Arteta si Arsenal užívá

Zdálo se, že závěrečný den letního přestupového termínu proběhne v Evertonu poklidně, skončil však překvapivým odchodem dlouholeté opory.

Artetův desetimilionový přestup do Arsenalu proběhl bleskově, a pro fanoušky Evertonu možná ještě rychleji, protože pár hodin před uzavřením přestupového snažení, na odchod své hvězdy nebyli připraveni. Toffees zčistajasna přišli o záložníka, který v královsky modrém dresu nastupoval bezmála sedm let. Kdo ale mohl baskického rodáka vinit, vždyť před ním ležela výzva, kterou si již nemohl nechat uniknout.

Konec srpna byly nejvytíženějšími přestupovými dny nejen Evertonu, ale právě také Arsenalu. Předchozí víkend si odchody Fabregase a Nasriho oslabení Gunners odvezli z Old Trafford osmigólovou nálož, a tak se Arsene Wenger činil. Krom Artety přivedl ještě Pera Mertesackera, Andre Santose, Yossi Benayouna a Park Ju-younga. O Artetu přitom jevila zájem řádka klubů již loni, kdy v Evertonu prodloužil smlouvu, letošní zájem Arsenalu již ale prý nešlo odmítnout.

„Bylo to šílené. V jednu chvíli jsem přestupoval, pak zase ne, za chvíli se zase zdálo, že to stihnu, pak zase ne,“ vzpomíná středopolař na hektické přestupové chvilky. „Byl to bláznivý den, cítil jsem velké napětí. V poslední minutě jsem byl v kanceláři na Goodisonu a… noční můra.

Rozhodl jsem se, že chci odejít, ale pak jsem vůbec nevěděl, jestli to bude možné. Bylo zapotřebí udělat všechno papírování, přestupové okno se zavřelo v 23 hodin a bylo již deset minut po jedenácté, když byla ještě třeba udělat spousta věcí. Říkal jsem si „tohle se nesmí znovu stát.“ Ale povedlo se a dokonce i způsobem, kterým jsem chtěl.

Vždycky jsem říkal, že až opustím Everton, chci to udělat správně. Chtěl jsem, abych se mohl manažerovi podívat do tváře a říct, „Díky moc. Myslím, že je čas jít.“ A stejné to bylo s chairmanem. Zanechal jsem v Evertonu dobré vztahy s hráči a personálem, což je důležité. Jsou to lidé, kterých si moc cením jako profesionálů a lidí. Vedle fotbalu tu byly osobní vztahy a věci, které se přihodily mě, jim a jejich rodinám během těch sedmi let, a ty nemůžete odsunout stranou. Kdykoliv zvednu telefon, mohou se mnou bez problémů mluvit.“

Před Artetou ležel po přestupu na Emirates Stadium velký úkol – alespoň zčásti nahradit režisérskou mezeru, vzniklou odchodem Cesca Fabregase do Barcelony a Samira Nasriho do Manchesteru City. Zpočátku se s Gunners trápil, v posledních týdnech nicméně Arsenal zdobí velká forma, a tak si Arteta v novém angažmá nemá na co stěžovat.

„Dává vám to velké sebevědomí a perspektivu, že fotbal si musíte užívat. Děláte si starosti o příští den a další den, ale někdy si prostě musíte říct, tohle mám na své profesi rád.

Arsenal jasně naznačil, že mě chtějí, protože potřebovali zkušeného, tvořivého záložníka. Někoho, kdo by do Premier League okamžitě zapadl. Byla to šance, jak zůstat v Anglii, přesunout se do Londýna a vyzkoušet si větší klub. A klub, který chce hrát fotbal pokaždé. Pocházím z barcelonské školy a zdejší fotbal je mu nejvíc podobný. Věděl jsem, že budu pod tlakem. Odešlo několik hráčů a vždycky tu budou diskuze o tom, kdo je lepší, ale zároveň jsem dostal šanci týmu pomoct a vylepšit ho.

Dva nejlepší hráči samozřejmě odešli a je to jiné. Nemůžeme se snažit být stejní jako oni, to by byla velká chyba. Fabregas tu byl osm let, je to legenda, jeden z nejlepších záložníků, proti kterým jsem hrál. Srovnávat se s nimi nikdy nebude fungovat. Prostě se snažím hrát svou vlastní hru, vylepšit tým a zaplnit tyhle mezery,“ říká Arteta.