Careyho rozlučka

Everton – Cardiff City 5:1
First Division, 15. dubna 1961

Vyhazov Johna Careyho vcelku zaslouženě vstoupilo do klubového folkloru. 14. dubna jel chairman Evertonu John Moores společně s Careym na setkání ligových předsedů v Londýně a v taxíku bývalému irskému internacionálovi oznámil, že je jako manažer Evertonu končí.

Pozadí propuštění vede již k sezoně 1959/60, kdy Moores vstoupil do klubového vedení a jeho nástupu do předsedovského křesla během následujícího léta. Tým začal sezonu slibně – začátkem prosince okupoval druhou příčku, což byla nejvyšší ligová pozice od druhé světové války. Jenže fatální povánoční ztráta formy, přesněji řečeno osm proher z devíti zápasů, způsobila, že pod Careym se nebezpečně začala houpat židle a zanedlouho vedení manažera skutečně zbavilo jeho pravomocí.

Krom špatných výsledků ale byly dalším důvodem vyhazovu údajné spory mezi manažerem a chairmanem. Careyho vyloženě přátelský přístup k hráčům jak svým, tak k těm, o které měl zájem, se u Moorese, který vyznával iniciativní a přísný postoj, nesetkával s nadšením. Příkladem budiž situace ze začátku roku 1961, kdy Moores za Careyho přihlížení zkritizoval přítomné hráče. Manažerovo postavení bylo podkopáno a nezůstalo jen u něj, když si chairman vybral Bobbyho Collinse jako terč osobní kritiky.

Právě časem návštěvy hlavního města, se však Evertonu ironicky krizi dařilo zažehnávat a výhra 4-0 v Newcastlu předchozí sobotu byla již třetí výhrou ze čtyř utkání. Z marodky se navíc vrátil Alex Young a relativní nováčci Billy Bingham, George Thompson a Jimmy Gabriel, začali podávat výkony, které se od nich očekávaly.

V den, kdy Carey na lavici Blues končil, měl Everton doma přivítat Cardiff, přičemž šlo o předposlední domácí zápas sezony. Samotný duel doprovázela nezvyklá, nervózní atmosféra. Již od počátečních minut totiž bylo zřejmé, že oči diváků se nesoustředí ani tak na hru, jako na ředitelskou lóži. Jakmile se Moores objevil, publikum dalo jasně najevo, s kým sympatizuje. Chairman byl nemilosrdně vypískán, zatímco Carey se dočkal ohlušujícího aplausu.

Samotný zápas připravil manažerovi rozlučku jaksepatří. Domácí byli při chuti a gól slavili již po pěti minutách, byť kvůli odpískanému ofsajdu předčasně. Na regulérní trefu nicméně Evertonians nečekali dlouho – o čtyři minuty později pohlednou kombinaci zakončil Collins. Toffees dál dominovali a po půlhodině vedení zdvojnásobili, když se ze značky pokutového kopu trefil znovu Collins. Zřejmě nejlepší výkon sezony Everton ozdobil třetím gólem těsně před přestávkou. Autorem byl Alex Young, pro něhož to byl teprve čtvrtý ligový gól za klub.

Druhý poločas začal opět za posměšků směřujícím k Main Stand, a tak nebylo divu, že čtvrtou branku zaregistroval jen málokdo; vždyť Young ji vstřelil po pouhých deseti vteřinách druhého dějství. Tři minuty nato Blues střelecké hody zakončili pátou trefou a hattrick slavil kapitán Collins. Krátce nato musel brankář Cardiffu, Swan, kvůli zlomenině klíční kosti odstoupit a jeho místo v bráně zaujmul útočník Derek Tapscott. Na domácí to mělo kupodivu negativní efekt, protože proti desetičlennému soupeři začali praktikovat loudavější, těžkopádnou hru. Sedm minut před koncem se v každém případě Bluebirds dočkali útěchy za svůj bojovný výkon – na konečných 5-1 snížil Dai Ward.

Dodatek

Hlavním fotbalovým představením dne bylo vítězství Anglie 9-3 ve Wembley nad Skotskem, ale poslední Careyho zápas coby manažera Evertonu, nezklamal. Zanedlouho Carey převzal mužstvo Leytonu Orient a ve své první sezoně jej dovedl do Division One.

Londýňané sice na konci, z pohledu Evertonu, mistrovské sezony 1962/63 sestoupili, na svém Brisbane Road však právě Toffees dokázali vypráskat 3-0. Carey se pak stal manažerem Nottingham Forest, se kterým Everton porazil ve strhujícím čtvrtfinále FA Cupu na City Ground v roce 1967.

Po propuštění Careyho ležela před Mooresem nezáviděníhodná úloha hledání nástupce, který splní jeho náročné požadavky. Moores měl ale štěstí. Nově dostupný byl muž, který si budoval reputaci uzavřeného a nekompromisního pedanta a díky svým hracím dním navíc Everton dobře znal. Jeho jméno bylo Harry Catterick.