Everton na Anfieldu

Odchod Bena Chamberse ze St. Domingo

Na Everton čekaly na jeho novém hřišti na Anfield Road skvělé časy, ale nezaškodí si připomenout, že bez přičinění Bena Swifta Chamberse by ani žádný Everton neexistoval. Po pěti letech strávených v Liverpoolu, se nicméně Chambersův čas v St. Domingo roku 1882 naplnil. Tehdy byl jmenován vrchním knězem southportského obvodu. Liverpoolu ovšem Chambers nedal sbohem navždy. V roce 1890 se vrátil a právě jeho návrat se náhodně shodoval s jedním z nejneklidnějších období fotbalu v Merseyside.

První sezona na Anfieldu

27. září 1884 je datum, které se ve fotbalovém Merseyside těší obrovskému významu. Právě tehdy Anfield Road poprvé hostil fotbalový zápas. Příhodně k nespočtu slavných triumfů, které měl stadion během příštích 125 let spatřit, jej Everton pokřtil vysokým vítězstvím 5-0 nad Earlestown. Výsledky v první sezoně na Anfieldu byly úctyhodné, obzvláště vzhledem k rostoucí úrovni soupeřů. Z 23 domácích zápasů jich Blues 14 vyhráli, dvakrát remizovali a sedmkrát prohráli. O vzvedající se klubové reputaci svědčí i to, že na Anfield s ochotou přijel i Blackburn Olympic a Blackburn Rovers, dva předchozí vítězové FA Cupu. Everton se navíc podíval i do dalšího finále Liverpool Cupu, leč trofej tentokrát neuchvátil. Everton se každopádně měnil v protivníka, se kterým se muselo počítat a netrvalo dlouho, než John Houlding spatřil příležitost, jak zmaximalizovat komerční potenciál klubu.

The Sandon

Everton už byl plně v Houldingově područí, když z hotelu Sandon, jednoho ze svých hostinců, po dostavbě Anfieldu udělal prakticky klubové ústředí. Měl k tomu dokonalý důvod. Nové hřiště nemělo šatny a Sandon dělí od Anfieldu jen několik kroků. Z hotelu se tak stalo dějiště veškerých klubových zasedání a krom toho před zdmi Sandonu vznikla většina dobových týmových fotografií.

Sandon se v Houldigově vlastnictví ocitl v roce 1881. Již tehdy byl samozřejmě úspěšným a bohatým pivovarníkem a majitelem pěti hostinců a svoje obchodní aktivity si rozšířil otevřením toho šestého na Oakfield Road. Hotel pojmenoval na počest Viscount Sandon, čili Dudley Rydera, prominentního politika, ke kterému Houlding choval velkou úctu. Právě v roce 1881 se Ryder stal klubovým patronem. V záznamech Evertonu se v letech 1881 a 1882 objevuje jako „Lord Sandon“, zatímco od roku 1883 jako “The Earl of Horrowby“, to už poté, co zdědil otcův titul.

Everton ligovým šampionem

Když v roce 1885 Football Association posvětila profesionalizaci kopané, Houldingovi naskytnutá příležitost neunikla. Do té doby byl fotbal oficiálně pouze amatérským sportem, ačkoliv FA věděla o tom, že někteří fotbalisté se již fotbalu pod různými záminkami ilegálně věnovali coby profesionálové.

Houldingovy instinkty tak znovu nezklamaly a převratný krok asociace spatřil jako příležitost ke koupi lepších hráčů. Atraktivnější tým přece znamenal větší návštěvnost, a přestože sledovat Everton na jisté zápasy chodilo až deset tisíc diváků, Houlding stále viděl prostor ke zlepšení. Ihned podepsal první tři profesionály, kterými byl George Dobson z Boltonu Wanderers, George Farmer z Oswestry a Alec Dick s Kilmarnocku.

I s posílenou sestavou ale Everton začal první sezonu coby profesionální klub špatně, když zvítězil pouze v jednom z prvních sedmi zápasů. Dvaadvacet výher a tři remízy ze zbývajících 32 zápasů, včetně triumfu v Liverpool Cupu, nicméně na první pohled zmařenou sezonu obrátily v úspěch. V další sezoně Blues znovu ovládli Liverpool Cup a Houlding, přesvědčen silou týmu a klubovým progresem, zažádal o členství ve Football League, připravované pro sezonu 1888/89. Účelem ligy bylo poskytnout dvanácti profesionálním anglickým klubům program pravidelných soutěžních zápasů, namísto dosavadních přátelských a příležitostných pohárových duelů.

Mapa Anfieldu, když byl otevřen v roce 1884 a byl domovem Evertonu FC.

Ne každý ale souhlasil s Houldingovým pohledem na schopnosti Evertonu, a tak bylo spíše překvapením, když Everton dostal místo mezi vyvolenou dvanáctkou před jinými celky, považovanými za daleko silnější. Všeobecným názorem bylo, že Everton je ze všech dvanácti týmů ten nejslabší a v nové lize se bude trápit.

Jedním z klubů, na které se nedostalo, byl Bootle, který byl shledáván nejsilnějším týmem v Merseyside. William McGregor, zakladatel Football League svoje rozhodnutí zdůvodnil tím, že zatímco některé nevybrané kluby měly lepší výsledky, těm zvoleným nemohly konkurovat z pohledu návštěvnosti. V tisku se tak strhla vlna kritiky. „Celá věc je pouhým schématem pro vydělávání peněz,“ napsal redaktor Athletic News, James Catton. Ani birminghamské noviny silnými slovy nešetřily: „Liga, tak jak je prezentována, není vytvořena za účelem podpory kopané. Je vytvořena proto, aby spojenecké kluby vydělávaly více peněz, než již se jim daří.“

V každém případě Evertonu patřilo místo ve Football League, byť její úvodní sezona pro tým podle očekávání nedopadla dobře. Skončil na osmém místě a z neznámého důvodu se klub rozhodl neúčastnit se žádných pohárových soutěží. Na neslavný premiérový ročník však dala zapomenout následující sezona. Blues skončili pouze dva body za vítězným Prestonem a rok nato umlčeli všechny kritiky první skutečnou ochutnávkou úspěchu. Klub, od kterého se ve Football League očekávalo fiasko, se stal jejím šampionem.

(foto: cca 1890 Anfield hlavná tribúna)