Co dál?

02/02/2011 0 Od Meňa

Dalších hektických jednatřicet přestupových dní je za námi. Hektických? No ovšem, jen je zapotřebí rozhlédnout se kolem sebe. V Evertonu ticho jako v kostele.

Mrzoutský výraz, sporé odpovědi. Viditelné příznaky frustrovaného a ustaraného muže. Přesně tak se v posledních týdnech na veřejnosti prezentuje David Moyes. Jeho týmu se pořád nedaří, potácí se na čtrnácté příčce pouhé čtyři body nad sestupovým pásmem a k tomu znovu musí bojovat s nekompetentností současného vedení. „Ptáte se špatného muže,“ odsekl Skot zatrpkle na otázku jaké vůbec je, pracovat s rozpočtem o hodnotě nula.

Mizerné náladě samotného manažera a stále menší trpělivosti fanoušků s vedením klubu, se není co divit. Do druhého měsíce roku Everton vstupuje s jasně slabším mužstvem, než kterým disponoval před měsícem. Oslabení tak trochu viselo ve vzduchu. Nad budoucností Stevena Pienaar se nepřetržitě diskutovalo jak byl rok dlouhý a vyústění celé ságy se odehrálo právě v lednu.

Jihoafričan byl před příchodem na Goodison Park zapomenutým fotbalistou. V Borussii Dortmund nehrál a nezapadl ani mezi spoluhráče, a tak s povděkem přijal nabídku přesunu do Merseyside. V Evertonu měl naopak téměř všechno – schopné spoluhráče, důvěru manažera, oblibu fanoušků. Není divu, že se brzy vypracoval v klíčového hráče.

Nejlepšímu klubovému fotbalistovi předchozí sezony ale ve skutečnosti chybělo to, po čem baží všichni hráči – co nejvyšší plat a samozřejmě i možnost zahrát si Ligu Mistrů. Když mu zvýšení platu nebylo dopřáno ani v létě, kdy se nejštědřeji placeným fotbalistou s údajnými 75 tisíci týdně stal Mikel Arteta, začalo být víceméně jasné, že Pienaarův čas v Evertonu se chýlí ke konci.

David Moyes tak udělal, jak nejlépe mohl. Než aby musel sledovat, jak jeho levý záložník odchází v létě zadarmo, využil lednové přestupové okno k jeho prodeji. Ceny dosáhl maximální, kterou mohl za hráče jaho kvalit šest měsíců před vypršením kontraktu, získat – 3 miliony liber. Důležitý hráč (leč podle mého názoru ne až tak, jak si veřejnost myslí, o čemž svědčí jeho na záložníka chabé gólové statistiky, či mizivý počet asistencí – v letošní sezoně dokonce jediná), si nakonec vybral Tottenham.

Pochopitelný Pienaarův odchod, ale záhy následoval o poznání bizarnějším exodusem Yakubu. Útočník, který prožívá nejhorší etapu své fotbalové kariéry, se vydal na půlroční hostování do ambiciózního Leicesteru, ze kterého se díky zahrnuté opci už nemusí vrátit. Nigerijec tak vesele může začít s resuscitací své upadlé kariéry. Jenomže mnozí fanoušci Toffees nad celým obchodem jen nechápavě kroutí hlavou.

Když dal Moyes Yakubuovi na podzim v několika zápasech šanci, odměnil se mu vydařenými výkony. Jenomže co nevidět se Afričan znovu ocitl na lavičce a znovu začal fotbal flákat. Vysvětluje to ale, či dává rozumný důvod, k jeho odchodu? V mých očích nikoliv.

Everton má všeobecně vzato slabý útok stojící na skleněném, stárnoucím a nestálém Louisi Sahovi, prvoligovému nováčkovi Jermainu Beckfordovi, zcela evidentním neútočníkovi Anichebemu a smolaři Jamesi Vaughanovi. Pouštět zkušeného Yaka, který si další šanci zasloužil, nedává smysl. Brzy Yakubua navíc následoval i Vaughan, v jehož hostovačce v Crystal Palace je opce rovněž obsažena. Blues tak zůstali se třemi forvardy. A od žádného se zázraky čekat nedají.

Everton tak oslabil o tři hráče, ale že by do týmu pro změnu zavítaly nové posily? Ani náhodou. Oh, vlastně počkat! Na hostování přišel sedmnáctiletý anglický stoper Sportingu Eric Dier. Chápe někdo smysl hostování tak mladého borce, bez možnosti nakouknout do prvního týmu? Já tedy ne. Copak juniorka nemá svých kvalitních, talentovaných obránců dost?

V poslední přestupový den pak čtyřletou smlouvu podepsal neznámý devatenáctiletý útočník řeckého Iraklisu, Apostolos Vellios. Evidentně další z řady “ones for the future“. Zkušený, nejlépe útočník, který by Toffees napomohl vynořit se ze spodku tabulky, v nedohlednu. A to všechno v kontrastu megalomanského utrácení, odehrávajícího se jenom o necelou míli dál, na Anfield Road.“

„Věděli jsme, jaká situace je. Zkoušel jsem přivést několik hráčů na hostování. Opravdu jsme se snažili,“ tvrdí Moyes. „Ale sehnat hráče na hostovačku, kteří by nebyli jen do počtu a týmu by něco přidali, není jednoduché. Taková je prostě naše situace.“Situace tolik bídná, že manažer má tak svázané ruce, že nemůže přivést adekvátní náhrady a vysílá hráče po hostováních. To jasně mluví o tom, že něco „tam nahoře“, není v pořádku.

Není tajemstvím, že všechny velké přestupy Everton financuje prodejem svých hráčů. Patnáctimilionový přestup Marouane Fellainiho pokryl prodej Andyho Johnsona a Jamese McFaddena, peníze za Joleona Lescotta zase stačily k zisku Johna Heitingy, Sylvaina Distina a Diniyara Bilyaletdinova. Smutným faktem je, že v současné situaci se Evertonu jinačí cesta nenaskytuje, a tak by nebylo překvapením, kdyby šel v létě znovu někdo z kola ven. A nepomůže ani již předem víceméně zřejmé nelichotivé umístění v tabulce.

Ještě onehdy ambiciózní Everton, ve skutečnosti klub na mizině, upadá. A jen stěží si představit, že pod Billem Kenwrightem, vede cesta směrem nahoru.