Everton a osmička na Anfieldu

Everton 8-5 Tranmere Rovers
Liverpool Senior Cup Final, 11. května 1959

V padesátých letech měl sice Everton k příčkám na výsluní daleko, přesto se dál chlubil hrdým prvenstvím – na Anfield Road porazil Liverpool vícekrát, než kterýkoliv jiný klub. Dodnes nejvyšší výhru na svém bývalém stadionu Toffees zaznamenali v říjnu 1914, kdy triumfovali 5-0. Gólově nejplodněji se na Anfieldu Everton nicméně neuvedl proti svým odvěkým sokům, nýbrž proti sousedovi od opačného břehu řeky Mersey – Tranmere Rovers.

V těch dnech se Liverpoolský seniorský pohár díky působení obou městských gigantů v jiných soutěžích mezi roky 1951-62, těšil daleko větší popularitě, než dnes, kdy Everton i Liverpool do těchto zápasů vysílají pouze svoje rezervní týmy. Jedny z nejpamětihodnějších klání historie fotbalu v Merseyside, se odehrála právě ve zmíněném období, včetně například prvních zápasů pod umělým osvětlením na Goodisonu a Anfieldu v roce 1957.

Ligová sezona právě skončila a Blues se ve First Division umístili na 16. příčce, zatímco Tranmere dlouhý rok zakončilo sedmým místem v Division Three. Důležitost finálového utkání Everton podtrhnul nasazením nejsilnejší sestavy, přičemž základní jedenácka Rovers čítala třeba Petera Farrella a Tommyho Eglingtona, bývalé hráče Evertonu. Na Anfield Road si našlo cestu jen 14 tisícovek fanoušků, kteří ale ani náhodou neprohloupili.

1-0 Skvělý začátek Toffees obsataral ve čtvrté minutě Bobby Laverick, když neobsazený v poklidu zakončil podél brankáře Rovers, George Payna.

2-0 Tentýž fotbalista svůj gólový účet zdvojnásobil jen o tři minuty později, kdy využil Paynova pochybení a centr, který gólmanovi vypadl z náruče, jen doklepl do sítě.

2-1 Po 26 minutách Tranmere snížilo, když byl ve vápně faulován Farrell a následnou penaltu bezpečně proměnil Eglington.

3-1 Dvoubrankový náskok Blues obnovili hned po šedesáti vteřinách, kdy další chyba, tentokrát z dílny Davida Fritha, umožnila Eddiemu Thomasovi volný tah na bránu, na jehož konci se míč třepetal v síti.

3-2 Rovers byli zpět ve hře po půlhodině hry. Perfektní Egligtnonův centr našel Keitha Williamse, který se nemýlil.

3-3 Za další minutu se gólové přestřelce dostalo další zápletky. Následoval prakticky stejný scénář jako před pár vteřinami – Eglingtonův centr + Williamsova hlavička = gól. Bezprostředně po výkopu navíc mohl Williams zkompletovat hattrick, jeho šedesátmimetrové sólo ale obrana Blues na poslední chvíli zhatila.

4-3 Šest minut před přestávkou se Everton trefil počtvrté, kdy z otočky přesně mířil Frank Wignall.

5-3 Ani v druhém poločase gólové hody nekončily. Druhý gól v zápase vstřelil Eddie Thomas, když na jeho prudkou dělovku brankář Rovers nestačil dosáhnout.

6-3 O tři minuty nato začali Toffees mizet soupeři v dáli. Davu Hicksonovi dala defenziva Tranmere dostatek prostoru a záhy zjistila, zač je toho loket.

7-3 V 54. minutě si slovo respektive míč vzal znovu Hickson a napodobil kolegu z prvního poločasu, kdy samostatný běh na bránu mazácky zakončil.

Uprostřed druhého poločasu hrací plochu zalilo umělé osvětlení, což předznamenalo na poměry utkání relativní gólový půst. Tranmere příliš nebezpečně nepůsobilo, zatímco na druhém konci hřiště se několika skvělými zákroky blýsknul Payne. Období klidu ovšem bylo pouze dočasné.

8-3 Do 77. minuty byl Jimmy Harris jediným útočníkem Evertonu, který se dosud netrefil. Napravil to stylově krásnou technickou střelou.

8-4 Rovers ale přeci jen ještě sebrali poslední síly. Keith Williams byl po celý zápas tím nejlepším z výběru Tranmere a v 81. minutě završil hattrick.

8-5 A o závěrečnou branku večera se o tři minuty později postaral Tommy Eglington. Třináctka se tentokrát ukázala být pro diváky číslicí nadmíru šťastnou.

Dodatek

Everton Tranmere porazil i ve finále dalšího ročníku. Tentokrát se zrodilo skóre 5-2. Šlo zároveň o poslední zápas Petera Farrella v kariéře a příhodně to bylo proti Evertonu, klubu, kterému věnoval dlouhých jedenáct let.