Proč?

Jsme v polovině sezony a její předvídatelný průběh značí, jakým směrem se Everton ubírá. Zároveň tu ale jsou otázky, na které by bylo fajn znát odpovědi.

Dalo se to čekat. Everton je na tom ještě o něco hůře než loni a platí to snad úplně ve všech ohledech. Fotbal je horší, z nekompetentních křupanů ve vedení se stávají křupani ještě větší, fanoušci už ztrácejí naději, že se věci jednou zase otočí k lepšímu… Splín, který celý klub zahaluje, už zkrátka dolehl snad na úplně každého.

V mnohém připomíná současná situace časy, kterými si Everton procházel v devadesátých letech. Ač jsem v té době vůbec neměl potuchy, co to ostrovní fotbal a Everton vůbec je, zaujal mě názor jistého Evertoniana z anglického fóra, se kterým se v jím založeném vlákně následně shodovala většina diskutujících. Tvrdil, že momentální situace je ještě horší než ta v éře nenáviděného Petera Johnsona. I tehdy měli Toffees slabý tým a odsouzeníhodné vedení, ale hráči pokaždé makali na 100%, fandové měli svého hrdinu Duncana, tým byl řadu let neporažen v derby, ostatní konkurenční týmy na tom zrovna lépe nebyly a mezi fanoušky pořád zbývalo to hlavní – naděje.

Nyní se Everton po těch pěkných několika letech, kdy se škrábal znovu na výsluní, ocitá zase na dně. Jediná posila za téměř tři roky, která přišla za opravdové PENÍZE, otřesný fotbal, frustrace. Teď už zaručeně chápu, jak se v posledním desetiletí dvacátého století Evertonians cítili. A jejich rozčarování se už projevuje. Nedávný domácí zápas proti Boltonu sledovalo jen něco málo přes 29500 diváků, což je nejnižší ligová návštěva na Goodisonu za posledních deset let.

Lidé zkrátka nechtějí svoje těžce vydělané peníze vrážet do klubu když vědí, že všechno stejně zůstává při starém. Jejich peníze jdou na výplaty hráčů, kteří už zdá se také „dobojovali“, na zaplacení tak maximálně hostovaček a na plat manažera, jehož věčně otrávený obličej také svědčí o tom, že už svůj boj proti větrným mlýnům také vzdává. nebo přinejlepším neví, co si počít.

Chci se zastavit ale právě u Davida Moyese. Jednak mě už řešit Kenwrighta a jeho poskoky nebaví a unavuje a také proto, že podíl aktuální mizérie, jde na vrub i tvrdohlavému Skotovi. Moyes má samozřejmě svázané ruce, ale nad některými jeho kroky zůstává rozum stát. Ať už jde o neustálé adaptování herního systému, který vůbec nefunguje, přes nenasazování hráčů, kteří už mají na lavičce vysezený důlek po naopak vkládání důvěry do fotbalistů, kteří nemají prakticky co nabídnout.

Proč hraje Saha?

Na tuto otázku asi nikdo jiný, než Moyes odpověď opravdu nezná, protože její rozlousknutí je opravdu oříšek. Už loni měl Saha malý přínos, kůži mu ale zachránilo několikatýdenní probuzení, ve kterém pár gólů dal. Letos to ale na nic podobného nevypadá. Třiatřicetiletý útočník dal dva góly, z toho v lize jeden, přesto se ale týden co týden objevuje v základní sestavě. A je asi zbytečné dodávat, že zpravidla nepředvede vůbec nic. Ale Moyese musí evidentně něčím přesvědčovat, jenom opravdu nedokážu přijít na to, čím. Saha už na to zkrátka nemá.

Proč hraje Cahill?

Říká se mi to těžko. Timmy je můj nejoblíbenější fotbalista, a jsem vděčný, že jsem mohl tohoto hráče tolikrát vidět skórovat a následně neomylně nacválat k nebohému rohovému praporku. Pro Everton by navíc udělal první poslední, ale bojím se toho stejného jako u Sahy – že už to nestačí. Čas letí možná až nespravedlivě rychle – Cahillovi už je dvaatřicet a v posledních třinácti měsících vstřelil jediný gól. Možná lze vinit zatracený Asijský pohár, kde se Tim ještě víc unavil a nevyhnutelně i zranil, možná, že opravdu ztratil formu. Můžeme jen jen doufat, že sobotní trefa proti Blackburnu polije Cahilla živou vodou, i přesto už ale pro mě není hráčem základní sestavy. Bohužel.

Proč nehraje Drenthe častěji?

Everton má léta problémy s rychlým přechodem do útoku, momentem překvapení a rychlostí vůbec, tedy vlastností pro křídelníky typickou. Posledním takovým hráčem byl… ehm, už si ani nevzpomenu. Kevin Kilbane měl k němu možná nejblíž, a ten odešel před šesti lety. Drenthe křídlo je, ale stejně častěji vysedává, než hraje. Mít takového hráče na lavičce, je luxus, který si Everton dovolit nemůže, obzvláště když Holanďan hru umí viditelně pozvednout.

Co je s Velliosem?

Mladičký řecký útočník je nejproduktivnější útočník Evertonu. Možná to vypovídá o zoufalé situaci, stejně tak to ale zároveň napovídá tomu, že Vellios je talentovaný fotbalista s velkým výhledem do budoucna, góly očividně střílet umí, a to je přesně to, co týmu chybí nejvíc. A stejně po něm poslední dobou není vidu ani slechu. Poté, co dal koncem listopadu gól Boltonu se několikrát neobjevil ani na lavičce, a když už, do hry stejně nezasáhne. Přitom prokázal, že role žolíka mu sedí jako ušitá. Sebevědomí devatenáctiletého hráče to také nepřidá, manažer by ho měl v tomhle věku vyzdvihovat a motivovat. Moyes dělá přesný opak.

Kam se poděl Barkley?

Moyes a mladí, to je vůbec opatrnost sama. Pokud mladík svoje vrstevníky vyloženě převyšuje, tak jako u Jacka Rodwella nebo Rosse Barkleyho, šanci mu dá. Ostatním jen když nemá na výběr jinou možnost. Jenže Barkley je považován za jednoho z nejtalentovanějších Angličanů současnosti a stejně si nekopne. Zahrál si snad jen ve dvou prvních zápasech sezony, pak ticho po pěšině. Beru, Barkley prodělal trojnásobnou zlomeninu nohy, je mu 18 let, nemá zkušenosti. Ale čemu by uškodilo dát mu v zápasech šanci řekněme na posledních 15, 20 minut? Obzvlášť, když v tom čase Everton většinou buď prohrává a potřebuje se hnát dopředu, nebo je stav nerozhodný? Nebo alespoň zařídit hostovačku, zájemců by bylo dost. Sedět na lávce a jednou za tři týdny si kopnout za rezervu je k ničemu.

Speciální zmínka ještě míří i k tragické záložní dvojce Neville-Heitinga, kterou už doufám na hřišti jaktěživ neuvidím. Právě tyhle a jiné Moyesovy nesmysly totiž Everton stojí body. Hráče, se kterými se dá hrát slušný aktivní fotbal a dokonce i vytvářet šance, Moyes pořád k dispozici má, jen je škoda, že na to buď nemá koule, nebo je zkrátka přehlíží. Investice jsou samozřejmě kapitola sama pro sebe, ale třeba i takový Norwich se Swansea ukazují, že i za málo peněz se mezi elitou dá hrát pěkný a účelný fotbal. Ne jako nekoukatelná odpornost, která je nám servírována týden co týden. Je čas s tím něco dělat, pane Moyes.