Preview: Everton – Arsenal

Po dvou měsících zavítá na Goodison Park další z hlavních aspirantů na titul. Urvat nějáký ten bod se tentokrát Everton pokusí proti Gunners.

V nedělních odpoledních hodinách bude k vidění nadmíru zajímavý kontrast. Arsenal, který od mnohých fandů sklízí kritiku za svoji hru přijede na půdu týmu, který letošním herním projevem připomíná nepříliš vydařenou kopii Kanonýrů. Zvítězí tak v klání házenkářů ti kvalitnější, anebo body zůstanou doma?

Dvě remízy v řadě. Obě ze zápasů, ve kterých se očekávaly tři body. Obě ze zápasů, ve kterých měl Everton navrch. Toť aktuální vizitka. Šňůru neproher sice Blues natáhli již na sedm v zápasů, ale pakliže si člověk uvědomí, že nebýt katastrofální produktivity se momentálně mohli vyhřívat na překrásné páté příčce, tak ztráty mrzí. A ještě více alarmující skutečností je to, že bod, který si Toffees odnesli z posledního zápasu s Boltonem, je spíše považován jakožto zisk. Trotters totiž o svoje vedení přišli až ve čtvrté minutě nastavení, kdy se parádní debutovou trefou v elitní soutěži blýsknul Jermaine Beckford.

Zůstává tak otázkou, s čím se Blues vytasí na Gunners, kteří nepatří k soupeřům, kteří s Evertonem pravidelně ztrácejí body. Prakticky jisté je jen to, že půjde o otevřený duel, který by Toffees, tak často vytrvale a bezvýsledně bušícím do vrat protivníků, mohl přece jen kápnout do noty. Sylvain Distin, jehož výkony se poslední dobou nedají ohodnotit jinak, než jednoznačně zvednutým palcem, proto svoje spoluhráče uklidňuje. Arsenal považuje za nejfotbalovější tým v zemi, ale přesto prý není důvod mít před Gunners přehnaně zbytečný respekt.

„Arsenal už nějakou dobu hraje nejlepší fotbal v lize. Možná jim chybí zkušenosti a pár tvrdších hráčů, což jim nechybělo když před pár lety vyhrávali trofeje, ale jejich styl je moc zajímavý. Neustále hrají v pohybu a pokud nejste opatrní, můžete se 90 minut jenom honit za míčem. Náš přístup ale přesto bude stejný, jako vždy. Samozřejmě víme, kde vězí jejich silné stránky, ale pokud budeme hrát s potenciálem jaký máme, moc týmů nás na Goodisonu nepřehraje,“ hlásá stoper sebevědomě.

Arsenal momentálně okupuje se šestibodovou ztrátou na vedoucí Chelsea třetí příčku, a tak se dá očekávat, že boj o mistrovský trůn se bez arsenalské účasti neobejde. Přesto ale z Gunners žádná velká jistota nevyzařuje. V rámci Premier League Kanonýři prohráli tři zápasy, ovšem z toho hned dvakrát se nechali obrat o všechny body na domácím hřišti, a to dokonce proti dvěma nováčkům – West Bromwichi a minulý víkend proti Newcastlu. Příznivější výsledky si tak Wengerovci přivážejí zvenku, kde nestačili jen na Chelsea.

Pokud však opomeneme blikanec s Magpies, poslední výsledky Gunners vůbec nejsou špatné. Tři ze čtyř minulých ligových zápasů vyhráli, když venku vysoce porazili Manchester City 3-0, doma vydřeli těsnou výhru nad West Hamem a byť možná nezaslouženě, naposled triumfovali i na Molineux Stadium, odkud si odvezli výhru 2-0.

Arsenal tak vévodí v letošní pomyslné tabulce nejlepších výsledků dosažených na cizích hřištích, a tři body bude mít jistě Arséne Wenger v hlavě i tentokrát, obzvlášť, když se Gunners na Goodisonu jednoznačně daří. Francouzský stratég ale svoje ovečky nabádá, aby Blues nepodceňovali, na pozoru mají být hlavně ve vzduchu, kde kraluje Tim Cahill. „Takoví Žigić, nebo Carroll ve vzduchu dominují protože jsou vysocí a silní. Cahill ale více umí využívat přesnosti svých hlaviček. Když míč hlavičkuje, pokaždé míří na bránu. Jeho schopnost vyhrávat souboje proti velkým středním obráncům mi již dlouho imponuje,“ říká druhý nejdéle sloužící manažer v anglickém fotbale. „Everton hrává proti větším týmům dobře, protože má kvalitu, která mu umožňuje se s takovými celky plně měřit. Bude to dobrý zápas, oba týmy mají skvělé hráče, a to slibuje vzrušující podívanou.“

Jak bývá v posledních letech zvykem, vzájemné zápasy vskutku nabízejí koukatelný fotbal a nezaostává ani v gólovém ohledu. V posledním utkání se na Emirates v lednu zrodila remíza 2-2, Everton přitom o zasloužené vítězství přišel v nastaveném čase. Zato během poslední návštěvy Goodison Parku nezůstali Kanonýři své přezdívce nic dlužni. Everton v úvodní den loňské sezony roznesli šesti góly.

Historie soupeře

Jeden z nejslavnějších klubů anglické fotbalové historie započal svoji první kapitolu roku 1886. Tehdy si dělníci ze zbrojní továrny v jiholondýnském Woolwichi rozhodli založit vlastní fotbalový klub, kterému dali název Dial Square. Zanedlouho se ale klubu začalo říkat Royal Arsenal a jakmile v roce 1891 získal profesionální licenci, ustálil se název Woolwich Arsenal. A konečně, k současnému názvu Arsenal Football Club došlo představenstvo jen o několik let později.

První skutečnou fotbalovou pouť Arsenal nastartoval v roce 1893, kdy se podíval do Second Division. Ve druhé nejvyšší soutěži přežíval jedenáct let, než se mu povedlo podívat se poprvé mezi smetánku. Ve First Division Gunners strávili devět let, během kterých se jim v roce 1906 povedlo dosáhnout semifinále FA Cupu a o tři roky později šestého místa v ligové tabulce.

Naneštěstí čekal na Arsenal v roce 1913 sestup, který ovšem kolidoval s doposud největší změnami klubové historie. Po 27 letech, během kterých Kanonýři hrávali v Plumsteadu, se kluboví činovníci rozhodli pro přesun do severního Londýna, kde se jim novým domovem stalo legendární Highbury.  Stěhování podnítil předseda klubu Sir Henry Norris, který v severolonýdnské oblasti viděl pro svůj klub větší potenciál. Přesun se mu vyplatil téměř okamžitě, vždyť Arsenalu uniknul postup v následující sezoně o jediný bod.

Účasti zpět v nejvyšší soutěži se ale Gunners přece jen dočkali. Roku 1919 se ale do First Division, kterou od té doby již ani jedinkrát neopustili, podívali za navýsost kontroverzních okolností, které společně s přesunem do severního Londýna, nastartovaly tradiční rivalitu s novými sousedy z Tottenhamu. Spurs na konci sezony 1914/15 finišovali na dně tabulky, po konci první světové války byla ovšem First Division rozšířena o dva nové kluby. Očekávalo se proto, že Tottenham v nejvyšší soutěži zůstane. Norris nicméně dokázal Arsenalu zařídit místenku mezi elitou, zatímco Spurs skutečně spadli o patro níže.

V následujících sezonách sice Arsenal hrál přinejlepším o střed tabulky, ovšem obrat k lepšímu na sebe nenechal tak dlouho čekat. Legendární Herbert Chapman, jenž dovedl Huddersfield Town ke třem za sebou jedoucím mistrovským titulům, usedl na manažerské křeslo na Highbury a během devíti let z průměrného Arsenalu vybudoval jedno z nejvěhlasnějších jmen světového fotbalu. Pod jeho vedením se Gunners nejprve v roce 1927 zúčastnili finále FA Cupu, než o tři roky později ve stejné soutěži přišla první hlavní klubová trofej. O sezonu později Kanonýři poprvé ovládli ligovou scénu a v následujícíh sedmi letech do klubové vitríny putovaly další čtyři tituly a druhý FA Cup.

Pátý titul Arsenalu přinesl ročník 1937/38, avšak jeho dominance pomalu začínala ustupovat. Po dalším přerušení, způsobeném druhou světovou válkou, ale Tom Whittaker namíchal další ideálně složeným tým, a ten po válce získal další dva tituly a FA Cup, a to všechno během pěti let.

Whittakerova smrt roku 1956 však předznamenala skutečný úpadek. Dokonce ani obsazení Billyho Wrighta, jednoho z velikánů anglického fotbalu, nepřineslo ovoce. Arsenalu se tak ujal Bertie Mee, původním povolánám fyzioterapeut, s mimimálními znalostmi profesionálního fotbalu. I přesto ale Gunners dovedl do finále League Cupu 1968, kde Arsenal šokujícím způsobem podlehl třetiligovému Swindonu. Za dva roky se ale Gunners mohli pyšnit první evropskou trofejí – Veletržním pohárem, v jehož finále zdolali Anderlecht.

Sedmdesátá léta nebyla ničím výjimečným. V roce 1972 si Arsenal sice zahrál ve finále FA Cupu a o sezonu později obsadil druhé místo v lize, nicméně po zbytek dekády se Gunners zmohli pouze na střed tabulky. O pár let později se Arsenal znovu podíval do finále Anglického poháru, a to dokonce třikrát v řadě, ovšem za trofejí Gunners svoje snažení dovedli pouze v prostředním výletu do Wembley v roce 1979, kdy v poslední minutě urvali výhru 3-2 nad Manchesterem United. V další sezoně měli Kanonýři na dosah Pohár Vítězů Pohárů, jenže ve finále proti Valencii nezvládli penaltový rozstřel.

Na častější úspěchy si tak fanouši Gunners přivykli až během éry George Grahama. Ten se Arsenalu ujal v roce 1986 a získal s týmem šest trofejí. Na vítězství v Ligovém poháru roku 1987 navázal o dva roky později titulem, který se na Highbury vrátil po osmnáctiletém čekání. Šampiony se Gunners stali po nejstrhujícím ligovém finiši, který kdy Anglie zažila. Arsenal potřeboval k zisku titulu zvítězit na Anfield Road o dva góly. A povedlo se, rozhodující gól na 2-0 vstřelil v poslední minutě Michael Thomas.

I pod hlavičkou nově vzniklé Premier League Arsenal slavil úspěchy. V sezoně 1992/93 se navíc stal prvním týmem, jež vyhrál oba domácí poháry v jediné sezoně. V obou případech se poraženými nešťastníky stal Sheffield Wednesday. Po odchodu Grahama se týmu nakrátko ujal Bruce Ricoh, který se vyznamenal zejména koupí ikonického Dennise Bergkampa. Koncem září 1996 Arsenal jmenoval novým nanažerem Arsena Wengera, a tomu zisk fanoušků na svoji stranu netrval dlouho. Koncem sezony dovedl Arsenal na třetí místo a zajistil kvalifikaci do poháru UEFA.

V další sezoně už Francouz se svými svěřenci slavil druhý double v klubové historii, což se Arsenalu povedlo i v sezoně 2001/02. Zakrátko následovaly i další dva FA Cupy a konečně i ligový titul, který si Gunners obstarali suverénním tažením, když v sezoně 2003/04 neprohráli jediný zápas. Celkové číslo neproherní série činí 49, což je národní rekord. Úspěchy na domácí scéně ovšem Guners nedovedli napodobit na evropském poli. Po dřívější prohře ve finále poháru UEFA s Galatasaray, potvrdili evropskou smůlu i ve finále Champions League 2006, kdy prohráli s Barcelonou 1-2.

Úspěchy

Tituly: 1931,1933,1934,1935,1938,1948,1953,1971,1989,1991,1998,2002,2004
Champions League: –
Pohár UEFA: 1970
Pohár Vítězů Pohárů: 1994
FA Cup: 1930,1936,1950,1971,1979,1993,1998,2002,2003,2005
Carling Cup: 1987,1993
Community Shield: 1930,1931,1933,1934,1938,1948,1953,1998,1999,2002,2004

Zápasová fakta

Historicky má Everton ve vzájemných domácích zápasech navrch. Ve všech soutěžích zvítězil 41x, zatímco Arsenal na Goodison Parku uspěl 30x. V posledních letech ovšem Gunners nepříznivou bilanci rychle upravují. David Moyes coby manažer Toffees totiž s Gunners zaznamenal čtyři prohry, dvě remízy a jediné vítězství. Celkově půjde o 194. zápas mezi oběma kluby. Arsenal zvítězil ve 94 případech, Everton v 58 a jednačtyřicetkrát se týmy rozešly smírně.

Ideální jedenáctka složená z hráčů, kteří nastupovali za Toffees i Gunners, by se tentokrát vyjímala v ofenzivní formaci 4-3-3. Branku hájí Richard Wright, jenž do Evertonu přestoupil z Arsenalu v roce 2002. Obrannou čtyřku by utvořili Joe Mercer, který před odchodem do Arsenalu nastoupil v modrém dresu ke 186 zápasům, dále Kenny Sansom, který barvy Gunners hájil ve více než 300 zápasech. Volba zbylé dvojky pak padá na Martina Keowna a Philippa Senderose. Střed zálohy diriguje Alan Ball, kterému po stranách dělají společnost Anders Limpar a Kevin Richardson. Góly pak mají na starost Francis Jeffers, společně s Kevinem Campbellem a Tommy Lawtonem.

Everton

Stále platí fakt, že Blues prohráli jen tři z posledních 23 ligových zápasů, stejně jako slušná vizitka obrany, která po Chelsea a Manchesteru City pustila nejméně gólů – 11. Prvním střídajícím, který Evertonu zařídil gól, se ve středu stal Jermaine Beckford, Marouane Fellaini pak jako první letos uviděl červenou kartu.

Arsenal

Marouane Chamkakh je letošním nejrychlejším střelcem. Proti Wolves se totiž trefil již po 37 sekundách. Jde také o nejrychlejší branku Gunners v Premier League. Předchozí prvenství držel Thierry Henry, který poslal Arsenal v říjnu 2006 proti Readingu do vedení po 58 vteřinách. Krom toho ale Kanonýrům nedělá potíže střílet góly i závěrečných minutách, neboť v posledních třech zápasech ze čtyř rozvlnili síť v posledních třech minutách.

Vzájemná bilance

• Celkově:                      58-41-94
• Na Goodison Parku:      41-26-30
• V Premier League:         5-9-22

Absence

Z marodky nepřicházejí žádné aktualizace, tudíž jedinými zraněnými zůstávají Leon Osman a Ross Barkley. Třízápasový disciplinární trest za udělení červené karty si začne odpykávat Marouane Fellaini.

Arsenalu nevypomůže Thomas Vermaelen, kterého delší dobu trápí achillovka, dále Abou Diaby, jenž marodí s kotníkem, brankář Manuel Almunia absentující s ramenem, mladíček Frimpong se zraněným kolenem a také Aaron Ramsey, který doléčuje vážnou zlomeninu nohy. Jednozápasový trest si odsedí Laurent Koscielny.

Everton: Howard, Mucha, Neville, Hibbert, Heitinga, Distin, Jagielka, Baines, Bilyaletdinov, Arteta, Cahill, Pienaar, Rodwell, Coleman, Yakubu, Saha, Beckford, Baxter

Arsenal: Fabianski, Szczesny, Sagna, Squillaci, Djourou, Eboue, Clichy, Song, Wilshere, Denilson, Rosický, Fabregas, Aršavin, Nasri, Chamakh, van Persie, Walcott, Bendtner

• Kdy: 14.11. 15:00 SEČ
• Kde: Goodison Park
• Rozhodčí: Howard Webb