Preview: Tottenham Hotspur – Everton

Další výlet do Londýna zavede Everton do jeho severní části, kde změří síly s tamním Tottenhamem. Dokáží Blues znovu bodovat, nebo budou Spurs nad jejich síly?

Rozdíl mezi Evertonem ze září a Evertonem současným? Především konečně znovuzískaná schopnost vyhrávat a v neposlední řadě podstatně lepší průběžné umístění v tabulce. Blues pojedou na White Hart Lane v dobré pohodě, bude to ale na Tottenham, opět atakující příčky nejvyšší stačit?

Bezprostředně po zaznění závěrečného hvizdu nedělního Merseyside derby by většinová odpověď Evertonians nejspíš zněla „jasně, tři body jsou naše!“. Ač po vítězství Everton prožívá zasloužené opojné dny, je ale třeba varovně zvedat prsty. Blues sice, zdá se, zavčas chytili formu, ovšem před výjezdem do britské metropole není záhodno přehlížet podstatnou skutečnost. Toffees nejenže čeká účastník Champions League, mimoto se mu budou muset postavit s nepříjemně se zužující sestavou.

Marodka sice zatím nedosahuje tak mamutích rozměrů jako během její loňské kulminace, ovšem potíže s vhodným složením ideální jedenáctky David Moyes řešit nejspíš bude. A tak zatímco manažer netrpělivě čeká na nejnovější aktualizace od svého lékařského personálu, ta část mužstva, kterou zatím neskolil žádný zdravotní neduh, vyhlíží souboj proti Spurs. Podle Tima Howarda v něm hodlá uplatnit sebevědomí získané v posledních zápasech.

„Jsme namotivovaní, dostáváme se do našeho tempa a chceme v tom pokračovat,“ hlásá americký brankář, jenž za svoje kvalitní výkony obdržel ocenění pro nejlepšího klubového fotbalistu uplynulého měsíce. Přesto si ale gólman iluze nedělá. Spurs doma svoji kůži neprodají lacino. „Tottenham má moc talentované mužstvo a loni jsme na jejich hřišti dvakrát prohráli. Hodláme si ale vyhrnout rukávy a pokračovat v naší hře. Pak si myslím, že si odsud něco můžeme odvést. Před Tottenhamem ale musíte smeknout klobouk, čtvrté místo v loňské sezoně je fantastický úspěch. Nedíváme se však ně se závistí nebo žárlivostí. Pokud si oba týmy porovnáte, velkou propast mezi nimi nenajdete.“

Tottenhamu se loni vydařil majstrštyk, kterého za poslední léta dosáhl pouze Newcastle a před pěti lety právě Everton – zkompletování nesmírně zapeklitého úkolu pod názvem Atak na první čtyřku, a tím pádem účast v Champions League. Jenomže zatímco Blues vypadli v sítě předkola, Spurs dovedli svoje snažení a ambice až do hlavní fáze milionářské soutěže. Na White Hart Lane tak letos bývá nezvykle živo.

V přední evropské soutěži zatím Kohouti ve svojí skupině drží druhé místo, na jehož udržení neměla pražádný vliv ani středeční prohra, byť těsná, na San Siro s úřadujícím evropským šampionem. Kolbištěm číslo jedna ale pro Spurs stále zůstává Premier League, a ani v ní si zatím věru nevedou špatně. Prozatím Tottenham okupuje pátou pozici, na kterou se vyhoupnul díky vysoce ceněnné výhře z remízového království jménem Craven Cottage. Koneckonců právě z posledních dvou výsledků Spurs plyne důležitá skutečnost – Redknappovi borci se umějí vybičovat k velkým, odhodlaným výkonům, ale na druhé straně bývají jejich devízou i zbytečné ztráty se slabšími. Tři body si tak letos z White Hart Lane odvezl i takový Wigan, v londýnském derby pak Spurs padli na hřišti West Hamu.

Poslední měření sil neslo datum 28. února a pro Everton nedopadlo dobře. Na White Hart Lane domácí brali tři body za výhru 2-1. Za Spurs se trefil Pavljučenko a Modrić, za Everton jen korigoval Yakubu.

Historie soupeře

Klub byl založen roku 1882, ještě pod původním názvem Hotspur FC. Zpočátku se hrálo na stadionu Tottenham Marshes a na Northumberland Parku, ale už po dlouhá desetiletí je domovským svatostánkem Spurs White Hart Lane. Roku 1901 začal Tottenham postupně stoupat divizemi vzhůru a ve stejném roce klub poprvé vyhrál Anglický pohár, kterých má dnes ve své vitríně úctyhodných osm. O sedm let později se Spurs dostali do druhé nejvyšší soutěže a rok na to, už poprvé slavili postup mezi prvoligovou elitu.

Ovšem před vypuknutím první světové války skončil Tottenham na posledním místě. Za normálních okolností by jej samozřejmě čekal sestup, jenže klub mělo zachránit rozhodnutí Fotbalové asociace rozšířit počet účastníků nejvyšší soutěže ze dvaceti na dvaadvacet. Jenže to si nenechal líbit prezident Arsenalu Harry Norris, který protestoval proti tomu, aby byly v lize ponechány poslední dva týmy – Chelsea a právě Tottenham a tak se po bouřlivých diskuzích rozhodlo, že posledního účastníka určí hlasování. Tottenham z ostatních kandidátů získal nejméně hlasů a sestoupil. Proto není divu, že od té doby panuje mezi Tottenhamem a Arsenalem obrovská rivalita.

Lilywhites tedy začínali znovu od druhé ligy, kterou okamžitě vyhráli. Na nováčka si nevedli vůbec špatně – po roce v Second Division obsadili konečné šesté místo a druhé vítězství v FA Cupu. Jenže po úspěších přišel pád a v roce 1928 se Spurs umístili na sestupové 21. pozici. Jenže tentokrát si klub ve druhé lize nepobyl pouze rok, ale celkem pět sezón.

Po druhém světovém válečném konfliktu mohl Tottenham slavit větší úspěch až v roce 1955, kdy se stal vicemistrem First Division, ale další úspěchy již nepřicházely. Tottenham sice patřil mezi přední kluby, ale úsěch v podobě titulu se mu vyhýbal. Historie se měnila v sezoně 1959/60, kdy Tottenham jako první klub v historii slavil double – zisk ligového titulu a Anglického poháru. Pro nejstarší pohárovou trofej světa si Kohouti došli i o rok později. Roku 1963 se Tottenham stal prvním anglickým klubem, triumfujícím v evropském poháru. Pohárové zápasy vůbec klubu nadmíru seděly. V lize Tottenham úspěchy slavil zřídkakdy, zato ve vyřazovacím systému si vybudoval pověst obávaného týmu. V dalších letech do Severního Londýna putovala trofej jak pro vítěze FA Cupu, tak dvakrát Ligový pohár a jednou pohár UEFA.

V 80. letech sklízeli Spurs úspěchy opět především na poli pohárovém. V letech 1981 a 1982 na White Hart Lane putoval Anglický pohár a za dva roky přišel triumf opět v poháru UEFA. Ovšem poslední dekáda 20. století už tak slavná nebyla. V roce 1998 klub málem sestoupil. Zachránil jej až George Graham, bývalý kouč konkurenčního Arsenalu. Graham tým nejen zachránil od propadu ale dokonce s ním už po roce vyhrál Ligový pohár. V novém tisíciletí se Tottenham už pod vládou současného vlastníka Daniela Levyho stává předním klubem, a na důkaz toho dokázal předloni vyhrát Ligový pohár, v jehož finále zdolal v prodloužení Chelsea.

Zápasová fakta

Jde o 160. setkání obou celků. Tottenham doposud zvítězil v 59 případech, Everton se radoval 52x a 48 zápasů skončilo remízou. I v éře Premier League mají Spurs navrch, tentokrát ovšem poněkud drtivějším způsobem. Od roku 1992 Kohouti Everton porazili osmnáctkrát, pětkrát se radovali Blues a třináctkrát na světelné tabuli svítilo nerozhodné skóre.

Totttenham

Spurs se sice vstup do sezony poměrně vydařil, nicméně Harrymu Redknappovi dělá vrásky nižší střelecká produktivita jeho hráčů. Zatímco vloni touto dobou měl Tottenham v lize nastříleno 19 branek, letos jich má téměř o polovinu méně – 10. Krom absence produktivního útočníka, kterým za běžných okolností bývá aktuálně zraněný Jermain Defoe, však Kohouti neuchvacují ani v defenzivě, neboť ve všech třinácti zápasech ve všech soutěžích zatím udrželi pouhé dva čisté štíty. Spoléhat se ale Spurs mohou na jednu z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší, posilu léta, Rafaela van der Vaarta. Holanďan na White Hart Lane zaznamenal již tři góly.

Everton

Nálada v táboře Blues stoupá, a ačkoliv Everton číhá teprve z jedenácté pozice, sezonu má rozehranou slibně. Dokonce v předminulé sezoně, kdy obsadil pátou příčku, měl k 22. říjnu 2008 v tabulce o bod méně, než je tomu nyní. Potenciální výhra na White Hart Lane by však překvapivá byla sama o sobě, a obzvlášť pokud vezmeme v úvahu fakt, že dva venkovní zápasy v řadě Toffees nevyhráli od května 2009. V Londýně navíc Blues nezvítězili již čtyřikrát za sebou, naposled se to povedlo loni v listopadu, kdy si Everton odvezl tři body z Upton Parku.

Vzájemná bilance

• Celkově: 59-48-52
• Na White Hart Lane: 40-21-17
• V Premier League: 18-13-5

Absence

Tottenham počítá největší ztráty v obrané řadě. Dlouhodobě mimo hru je Michael Dawson a nenastoupí ani Ledley King a věčný lazar Jonathan Woodgate. Vážné zranění kotníku pak prodělává Jermain Defoe a hrát nebude ani Jamie O´Hara, kterého trápí záda. Otazník visí nad startem Younesse Kaboula.

David Moyes si oproti tomu láme hlavu, jak poskládat zálohu. Stále mimo hru je Steven Pienaar, nově si na marodce šest týdnů pobyde Leon Osman se zraněným kotníkem a nadále jsou mimo hru Marouane Fellaini a Jack Rodwell. Nastoupit by mohl Mikel Arteta, s největší pravděpodobností se o jeho účasti rozhodne před zápasem. Žádných nových zpráv se „překvapivě“ nedočkáváme o stavu Victora Anichebeho ani Louise Sahy.

Tottenham: Gomes, Cudicini, Hutton, Gallas, Bassong, Kaboul, Assou-Ekotto, Van der Vaart, Huddlestone, Modrić, Bale, Sandro, Lennon, Jenas, Krancjar, Keane

Everton: Howard, Mucha, Neville, Hibbert, Jagielka, Distin, Mustafi, Heitinga, Baines, Coleman, Arteta, Gueye, Bilyaletdinov, Cahill, Beckford, Yakubu, Baxter

• Kdy: 23.10. 13:45 SEČ
• Kde: White Hart Lane
  
• Rozhodčí: Mike Jones