Od St Domingo k Evertonu

Zpočátku hrálo St Domingo svoje zápasy jen mezi sebou, tedy členy stejnojmenné fary. Nebylo divu, vždyť ani jeden hráč neměl s kopanou pražádné zkušenosti, a tak zápasy připomínaly chaotickou okopávanou. Sebevědomí otestovat se proti jinému mančaftu nabrali až později; prvním zaznamenaným utkáním bylo vítězství 1-0 proti týmu pod názvem Everton United Church Club. Zvláštností soupeře bylo to, že za něj kopali hráči ze čtyř různých anglikánských kostelů ze čtvrtě Everton, včetně tří anglikánských kněží.

Z vůbec první publikované historie klubu, vydané roku 1893, nicméně vyplývá, že zápasy St Domingo hrávali i proti jiným, například St John´s (Bootle), St Mary´s a St Peter´s. Již z názvů lze odhadnout, že šlo o protivníky z jiných kostelů. Důvod? Kostely byly hlavním poskytovatelem zábavy a rozptýlení pro mladé lidi. V roce 1885 mělo 25 z 112 liverpoolských fotbalových týmů vazby s náboženskými organizacemi.

Prvními barvami, které St Domingo oblékali byly modrobílé pruhované dresy. Sami hráči však přitom ani neměli svoji vlastní šatnu. Zdát si mohli nechat také o správci, starajícím se o hřiště. Gólové tyče se skladovaly v domku ve středu Stanley Parku a pokud je hráči chtěli použít, sami si je museli i přinést.

I přes primitivní začátky, se však v St Domingo rychle učili a podle Thomase Keatese, někdejšího klubového ředitele, se brzy stali nejlepším týmem ve Stanley Parku. Brzy se tak kolem týmu začali zvědavě ochomítat lepší a lepší hráči. Šestice hráčů do mužstva přestoupila z Everton United Church Club, zatímco čtveřice hráčů přišla ze St Peter´s. Ve skutečnosti začala situace klubu působit potíže. Vždyť v týmu už bylo více hráčů, kteří přišli odjinud, než ze St Domingo samotného.

Ze St Domingo se stává Everton

Zdálo se tedy, že jediným řešením bylo přejmenování. Během zasedání výboru v Queens Head Hotel na Village Street byla jednohlasně chválena změna názvu na Everton Football Club, a to po čtvrti, ve které většina členů klubu žila. Nový název však vazby ke kostelu v žádném případě neodělil. Naopak, jedni z nejprominentnějších a nejvlivnějších postav historie klubu, byli zároveň členy St Domingo. Jisté formy propojení Evertonu s kostelem existují až do roku 1948.

Nové jméno Evertron pokřtil tím nejlepším možným způsobem – výhrou 6-0 nad St Peter´s, 23 prosince 1879. V dalším vzájemném lednovém zápase pak Everton zvítězil 4-0 a právě z onoho zápasu pochází první tištěná, a tedy zaznamenaná, týmová sestava. Mužstvo, nastoupivší v obvyklé formaci 2-2-6, znělo: W. Jones (brankář), Tom Evans, J. Douglas (obránci), Charles Hiles, Sidney Chalk (záložníci), Robert Morris, A. White, Frank Brettle, Alfred Wade, Smith a W. Williams (útočníci).

Alfred Riley Wade

Alfred Riley Wade, jeden z útočníků, se měl stát také jedním z nejvlivnějších ředitelů Evertonu během jednoho z nejúspěšnějších období klubové historie. Byl synem kurátora St Domingo Josepha Wadea, kterému se dostalo velké pocty, když 12. září 1870 položil základní kámen kostela. Joseph se narodil v Halifaxu v roce 1815, nicméně po svatbě s Grace Riley vyměnil Yorkshire za Liverpool, kde založil úspěšnou stavební společnost.

Pamatován je však zejména pro svoji oddanou službu St Domingo, kterou projevoval již od samotných začátků. Pomohl vybrat pozemek pro výstavbu, účastnil se vyjednávání o koupi lokality, dohlížel na veškeré plánování a nemalou sumou se podílel na stavebních nákladech.

Nejmladší z jeho osmi dětí, Alfred, přišel na svět 5. prosince 1857, a podobně jako otec, slavil úspěch v dědění řemesla. Wade starší se již bohužel nedožil dní, kdy jeho syn kopal za Everton, zemřel totiž v září 1875. Na otcův odkaz v každém případě Alfred nezapomněl. Jeho nejcennějším majetkem byla stříbrná zednická lžíce, kterou Joseph použil k položení základního kamene St Domingo. Jeho hrdost na otcovy úspěchy je pak zřejmá i z následujícího klubového prohlášení ze 17. prosince 1935, doby, kdy byl Alfred ředitelem klubu.

„Pan Wade vedení připomněl, že klub, vzniklý v kostelu St Domingo, jehož výstavbu položením základního kamene zahájil Joseph Wade a při té příležitosti mu byla darována lžíce a palička. Pan Wade vyslovil přání, aby od něj výbor přijal tyto předměty jako dar z tak pamětihodné události. Chairman (Will Cuff), jménem ředitelů a akcionářů, panu Wadeovi poděkoval za tak cenný dar a přijal jej jako známku velmi dlouhého spojení s ním, jeho rodinou a klubem.“

Alfred Wade působil v Evertonu dlouhá léta. Jako hráč za něj kopal ještě pod původním názvem i po přejmenování a v roce 1904 se stal jeho ředitelem. Ze svojí pozice sice odstoupil, ovšem do vedení se roku 1921 vrátil a zůstal v něm až do své smrti v roce 1936 ve věku 78 let. Zažil tak pozoruhodný růst klubu, který se od čutané na zabláceném hřišti ve Stanley Parku vyšplhal k výšinám dvou ligových titulů ze sezon 1927/28 a 1931/32, či výhry FA Cupu v roce 1933.

Fotbalový progres

Everton začal podávat lepší a lepší výkony, a tak se klub před začátkem sezony 1880/81, rozhodl podat přihlášku do nově vzniklé Lancashire Football Assocation. Ta byla přijata a se členstvím přišla příležitost účastnit se poprvé pohárové soutěže. Do té doby znal Everton pouze přátelské zápasy, které ale pochopitelně postrádaly náboj, nemluvě  o nízké motivaci hráčů. Zápasy navíc byly často rušeny. Častokrát týmy k zápasu přijely s nedostatkem hráčů a musely si chybějící páry nohou půjčovat z publika, nebo se mužstva k zápasům bez předchozího obeznámení nedostavila vůbec, protože jednoduše našla jinde atraktivnějšího soupeře. Nepřekvapí proto, že o zábavu se až do vzniku Football League roku 1888, staraly výhradně různé pohárové soutěže.

První zkušenost Evertonu s turnajem, ovšem byla poněkud traumatizující. Po venkovní remíze 1-1 s Great Lever, dostal tým na Stanley Parku osmigólový výprask. Sebevědomí mohlo být na bodě mrazu, ale namísto toho Everton ukázal svůj rostoucí formát a vysoká porážka jej spíše posílila – ze sedmnácti přátelských zápasů jich patnáct vyhrál a jedenáctkrát udržel čistý štít.

Nastal tedy čas posunout se o další kus dál. Jako důkaz více profesionálnějšího vzezření klubu, padlo rozhodnutí změnit před startem sezony 1881/82 dresy. Tým stále hrál v různých dresech rozdílných barev, což vystavění identity rozhodně nepomáhalo. Nové dresy ale byly drahou záležitostí a v éře bez sponzorů daleko za hranicí toho, co si klub mohl dovolit. Jeden z hráčů však dostal důmyslný nápad.

Dresy se obarvily načerno a úhlopříčně se přes ně táhl šarlatový pruh. Nové barvy vysloužily týmu přezdívku “Black Watch“ po slavném královském vojenském regimentu. V pozdějších letech přišly experimenty s lososově růžovou a rubínově červenou, slavné královsky modré dresy s bílými šortkami na sebe hráči oblékli prvně až v sezoně 1901/02.

Změna dresů ale nebyla nic oproti zřetelným posunům, které na Everton čekaly v zákulisí. Na dohled od hřiště ve Stanley Parku stál (a stále stojí), impozantní cihlový dům zvaný Stanley House. Jeho přítomnost je navýsost symbolická. Šlo o domov místního sládka Johna Houldinga, jehož osudem bylo stát se jednou z nejvlivnějších postav liverpoolské politiky a kolosem v historii obou městských klubů. Těsně před začátkem sezony 1881/82 byl Houlding zvolen prezidentem Evertonu. Fotbalová mapa Liverpoolu – a Anglie – se měla nadobro změnit.