Preview: Everton – Sunderland

Je tomu už nějaký pátek, co Everton zažil tak rozporuplnějších několik posledních dní, jak je tomu nyní. Ještě v sobotu navyšoval skvělou domácí výhrou nad Tottenhamem sérii neprohraných zápasů ve všech soutěžích na číslo devět a uprostřed týdne se po důsledném profackování od Liverpoolu vrátil zase zpátky na zem.

Možná je ale dobře, že ona facka, jakkoliv je v podání rivalů nepříjemná, přišla zrovna touhle dobou. Vrcholem sezony totiž nebylo derby, nýbrž jím je nadcházející víkend a spolu s ním pohárových devadesát minut, které Toffees dělí od svatostánku anglického fotbalu. A před takovým zápasem musí být všechno v naprostém pořádku, přesně tak jak tomu bylo při nedávných velkých domácích výhrách.

Mezi poslední osmičku nejstarší fotbalové soutěže planety se Everton prokousal poprvé od roku 2009, kdy je tehdejší spanilá jízda vynesla až do květnového finále. Blues se tehdy doma postavilo tehdy ještě prvoligové Middlesbrough a domácí měli na průšvih zaděláno. V poločase prohrávali, díky dvěma bleskovým gólům z druhé půle ale skóre otočili a zdárně přežili i nervydrásající závěr.

Náhoda tomu tak chtěla, aby byl letošním čvrtfinálovým soupeřem modrých další z celků ze severovýchodní Anglie. A již dopředu jde s největší pravděpodobností říct, že Goodison čeká proti Sunderlandu stejně vyrovnaná, ne-li ještě těžší bitva, než ta zmíněná z před tří let. Ani fůra práce, která Everton ještě čeká, však hráčům nezbraňuje ve snění o pohárové slávě. Hlavu plnou FA Cupu tak má třeba Sylvain Distin, který slavný pohár vyhrál před čtyřmi lety s Portsmouthem.

„Teď už začínáte věřit. Jste dva zápasy od finále a zdá se to tak blízko, že si na to skoro můžete šáhnout. Samozřejmě, že se tam chceme dostat, ale jsou to dva velké zápasy a jdeme krok za krokem. Tím prvním bude Sunderland a to nebude jednoduchý zápas ani náhodou. Ale když je ta šance tak blízko, tak si nemůžete pomoct a myslíte jen na to,“ říká francouzský veterán.

„Jednou vždycky musíte narazit na dobré týmy a Sunderland je dobrý tým. Ale jsou to dva zápasy, dvě výhry a finále. Nezáleží na tom s kým hrajeme. Tohle bude velký zápas a moc pomáhá, když máte v zádech všechny fanoušky. Vždycky chcete, aby byli všichni naladěni na stejné vlně. Nebude to snadné, ale když jde do tuhého, tak se vždy ukáže opravdová síla tohoto klubu.“

Silná. Slovo, možná nejlépe vystihující bilanci Evertonu proti Sunderlandu. Naposled Black Cats ve vzájemném zápase vyhrály v prosinci 2001, David Moyes tedy se Sunderlandem jaktěživ neprohrál. Celkově jde o 14 neprohraných zápasů v řadě, z toho deset výher a čtyři remízy. Blues zvládli i jediné vzájemné pohárové utkání v Moyesově éře, když ve čtvrtém kole v roce 2005 vyhráli 3-0. Celkově se spolu oba týmy v FA Cupu na Goodison Parku setkaly osmkrát, přičemž sedmkrát domácí vyhráli.

Na pobřeží Severního moře se ale začíná blýskat na lepší časy. Sunderland mohutně pozvedl předvánoční příchod Martina O’Neilla a doposud pod severoirským manažerem prohrál jen čtyři utkání. Porazit pak nedávno dokázali třeba Liverpool a co nás zajímá více, v pátém kole si poradili s Arsenalem. Na Everton navíc O’Neill evidentně umí. Jako hráč i manažer prohrál ze třinácti návštěv Goodison Parku jen jednou. A onou porážkou se znovu dostáváme k FA Cupu, neboť šlo o páté kolo v roce 2009, ve kterém s Aston Villou na Old Lady prohrál 3-1.

Sunderlandu tedy aktuálně sebevědomí nechybí a uplatnit jej hodlají v sobotním zúčtování. „FA Cup je pořád kouzelný a i když se nám daří v lize, bylo by hezké podívat se v něm dál,“ doufá obránce soupeře, Wayne Bridge. „Vyhrát medaili by bylo fantastické. Cítíme se, jako kdybychom dokázali porazit úplně každého. Nebude to snadné, ale určitě to bude dobrý zápas. Budeme muset znovu dobře bránit a hlavně udržet čistý štít. A na druhém konci máme hráče, kteří nějáký ten gól umí dát.“

Podobných sentimentů je i záložník David Vaughan. „Everton je skutečně silný tým, doma obzvlášť, bude to těžké. Ligový domácí zápas proti nim byl hodně těsný. Nemůžeme je nechat vytvořit si snadné příležitosti a sami si doufejme nějaké vypracujeme. Cokoliv kromě prohry by pro nás na Goodisonu byl dobrý výsledek, ale snad vyhrajeme.“

Historie soupeře

Kořeny existence klubu sahají do roku 1879, kdy byl založen Sunderland & District Teachers Association Football Club. O rok později se přejmenoval na Sunderland AFC, tak jak jej známe dnes. Nováčci byli do Football League přijati v sezoně 1890/91, a hned rok nato rozvířili prvoligové vody, neboť v prvním roce senzačně vyhráli ligový titul. Blízko k ligové trofeji měli Black Cats i v roce 1894, kdy tým skončil na druhém místě šest bodů za Aston Villou. V pořadí pátý ligový titul si mladý klub vydobyl už v sezoně 1901/92, kdy v lize finišoval tři body před Evertonem.

Zdálo se že snové výkony si Sunderland přenesl i do nového století a zpočátku tomu tak opravdu bylo. Památná je výhra 9-1 nad největším rivalem Black Cats, Newcastlem z roku 1908. Navíc v roce 1913 Sunderland získal další trofej pro vítěze First Division, a to ještě prohrál finále Anglického poháru. Dobře bylo ještě v prvních letech po skončení první světové války. V sezoně 1922/23 se Black Cats umístili druzí, ovšem o pět let později se jen o fous zachránili, a to i přesto, že Dave Halliday nastřílel té sezony 35 branek.

Po několika nicneříkajících letech se nicméně Sunderland dokázal vrátit na výsluní a roku 1936 získal v pořadí již šestý ligový titul. Ani další sezona nebyla bez hmotného úspěchu. Mackems si ve Wembley došli pro Anglický pohár, když porazili Preston 3:1.

Po druhé světové válce se klub dostal do značné finanční tísně. Ta vyvrcholila v roce 1958, kdy se Sunderland poroučel o ligu níže – poprvé za celou klubovou historii. V sezoně 1962/63, se mužstvu naskytla největší šance dostat se zase mezi elitu. Jenže k velké smůle se tak nestalo. O nepostupu Sunderlandu rozhodly pouze výsledky ostatních zápasů. O rok později to severovýchodnímu klubu již vyšlo.

Přišla 70. léta a s nimi i zisk poslední trofeje. Stalo se tak roku 1973, kdy Black Cats překvapivě zdolali v těsném finále Anglického poháru tehdejší anglickou špičku Leeds United 1-0. Tou Sunderland válčil stále ve druhé lize a od roku 1973 vyhrály FA Cup již jen dvě mužstva nehrající v Division One – Southampton a West Ham. Po úspěchu v domácím poháru se klub kvalifikoval i do evropského dění. V poháru UEFA ale vypadl již ve druhém kole.

80. léta nepřinesla kromě jednoho prohraného finále Ligového poháru nic zvláštního. Sunderland nadále pendloval mezi Division One a Division Two a roku 1987 spadl až do třetí ligy. Z bahna neúspěchů se ale Black Cats vyhrabali brzy. V roce 1990 se ze Sunderlandu zásluhou manažera Denise Smithe opět stali prvoligisté a za dva roky dokonce hráli o zisk Anglického poháru. Ten ale bral po výhře 2-0 Liverpool. V roce 1995 se mužstva ujala hráčská ikona Toffees, Peter Reid, který mužstvo zkvalitnil a vedl jej sedm let. Roku 1997 Sunderland opustil svůj letitý domovský stánek Roker Park a přesunul se na moderní Stadium of Light s kapacitou 49 000 diváků.

Od roku 1999 Sunderland zprvu nezažíval úspěchy, naopak se nedokázal trvale usadit mezi prvoligovými celky. V roce 2005, se pak stal smutným držitelem dnes už překonaného rekordu, kdy měli Black Cats na konci sezony Premier League jen 15 bodů, což bylo toho času nejméně v historii.  Ovšem o rok později se Mackems triumfálně vrátili. To už byl manažerem týmu Roy Keane, který dokázal Sunderland bez potíží udržet v první lize. Irskému bouřlivákovi ovšem zlomil vaz pověstný syndrom druhé sezony. Jeho místo začátkem roku 2009 nakonec zaujal další bývalý hráč Manchestreru United, Steve Bruce. Tomu se s týmem dařilo hrát víceméně střed tabulky, špatné výsledky z letošního podzimu ho ale stály místo.

• Kdy: 17.3. 13:45 SEČ
• Kde: Goodison Park
• Rozhodčí: Andre Marriner