Preview: Everton – Queens Park Rangers

Ať už Evertonians do nové sezony hledí s optimismem, skepticky, nebo raději a také nejrozumněji bez vůbec žádných očekávání a tipů, přestávka po záhadné a nepředvídatelné loňské sezoně, jednoznačně prospěla. Teď už ale před námi leží další devítiměsíční pouť. Vkročí do ní Everton svým typickým hlemýždím tempem, nebo překvapí a dobrou formou bude oslňovat od samotného začátku?

Jak vlastně vypadalo evertonské léto? Tak, jak jsme ho všichni vlastně čekali. Nudné a… nudné. Novou sezonu Toffees začnou na drobné výjimky se stejným mužstvem jako loni, narozdíl od loňska navíc nejsou hráči Evertonu vystavování žádným přestupovým žvástům, takže se ve zbývajících dvou týdnech přestupového okna žádný exodus očekávat s největší pravděpodobností nedá. David Moyes tak znovu bude muset oprášit svoji oblíbenou větu „We will go with what we’ve got“, posil se ani letos znovu nedočká, byť po nich jeho tým volá jako po smilování.

Žádné terno nenabídla ani letní příprava. Tři výhry, tři prohry, plus remíza s dublinskými Bohemians, kam si v pondělí Everton po odložení prvního kola proti Tottenhamu zajel utužit zápasovou fyzičku. Varovným signálem byl znovu nedostatek gólů. Ty sice padaly do sítě těch slabších, ale jakmile se Blues postavili kvalitnějším evropským celkům, ála Werder či Villareal, čas jako by nás vrátil do trablí loňské sezony. Ale příprava je jedna věc a samotná sezona druhá, vyvozovat závěry můžeme za několik měsíců. Našla se ale i pozitiva. Opět se potvrdilo, že v práci s mladými patří Everton k nejlepším v zemi. Když už ne po nových zkušených borcích, bude moci Moyes šáhnout po dravém talentu Rosse Barkleyho, Magaye Guyeho či Apostolose Velliose.

Před zápasem proti QPR v každém případě v týmu panuje nedočkavost. Phil Neville navíc tvrdí, že odložení prvního kola mužstvu prospělo. „Cílem přípravy bylo jít do prvního zápasu s týmem v plné kondici. A myslím, že se nám to daří. Minulou sobotu jsme nehráli, ale nikdy nevíte. Několika hráčům to dalo příležitost posbírat hrací minuty proti Bohemians. Myslím, že teď jsme na sezonu připraveni. Když byl zápas odložen, byli jsme frustrováni, ale teď ta největší sranda začíná.“

Na Loftus Road se několik měsíců zpátky mocně slavilo. Rangers po patnáctileté pauze našli cestu zpět do Premier League, když bez větších potíží ovládli celý ročník Championship. Velkým kusem práce se o to postaral specialista na postupy, ovšem zároveň podceňovaný Neil Warnock. Zkušený manažer, spoléhající se zejména na pevnou obranu, tak netrpělivým majitelům přinesl potřebné zadostiučinění.

Jenže to, co stačí na druhou ligu, nemusí stačit na Premier League a Hoops se o tom důrazně přesvědčili hned v prvním kole. Doma s Boltonem prohráli 4-0, což je výsledek, sám o sobě dost varující. Z vysoké prohry si ale útočník Rangers Heidar Helguson nic nedělá a před výletem na Goodison se snaží hledat povzbuzující pozitiva.

„V první půli jsme měli víc šancí, ale druhý poločas byl z naší strany katastrofální. Nevím, jestli to bylo nervy, ale je to dobré připomenutí toho, že když nemáme míč, jsme hodně zranitelní. V téhle lize už nejsou jednoduché zápasy, stejně jako nejsou v Championship. Loni jsme měli fantastický start a možná ty zápasy jednoduše vypadaly, ale já v nich hrál a skutečně nebyly. Tohle bude první utkání Evertonu, ale nevidím to jako výhodu. Mají zkušené hráče, takže vědí co očekávat a jak k zápasu přistoupit. Bude to těžký zápas proti zavedenému prvoligovému týmu.“

Historie soupeře

Queens Park Rangers FC byl založen roku 1882 bývalými žáky Droop Street Board School. Zpočátku jméno klubu znělo St. Judes, protože všichni zakládající členové zároveň reprezentovali členy St. Judes‘ Institute. Název Queens Park Rangers si klub osvojil o  čtyři roky později, kdy St. Judes spojili síly s místním týmem Christchurch Rangers. A protože všichni z klubu žili ve čtvrti Queens Park, o jménu nezůstalo pochyb.

Během prvních deseti let hráli QPR pouze přátelské zápasy proti ostatním londýnským celkům, jmenovitě zejména proti Tottenhamu, Fulhamu a malému neznámému týmu pod názvem Stanley. O primitivních začátcích pak svědčí i to, že ve vlastnictví klubu byly pouze čtyři tyče a dvě pásky, používány jako břevno. Toť vše.

QPR dodnes drží nezvyklý rekord v počtu hřišť, na kterých hrával – celkově 20. Počátky tak byly nestálé nikoliv z pohledu úspěchů či financí, nýbrž vystřídaných „domovů“. Prvně Hoops hráli na plácku Kensal Rise Athletic Ground. Krátce nato se přesunuli na Weltford Fields pod nájmem 8 liber ročně. V roce 1888 se klub stěhoval na Brodensbury, nicméně protože tamní hřiště v žádném ohledu nevyhovovalo fotbalu, musel se klub poohlížet po novém hřišti. Mezi roky 1890 a 1892 QPR vystřídal dokonce čtyři hřiště.

První soutěží, které se Hoops účastnili, byla West London League v roce 1892. Zakrátko pak slavili první trofej, a to West London Observer Cup, když ve finále porazili Fulham 3-2. Stejný pohár obhájili i ve dvou následujících let a do druhé dekády své existence QPR vstoupil první účastí v FA Cupu poté, co triumfoval v London Cupu. Anabáze s hřišti však nekončila, během sedmnácti let jich klub vystřídal dalších pět. Tím konečným se v roce 1917 stalo současné Loftus Road.

Koncem roku 1898 se Hoops stali profesionálním klubem, a to hlavně proto, aby zastavili svoje hráče v přestupování do jiných celků. Po šestileté účasti ve Western League Cupu, si zažádali o přeřazení do Southern League. V sezoně 1905/06 QPR triumfoval ve Western League Cupu, podobný úspěch se však nedostavil v Southern League, o čemž svědčí 18. pozice. O rok později se však na Loftus Road slavil titul a tak se fandové mohli těšit na Division Two. Místo Hoops se však do ní podívali Spurs, kteří skončili předchozí sezonu osmí. QPR nakokonec přijati byli, ale byli donuceni hrát celou sezonu zápasy i během týdne, protože do ligy vstoupili až po dokončení rozpisu.

Doposud nejvýraznějšího ligového úspěchu Hoops dosáhli roku 1948, kdy vyhráli Division Three, ve druhé lize se však ohřáli pouze dvě sezony. V touze za dalším pokusem o postup tak na Loftus Road angažovali jako nového manažera Aleca Stocka, podle mnohých příznivců QPR, vůbec nejlepšího manažera klubové historie. V jeho druhé sezoně Hoops zaznamenali svoje nejvyšší vítězství, když rozdrtili Tranmere 9-2 a hlavně se bez potíží vrátili do Second Division.

To se psal rok 1967 a právě tehdy Queens Park Rangers odehráli možná svých nejpamětihodnějších devadesát minut. Ve finále Ligového poháru proti West Bromu otočili dvoubrankové manko a vítězstvím 3-2 se stali prvním třetiligovým mužstvem, který v onom poháru uspěl. V další sezoně navíc tým znovu postoupil a poprvé se tak podíval do elitního patra anglického fotbalu. Tam však posbíral jen 18 bodů a neslavně spadl zpět do druhé ligy.

Po sestupu se v QPR manažeři střídali jako na běžícím pásu. Tommy Docherty vydržel jen 28 dní, jeho nástupce Les Allen také nezůstal dlouho a v lednu 1971 jej nahradil Gordon Jago. V další sezoně skončili Hoops druzí, pak první a podruhé si vysloužili postup do nejvyšší soutěže. Přesto došlo na manažerské pozici k další změně. Tým převzal Dave Sexton a klubu přinesl úspěšné období. V roce 1976 skončili QPR v první lize v klidném středu tabulky a sezonu nato si dokonce vybojovali místenku v poháru UEFA, kde došli až do čtvrtfinále.

Manažerský kolotoč nicméně dál pokračoval ve zběsilém tempu. V červenci 1977 se týmu ujal Frank Sibley a rozdílem jediného bodu se mu podařilo QPR zachránit v první lize. Dočasně se pak na Loftus Road vrátil Alec Stock, než přišel Steve Burtenshaw. Sezonu 1977/78 Hoops zakončili na 20. místě a s elitou se loučili.

Začátkem 80. let se manažerem stal Terry Veneables a byl již osmým manažerem QPR během jedenácti let. Právě tehdy se pak QPR stali průkopníky – patří jim výsada prvního ligového klubu, který použil umělý povrch místo trávníku. Ve stejné sezoně Hoops došli až do finále FA Cupu. Proti Tottenhamu musela rozhodnout až odveta, kterou Spurs vyhráli 1-0.

Zakrátko již QPR byli znovu první lize a nedlouho nato znovu slavili kvalifikaci do poháru UEFA, kde však ve druhém kole vypadli s Partizanem Bělehrad. V lize tým skončil na pátém místě, nicméně obětí úspěchu byla ztráta Veneablese, kterého zlákala Barcelona. Jeho nástupcem se v červenci 1985 stal Jim Smith a v první sezoně dovedl klub do finále Ligového poháru, kde ovšem ostudně prohrál 3-0 s Oxford United.

Prvoligová stabilita nečinila na přelomu 80. a 90. let klubu potíže. V sezoně 1991/92 skončili Hoops ve středu tabulky, a tak mohli být jedním z 22 zakládajících celků Premier League. V nově vzniklé soutěži bodovali QPR na celé čáře. Obsadili konečnou pátou příčku, byť v další sezoně si o čtyři místa pohoršili. V červenci 1995 pak klub ztratil klíčového útočníka Lese Ferdinanda, a to se ukázalo být osudovou předzvěstí. Tým nedával góly a po 13 letech v nejvyšší soutěži putoval do druhé ligy.

Na přelomu tisíciletí se QPR nakrátko propadli dokonce až do třetí nejvyšší soutěže a aby toho nebylo málo, v roce 2001 klub kvůli finančním problémům vstoupil do administrace. Několik členů vedení a akcionářů bylo navíc zapleteno do řady skandálů, včetně vydírání. Další zdrcující ránu navíc Hoops utrpěli v květnu 2006, kdy byl v severním Londýně ubodán hráč mládežnického týmu Kiyan Prince, přičemž o rok později zemřel při autonehodě osmnáctiletý útočník Rangers, Ray Jones.

Zcela nová kapitola se na Loftus Road začala psát v srpnu 2007. Za 14 milionů liber klub odkoupili formuloví magnáti Bernie Ecclestone a Flavio Briatore. Společně uhradili třináctimilionové dluhy a poskytli pět milionů na nové posily.

Ani pod novými majiteli však nezmizel úkaz, který QPR doprovází dlouhá desetiletí – střídání manažerů. Klub jen v řádech měsíců vedli John Gregory, Mick Harford, Luigi Di Canio, Ian Dowie, Gareth Ainsworth, Paulo Sousa, znovu Gareth Ainsworth, Jim Magilton a Paul Hart, než další volba padla na Neila Warnocka. Zkušený lodivod dovedl tým, který v předchozí sezoně skončil v Champiosnhip na 14. místě, k pohodlnému ligovému triumfu, a tak před QPR, čerstvě převzatým malajským obchodníkem Tony Fernandesem, leží první prvoligová sezona po patnácti letech.

Úspěchy

• West London Observer Cup – vítěz (1892)
• Divison Three (South) – vítěz (1948)
• Division Three – vítěz (1967)
• League Cup – vítěz (1967), vicemistr (1986)
• Division Two – vítěz (1983), vicemistr (1968, 1973)
• Division One – vicemistr (1976)
• FA Cup – finalista (1982)
• Nationwide Division Two – vicemistr (2004)
• FA Community Shield – vicemistr (1908, 1912)

Zápasová fakta

Půjde o první vzájemný zápas od dubna 1996. Tehdy QPR na Loftus Road triumfovali 3-0. Poslední návštěva Hoops na Goodisonu se pak datuje k 22. listopadu 1995, kdy Everton vyhrál 2-0. V Premier League spolu oba celky sehrály jen osm zápasů, ty ale přinesly gólovou hostinu; vždyť v nich padlo 35 gólů – Blues však vyhráli jen dva zápasy a pět z nich prohráli.

V úvodní zápas sezony se již Everton proti jednou QPR představil. Bylo to v srpnu 1976 a Toffees na Loftus Road tehdy zvítězili vysoko 4-0. Co se týká vzájemných manažerských střetnutí Davida Moyese a Neila Warnocka, manažer domácích vede na vítězství jednoznačně 5-1. První zápasy sezony nicméně Evertonu pravidelně nevycházejí. Nejenže v nich neudržel čistý štít od roku 1998, tři úvodní zápasy v posledních třech sezonách Blues prohráli.

Everton

Je neporažen v posledních dvanácti domácích zápasech. Naposled na Goodisonu prohrál v listopadu s West Bromwichem. Sedm posledních gólů minulé sezony pak Blues vstřelili bez výjimky v druhém poločase. Pokud jde o zápasy s nováčky, v nich se loni Evertonu nedařilo. Prohrál tři z šesti zápasů, včetně domácích porážek s Newcastlem a WBA.

Queens Park Rangers

Poslední venkovní výhra Hoops přišla v únoru 1996, kdy vyhráli na Hillsborough. Pakliže QPR na Goodisonu prohraje, bude prvním celkem, který prohrál dva úvodní zápasy sezony od ročníku 2008/09, kdy se vstup do sezony nevydařil West Bromu, který nakonec sestoupil. V posledních šesti zápasech pak Hoops zvítězili jen jednou, když v předposledním kole Championship zvítězili na půdě Watfordu.

Vzájemná bilance

• Celkově:                21-10-14
• Na Goodisonu:       14-4-4
• V Premier League:  2-1-5

Absence

Týden volna navíc prospěl uzdravení Mikela Artety, který měl potíže s chodidlem. Jediným marodem, který do utkání rozhodně nezasáhne, tak zůstává Seamus Coleman, který léčí poraněné vazy v kotníku. Diniyar Bilyaletdinov si odpykává třízápasový trest ještě z minulé sezony.

Hostům bude chybět taktéž vykartovaný Clint Hill. Mimo hru je také Kieron Dyer, který se zranil v úvodním kole a na návrat si musí počkat i James Mackie se zlomeninou nohy.

Everton: Howard, Mucha, Hibbert, Neville, Jagielka, Distin, Duffy, Heitinga, Baines, Osman, Barkley, Cahill, Arteta, Rodwell, Gueye, Beckford, Anichebe, Vellios

QPR: Kenny, Hill, Derry, Gabbidon, Taarabt, Buzsaky, Orr, Campbell, Bothroyd, Faurlin, Smith, Helguson, Murphy, Connolly, Agyemang, Ephraim

• Kdy: 20.8. 16:00 SEČ
• Kde: Goodison Park
• Rozhodčí: