Everton – Wolverhampton Wanderers 2:1

Po dvou měsících se Goodison Park dočkal vítězství. Proti Wolves to Toffees neměli lehké, nepříznivé skóre se jim ale nakonec podařilo otočit.

Před zápasem musel David Moyes vyřešit nepříjemný problém. Ve velké formě hrající Jack Rodwell si z reprezentačního srazu odvezl lehčí zranění, vedle Marouane Fellainiho tak manažer postavil Leona Osmana, kterým na krajích pomáhali Royston Drenthe a Seamus Coleman. V obraně pak absentujícího Sylvaina Distina nahradil opět John Heitinga.

Během úvodního oťukávání se příliš šancí věru nepřihodilo, na první rozruch si tak Goodison musel počkat až do dvacáté minuty. Šikovného Cahillova sklepnutí Colemanova centru chtěl na malém vápně využít Louis Saha, jenže jeho volej, ještě odraženou od země, vyškrábnul Wayne Hennessey na roh. Tou dobou už se Blues začínali dostávat do hry a několika šikovnými akcemi se dostali k soupeřově vápnu.

Následující scénář nicméně zněl jasně a zároveň tolik typicky. Rostoucí převaha nebyla Evertonu nic platná, ojedinělá akce Vlků skončila v pokutovým územím zákrokem Fellainiho na Dave Edwardse a sudí s odpískáním penalty neváhal, třebaže kontakt ke kterému došlo, byl minimální. K míči se postavil Stephen Hunt a na penaltového mága Tima Howarda, bez potíží vyzrál.

Old Lady najednou zamlkla a zdálo se, že Toffees, už tak se potácející na spodku tabulky, míří za zkomplikováním své neveselé situace. Hosté si ovšem svého vedení dlouho neužili. Ve 43. minutě se ke standartní sitauci postavil Leighton Baines, poslal krásný míč do vápna, kde se nejrychleji zorientoval Phil Jagielka a hlavou míč nasměroval daleko mimo dosah Hennesseyho. 1-1. Ještě před přestávkou navíc měli Toffees na kopačkách další gól. Fellainiho střelu chtěl dorážet Cahill, jenže byl nejspíš nedovoleně atakován Henrym. Píšťalka rozhodčího ale zůstala hluchá.

Začátek druhého poločasu tak atraktivně, jako konec toho prvního, nezačal. Nejprve se muselo několik minut čekat na ošetření zraněného Stearmana a jakmile se míč vrátil do hry, taktika Evertonu se proměnila na dlouhé, bezduché nákopy. Gólové příležitosti ale stranou nezůstaly.

Tu největší skvělou prací na křídle vyprodukoval Coleman, který našel Sahu, jenž ještě balon posunul na Cahilla. Bezmála rok na gól čekající fotbalista ovšem svoje střelecké trápení ani tentokrát neprolomil – včas se na lajnu přesunul Ward a společně s Hennesseym zabránili na první pohled jistému gólu.

Obránci Wolverhamptonu ovšem úsměv na tváři nevydržel dlouho. Běžela již poslední desetiminutovka, když po rohovém kopu ve výskoku svalil na zem Sahu a na světě byla druhá penalta, tentokrát s potenciálem být rozhodujícím momentem duelu. Zodpovědnost na sebe vzal Leighton Baines, nemýlil se a vystřelil Evertonu veledůležité tři body, které jej vynesly na průběžnou dvanáctou příčku.

Everton: Howard, Hibbert, Jagielka, Heitinga, Baines, Coleman, Osman, Fellaini, Drenthe (85. Bilyaletdinov), Cahill (73. Vellios), Saha (90. Stracqualursi)

Wolves: Hennessey, Stearman (58. Elokobi), Ward, Johnson, Berra, Edwards (86. Fletcher), Henry, Hunt, Milijas (80. Jarvis), O’Hara, Doyle

Hodnocení hráčů: Howard 6, Hibbert 7, Jagielka 8, Heitinga 6, Baines 9, Coleman 8, Osman 6, Fellaini 6, Drenthe 8, Cahill 7, Saha 7

Góly: 37. Hunt (pen) – 44. Jagielka, 83. Baines (pen)

Žluté karty: Baines – Hunt, O’Hara

Držení míče: 61% – 39%

Střely na bránu: 9 – 1

Střely mimo bránu: 4 – 3

Rohové kopy: 9 – 1