Zdrcující odchod Garyho Speeda

Nejen ten ostrovní fotbalový svět včera zasáhla tragická zpráva. Legenda fotbalových trávníků Gary Speed si vzal život.

Z Evertonu Gary Speed sice nikoliv svojí vinou odešel za kontroverzních okolností, Evertonians v každém případě ztratili jednoho ze svých hrdinů pochmurných devadesátých let. Ale nejen oni, truchlí také fanoušci Leedsu United, Newcastlu United, Boltonu a Sheffiledu United, za které “Speedo“ taktéž kopal a s nimi celý fotbalový svět.

Zpráva o Speedově úmrtí přišla jako blesk z čistého nebe. Ještě pár hodin před osudným rozhodnutím byla fotbalová legenda hostem pořadu BBC a jeho dobrou náladu nešlo přehlédnout. Ale stalo se. Gary Speed za sebou zanechal manželku Louise, dvě děti, nadějně rozdělanou práci u velšského národního týmu a titul rekordmana, kterému se jako prvnímu podařilo dosáhnout hranice 500 zápasů v Premier League.

„Fotbal ztratil svou legendu. Pokud se podíváte, kolik zápasů Gary odehrál, na výkony, které v nim předvedl a na kluby, za které hrál, je jasné, že byl skutečná legenda,“ říká Andy Hinchcliffe, Speedův někdejší spoluhráč z Evertonu. „Ale musíte také myslet na jeho ženu a děti. Sám jsem ženatý, mám dva kluky a jsem ve stejném věku jako Gary a vím, jak by se má rodina cítila, kdyby mě ztratila.

Jsme v podobných pozicích našich životů, Gary byl sice manažerem a já pracuji v médiích, ale v ohledu rodiny a věku, jsme byli stejní, takže rozumím jak těžké, to pro každého musí být. Je to šok, fotbal ztratil velkého muže, ale v tuto chvíli je hlavní, že naše myšlenky směřují ke Garyho rodině a jeho přátelům.“

Podle Hinchcliffa byl Speed dokonalým týmovým hráčem a jeho nesobecký přístup nejen ke hře, ale i k životu, byl velkou inspirací. „Na hřišti to byl obrovský profesionál, který ovlivňoval lidi kolem sebe a ani tréninku nikdy nedal méně, než 100%. Měl na ostatní hráče velký vliv a něco takového je těžké najít. Byl to skvělý individuální hráč, ale také nesobecký. Úspěch jeho kariéry byl v jeho individuálních schopnostech, spojených s ochotou obětovat se pro tým. Vždycky měl úsměv na tváři, který si přenášel i na hřiště.“

Zprávě se zdráhá uvěřit také Joe Royle, manažer, který Speeda v létě 1996 do Evertonu přivedl. „Svůj život žil tak, jak hrál fotbal – bez poskvrny, vždycky tu byl pro vás. Nikdy jsem nikoho neslyšel o něm říct špatné slovo. Pro každého byl Speedo fantastický člověk. Slyšel jsem, jak Howard Wilikinson řekl, že ze svých hráčských schopností vytěžil všechno a Howard ho zná lépe, než já.“

Klubem Garyho Speeda byl odjakživa Everton. Už odmalička na Goodison Park jezdil jen co to šlo a ujít si nenechal ani poslední domácí zápas proti Wolves. Když tedy v roce 1996 z Leedsu přestoupil ke svým milovaným Blues, splnil se mu velký sen a podle toho si podle Joe Roylea také svojí příležitosti vážil.

„Každý den trénoval na maximum, za žádných okolností se nestalo, že někdy nebyl připraven trénovat. Pořád měl úsměv na tváři, hrál s úsměvem na tváři a byl to jeden z nejlepších hráčů, které jsem měl to štěstí trénovat. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Do Everton toužil přijít, když se jeho čas v Leedsu naklonil, nebylo to pro něj vůbec těžké, protože to vždycky byl Evertonian. Byl členem fanklubu Evertonians ze severního Walesu a od první minuty, co přišel, byl pro klub perfektní.“

Zdrcení neskrývá ani Barry Horne. Ten se se Speedem v Evertonu sice těsně minul, ale několik let byli spoluhráči ve velšské reprezentaci. „Mockrát jsme spolu na reprezentačních srazech bydleli na pokoji, když byl ještě mladý kluk a navíc byl ze stejné části Walesu jako já, takže jsme se stali dobrými přáteli a hlavně jsme jimi zůstali. V dlouhé fotbalové kariéře si moc přátel neudržíte, ale nám se to povedlo a stálo to za to. Byl skromný, trpělivý a dobrosrdečný. Byl to zkrátka dobrý chlap. Lidi pořád říkají, že těm zprávám nemohou uvěřit, ale já si stále namlouvám, že se někdo musel splést. Je to nepochopitelné.“

Jako obrovskou ztrátu vidí náhlou Speedovu smrt také David Moyes. „Byl jsem s týmem, když jsme se to dozvěděli a všichni jsme byli naprosto otřeseni. Večer před naším zápasem jsem ho sledoval ve Football Focus a potom slyšet, že zemřel, je neuvěřitelný šok. Je hodně těžké tomu porozumět. Časem to možná bude srozumitelnější, ale momentálně jsou naše myšlenky s jeho rodinou.

Gary byl pro Everton skvělým služebníkem a dělal pokroky jako manažer. Několik našich kluků s ním pracovalo. Louis Saha s ním hrál v Newcastlu a Phil Jagielka ho znal ze svých dní v Sheffieldu United. Pracoval s ním také Jimmy Lumsden potom, co přestoupil do Leedsu. Já ho tak dobře neznal jako trenéra a manažera, ale mnohokrát jsme se potkali a byl to skutečně dobrý a milý chlap.“

Odpočívej v pokoji, Gary.