Paul McAllister: Potkávali se hráči Evertonu a Liverpoolu i mimo hřiště?
V rámci některých příležitostí ano. Existovala jedna hospoda, jmenovala se World Blundell, kde hráči z obou týmů popíjeli. Podnik vlastnil jeden náš kamarád.

James Monaghan: Když si byl vyloučen proti QPR, dostals od Howarda Kendalla pokutu. Je pravda, že pokutami Kendall platil noční tahy?
Na konci sezóny se všechny pokuty rozdělovaly. Alespoň jsem měl pak z čeho platit spoluhráčům pití…

zeus07: Kdo se staral v Evertonu o zábavu v kabině?
John Bailey – strašný klaun a výborný chlapík. V Tottenhamu to pak byl Gazza, sice šílenec, smích měl ale vždy rád.

Alex Greenwood: Narodil si se v Belgii, v reprezentaci si ale hrál za Wales. Uvažoval si vůbec někdy o reprezentaci Belgie?
Ano, nevyhovoval mi ovšem způsob hry Belgie. Několikrát po mě chtěli, abych hrál za belgickou U21. Já jsem ovšem šel hrát raději s pár dalšími kluky za Wales. Měli jsme dobrý tým.

stadiumexp: Jaký je tvůj oblíbený stadion, když nepočítám Goodison?
Bernabeu v Madridu. Úžasný stadion.