Extra Time Daveyho Weira

Jednačtyřicetiletý obránce loni prožil další úspěšný rok v dresu Rangers, a ani v tolik fotbalově pokročilém věku necítí, že by jeho se jeho hráčské dny měly chýlit ke konci. Na Ibrox Parku sice rodák z Falkirku vyhrává trofeje jako na běžícím pásu, nejdéle ale sloužil Evertonu, o kterém tak je z velké části jeho zbrusu nová autobiografie pod názvem “Extra Time: My Autobiography“. A proč se veterán k sepsání svých fotbalových vzpomínek, vůbec odhodlal?

„To je dobrá otázka! Nikdy jsem si nemyslel, že něco takového udělám, ale jeden kamarád si myslel, že můj příběh je trochu jiný a přesvědčil mě, ať do toho jdu. Jakmile jsem se do psaní ponořil, začal jsem si to užívat. Je to tak trochu také dědictví pro moje děti, a to pro mě hrálo velkou roli,“ odhaluje Weir.

Pokud toho máte odkopáno, tolik, co někdejší kapitán Toffees, rozhodně máte o čem psát, takže ani nepřekvapí, že než se kniha dočkala dokončení, uběhlo osmnáct měsíců.

„Možná jsme to mohli stihnout dřív, ale chtěli jsme ji napsat poctivě, a tak jsme si chtěli být jisti, že všechna fakta, co jsme si ověřovali, budou sedět. Setkávali jsme se asi jednou týdně a jen jsme seděli a probírali. V knize jsou různé etapy mého života a kariéry a někdy je těžké vzpomenout si na všechno, takže se musíte vracet a věci kontrolovat.

Někdy bylo těžké, snažit se všechno si vybavit, ale mluvil jsem s mnoha lidmi a hodně fotbalových materiálů je zdokumentováno, takže nakonec jsme všechno našli černé na bílém, což mým vzpomínkám pomohlo.“

Co tedy od knihy mohou fanoušci očekávat? „Je to jen příběh, není v ní nic příliš skandálního. Je to odkaz mých časů ve Skotsku a skvělých roků v Evertonu. Hrál jsem s mnoha skvělými hráči a prostě jsem se snažil na všechno nastínit svůj pohled.“

Do Evertonu přišel David Weir z Hearts v únoru 1999. Od svého debutu proti Middlesbrough nastoupil v královsky modrém dresu k více, než 250 zápasům a zároveň byl týmovým kapitánem pod dvěma různými manažery – Walterem Smihem a Davidem Moyesem. Dlouholetou oporou byl i pro skotskou reprezentaci, za kterou odehrál 69 utkání. Na Goodisonu strávil celkem osm sezony, Blues proto v knize figurují často.

„Většinu své kariéry jsem odehrál v Evertonu a nejspíš i svoje nejlepší roky jsem strávil v Evertonu. Teď prožívám vydařená léta v Rangers, což je bonus, ale část o Evertonu zabírá asi polovinu knihy. Reakce jsou zatím skvělé. Už jsem rozdal hodně podpisů a odezvy jsou dobré. Všichni byli spokojeni s tím, co četli, a už jen díky tomu to stálo za to. Je skvělé vidět, že lidem se líbí a chtějí si ode mě něco přečíst. Je zvláštní jít do knihkupectví a vidět svoji tvář na obalu, ale zvyknete si na to!“

Rekapitulující publikace ale ani náhodou neznamená konec Weirovy fotbalové kariéry. Velezkušený stoper, jenž svoji kariéru odstartoval v domovském Falkirku již v roce 1992, věšet kopačky ještě nehodlá. Ani potom se ale do úplného fotbalového důchodu nechystá, vidí se totiž v tréninkové soupravě.

„Chci hrát tak dlouho, jak jen to půjde. Vím, že nemůžu hrát donekonečna, ale hraní a fotbal miluji,“ říká Skot, který v květnu oslaví 42. narozeniny. „Doufám, že se potom přesunu do jiné role ve fotbale, rád bych v něm zůstal. Moc rád bych trénoval, už mám za sebou i trenérské zkoušky. To je pro mě další krok.“