Preview: Arsenal – Everton

V úterý vyzve Everton dalšího z londýnských soupeřů. Tentokrát již v ligovém zápase, se Everton na Emirates Stadium střetne s tamním Arsenalem.

Stejně jako v sobotu proti Chelsea, i Arsenalu má Everton co vracet. Vždyť o vítězství nad Gunners přišli Blues v nedávných letech hned ve dvou případech v nastaveném čase. Sic aktuální forma příliš nenasvědčuje tomu, že by Everton mohl z Londýna odjíždět s plným ziskem, nemožné to rozhodně není.

Na Emirates Stadium s dosavadním průběhem sezony vládne spokojenost. Gunners si drží stabilní formu a druhá příčka napovídá tomu, že boj o mistrovský titul je otevřený, byť vedoucí Manchester United svým rivalům začíná utíkat; na čele má už pětibodový náskok. Za poslední dva měsíce družina Arséne Wengera prohrála pouze jednou, a to když na Old Trafford nestačila právě na Rudé Ďábly. Od té doby drží šestizápasovou neproherní sérii, ve které nad remízami jasně  převládají čtyři vítězství – nad Chelsea, Birminghamem, West Hamem a posledně nad Wiganem.

Přesto ale všechno nezní tak přesvědčivě, jak vypadá. Zatímco ve zvládání venkovních zápasů patří letos Gunners k naprosté špičce, před vlastním publikem se už několikrát natrápili. Domácí prohry už finalista letošního Ligového poháru nastřádal tři, mimojiné stejně jako Everton, a to když daroval body West Bromu, Newcastlu a Tottenhamu. Namále měli přitom Kanonýři i v Anglickém poháru. Ve třetím kole je od domácí prohry s Leedsem uchránila až penalta v závěrečných minutách a podobný scénář byl k vidění i v sobotu proti Huddersfieldu, jen s tím rozdílem, že proměněnou penaltou si Gunners zajistili další postup.

Na nedostatečnou herní vytíženost si tedy v severním Londýně stěžovat nemohou. Krom všech tří domácích soutěžích coby nevidět vstoupí i do vyřazovacích soubojů v Lize Mistrů, a tak je únor podle Nicklase Bendtnera pro Arsenal klíčovým měsícem. „Na jeho konci uvidíme, na čem jsme. Doufám, že si budeme moci říct, že jsme odvedli fantastickou práci. Začít musíme proti Evertonu. Proti Chelsea měli trochu smůlu a hrají dobrý fotbal, musíme být připraveni,“ říká útočník.

Everton stále nedokáže vyjet ze zajetých kolejí letošní sezony. Zatímco v předchozích sezonách, ve kterých první polovinu roku také promeškal špatnou formou a touto dobou pravidelně a nezastavitelně stoupal tabulkou, letos se zatím žádný comeback nedostavuje. A to už je leden za námi.

Před posledním ligovým zápasem proti West Hamu se přitom v nic jiného, než tři body nevěřilo. Potvrdila se ovšem letošní nepříjemná pravda – proti slabším to Evertonu prostě nejde, a tak jsme byli svědky toho, jak Blues utekli hrobníkovi z lopaty za minutu dvanáct. Pouhý bod obstarával Marouane Fellaini v nastaveném čase. O týden později jsme ale mohli sledovat pravdu číslo 2 – proti silným se Toffees vyhecují a předvedou hezký, srdnatý výkon. Málem to v FA Cupu odnesla Chelsea, která Everton bohužel vyzve v odvetě na svém hřišti.

Pokud se tedy rozhodneme vycházet z letošního zajetého vzorečku, vychází z něj, že na Emirates Stadium by mohla být k vidění vyrovnaná bitva. David Moyes ovšem vidí v Arsenalu silnější tým, než kterým býval v předchozích letech. „Dostali se na úroveň, kdy vypadají nebezpečněji. Přidali pár nových tváří a Chamakh jim v úvodních částech sezony dodal jiné pojetí. Ze zranění se vrátil Van Persie a hrává i Bendtner, takže v útoku mají nové možnosti. Všichni vědí, že mají velmi dobrý tým. Loni jsme na Emirates hráli dobře, ale na druhou stranu, jeden z nejhorších výkonů letošní sezony přišel proti nim doma. Tentokrát musíme být lepší, než na Goodisonu.“

Tehdy Everton na Arsenal nestačil a podlehl mu 1-2, Tim Cahill přitom snižoval až pár minut před koncem. Na Emirates bylo před rokem zato k vidění zajímavější utkání. Blues díky Osmanovi a Pienaarově dloubáčku vedli 2-1, bod ale Gunners v nastavení vystřelil Tomáš Rosický.

Historie soupeře

Jeden z nejslavnějších klubů anglické fotbalové historie započal svoji první kapitolu roku 1886. Tehdy si dělníci ze zbrojní továrny v jiholondýnském Woolwichi rozhodli založit vlastní fotbalový klub, kterému dali název Dial Square. Zanedlouho se ale klubu začalo říkat Royal Arsenal a jakmile v roce 1891 získal profesionální licenci, ustálil se název Woolwich Arsenal. A konečně, k současnému názvu Arsenal Football Club došlo představenstvo jen o několik let později.

První skutečnou fotbalovou pouť Arsenal nastartoval v roce 1893, kdy se podíval do Second Division. Ve druhé nejvyšší soutěži přežíval jedenáct let, než se mu povedlo podívat se poprvé mezi smetánku. Ve First Division Gunners strávili devět let, během kterých se jim v roce 1906 povedlo dosáhnout semifinále FA Cupu a o tři roky později šestého místa v ligové tabulce.

Naneštěstí čekal na Arsenal v roce 1913 sestup, který ovšem kolidoval s doposud největší změnami klubové historie. Po 27 letech, během kterých Kanonýři hrávali v Plumsteadu, se kluboví činovníci rozhodli pro přesun do severního Londýna, kde se jim novým domovem stalo legendární Highbury.  Stěhování podnítil předseda klubu Sir Henry Norris, který v severolonýdnské oblasti viděl pro svůj klub větší potenciál. Přesun se mu vyplatil téměř okamžitě, vždyť Arsenalu uniknul postup v následující sezoně o jediný bod.

Účasti zpět v nejvyšší soutěži se ale Gunners přece jen dočkali. Roku 1919 se ale do First Division, kterou od té doby již ani jedinkrát neopustili, podívali za navýsost kontroverzních okolností, které společně s přesunem do severního Londýna, nastartovaly tradiční rivalitu s novými sousedy z Tottenhamu. Spurs na konci sezony 1914/15 finišovali na dně tabulky, po konci první světové války byla ovšem First Division rozšířena o dva nové kluby. Očekávalo se proto, že Tottenham v nejvyšší soutěži zůstane. Norris nicméně dokázal Arsenalu zařídit místenku mezi elitou, zatímco Spurs skutečně spadli o patro níže.

V následujících sezonách sice Arsenal hrál přinejlepším o střed tabulky, ovšem obrat k lepšímu na sebe nenechal tak dlouho čekat. Legendární Herbert Chapman, jenž dovedl Huddersfield Town ke třem za sebou jedoucím mistrovským titulům, usedl na manažerské křeslo na Highbury a během devíti let z průměrného Arsenalu vybudoval jedno z nejvěhlasnějších jmen světového fotbalu. Pod jeho vedením se Gunners nejprve v roce 1927 zúčastnili finále FA Cupu, než o tři roky později ve stejné soutěži přišla první hlavní klubová trofej. O sezonu později Kanonýři poprvé ovládli ligovou scénu a v následujícíh sedmi letech do klubové vitríny putovaly další čtyři tituly a druhý FA Cup.

Pátý titul Arsenalu přinesl ročník 1937/38, avšak jeho dominance pomalu začínala ustupovat. Po dalším přerušení, způsobeném druhou světovou válkou, ale Tom Whittaker namíchal další ideálně složeným tým, a ten po válce získal další dva tituly a FA Cup, a to všechno během pěti let.

Whittakerova smrt roku 1956 však předznamenala skutečný úpadek. Dokonce ani obsazení Billyho Wrighta, jednoho z velikánů anglického fotbalu, nepřineslo ovoce. Arsenalu se tak ujal Bertie Mee, původním povoláním fyzioterapeut, s minimálními znalostmi profesionálního fotbalu. I přesto ale Gunners dovedl do finále League Cupu 1968, kde Arsenal šokujícím způsobem podlehl třetiligovému Swindonu. Za dva roky se ale Gunners mohli pyšnit první evropskou trofejí – Veletržním pohárem, v jehož finále zdolali Anderlecht.

Sedmdesátá léta nebyla ničím výjimečným. V roce 1972 si Arsenal sice zahrál ve finále FA Cupu a o sezonu později obsadil druhé místo v lize, nicméně po zbytek dekády se Gunners zmohli pouze na střed tabulky. O pár let později se Arsenal znovu podíval do finále Anglického poháru, a to dokonce třikrát v řadě, ovšem za trofejí Gunners svoje snažení dovedli pouze v prostředním výletu do Wembley v roce 1979, kdy v poslední minutě urvali výhru 3-2 nad Manchesterem United. V další sezoně měli Kanonýři na dosah Pohár Vítězů Pohárů, jenže ve finále proti Valencii nezvládli penaltový rozstřel.

Na častější úspěchy si tak fanouši Gunners přivykli až během éry George Grahama. Ten se Arsenalu ujal v roce 1986 a získal s týmem šest trofejí. Na vítězství v Ligovém poháru roku 1987 navázal o dva roky později titulem, který se na Highbury vrátil po osmnáctiletém čekání. Šamiony se Gunners stali po nejstrhujícím ligovém finiši, který kdy Anglie zažila. Arsenal potřeboval k zisku titulu zvítězit na Anfield Road o dva góly. A povedlo se, rozhodující gól na 2-0 vstřelil v poslední minutě Michael Thomas.

I pod hlavičkou nově vzniklé Premier League Arsenal slavil úspěchy. V sezoně 1992/93 se navíc stal prvním týmem, jež vyhrál oba domácí poháry v jediné sezoně. V obou případech se poraženými nešťastníky stal Sheffield Wednesday. Po odchodu Grahama se týmu nakrátko ujal Bruce Ricoh, který se vyznamenal zejména koupí ikonického Dennise Bergkampa. Koncem září 1996 Arsenal jmenoval novým nanažerem Arsena Wengera, a tomu zisk fanoušků na svoji stranu netrval dlouho. Koncem sezony dovedl Arsenal na třetí místo a zajistil kvalifikaci do poháru UEFA.

V další sezoně už Francouz se svými svěřenci slavil druhý double v klubové historii, což se Arsenalu povedlo i v sezoně 2001/02. Zakrátko následovaly i další dva FA Cupy a konečně i ligový titul, který si Gunners obstarali suverénním tažením, když v sezoně 2003/04 neprohráli jediný zápas. Celkové číslo neproherní série činí 49, což je národní rekord. Úspěchy na domácí scéně ovšem Guners nedovedli napodobit na evropském poli. Po dřívější prohře ve finále poháru UEFA s Galatasaray, potvrdili evropskou smůlu i ve finále Champions League 2006, kdy prohráli s Barcelonou 1-2.

Zápasová fakta

Nadcházející souboj ponese řadové číslo 195. Gunners vedou s 95 výhrami oproti 58, jednačtyřicetkrát se potom remizovalo. Poslední výhra nad Arsenalem se vztahuje k březnu 2007, kdy v poslední minutě domácího zápasu poslal Goodison do extáze Andy Johnson. Na stadionu Kanonýrů naposled Blues triumfovali před patnácti lety, kde vývoj zápasu otáčeli Graham Stuart a Andrei Kanchelskis.

Arsenal

Je doposud jediným celkem, který v letošním kalendářním roce v lize ani jednou neinkasoval. Střílení gólů naopak Kanonýrům góly nečiní, čemuž napomáhá i fakt, že ve všech soutěžích už letos kopali neuvěřitelných 14 penalt. Proti týmům ze spodní poloviny tabulky má navíc Arsenal vůbec nejlepší výsledky z celé soutěže – z třinácti zápasů ztratil jen pět bodů.

Everton

Jedinou prohrou z posledních osmi zápasů je podlehnutí Stoke City na Nový rok. Výher je ale stále pomálu, a o tom, že je Everton letošním remízovým králem svědčí to, že v zápase proti Chelsea se zrodil již třináctý nerozhodný výsledek v sezoně. Co se návštěv Emirates Stadium týká, ve třech ze všech čtyř návštěv nového svatostánku Gunners, vstřelil Everton gól v prvních patnácti minutách. V posledních dvou letech se o brzké vedení Toffees v obou případech postaral Leon Osman.

Vzájemná bilance

• Celkově:                95-41-58
• Na hřišti Arsenalu:  64-15-17
• V Premier League:  23-9-5

Absence

Arsenal bude postrádat Diabyho (tříslo), s největší pravděpodobností i Nasriho (podkolenní šlacha), dlouhodobě zraněného Vermaelena (achillovka) a Frimponga (koleno). Nejisto je pak kolem Denilsona s Fabianskim a jednozápasový distanc si bude odpykávat Squillaci.

Evertonu bude stále chybět Victor Anichebe (tříslo) a nově se na marodce ocitnul i Tony Hibbert, kterého zklátila chřipka. Tim Cahill dostane po návratu z Asijského poháru volno.

Everton: Howard, Mucha, Neville, Baines, Heitinga, Distin, Jagielka, Fellaini, Rodwell, Arteta, Coleman, Osman, Bilyaletdinov, Saha, Gueye, Beckford, Baxter

Arsenal: Szczesny, Fabianski, Sagna, Squillaci, Djourou, Eboue, Clichy, Song, Wilshere, Denilson, Rosický, Fabregas, Aršavin, Chamakh, van Persie, Walcott, Bendtner

• Kdy: 1.2. 20:45 SEČ
  
• Kde: Emirates Stadium
  
• Rozhodčí: Lee Mason