Nová éra pro legendu

Běžela poslední minuta posledního zápasu minulé sezony. Everton v poklidu dohrával vítězný zápas proti Newcastlu, kdežto se všechny kamery začaly soustředit na jednoho muže. Tim Cahill totiž kráčel do šatny o okamžik dříve, než jeho spoluhráči – za to, že chytil pod krkem Yohana Cabayeho uviděl červenou kartu. Tehdy ale ještě nevěděl, že takto nepatřičně bude vypadat jeho poslední moment v dresu Toffees.

Jeho zkrat možná zčásti vystihl jeho závěrečnou sezonu. Byla tou nejhorší ze všech osmi, které na Goodison Parku strávil. Góly, tedy svůj nejhodnotnější přínos, nastřádal jen tři a při vší objektivitě se dalo najít jen pramálo herních činností, kterými týmu přispíval. Zkrátka už to nebyl Cahill, který Evertonians přinesl tolik nezapomenutelných chvilek.

Ale čert vem jednu sezonu. Jeho – jak se ostatně v naší anketě shodujete – legendární status mu odpárat nemohla, a tak Cahill do new yorských Red Bulls odchází téměř na vrcholu. Loučení to nebylo snadné, jak pro Tima, tak pro fanoušky, teď už se ale ikona nejen Blues, ale celého australského fotbalu, musí soustředit na zámořskou soutěž.

„Myslím, že po celou dobu své kariéry jsem byl klubům, za které jsem hrál, věrný. Začal jsem v Millwallu a v Evertonu jsem strávil osm fantastických let. Když jsem obdržel telefonát od Red Bulls, v mém srdci jsem věděl, že pokud kdy opustím Everton, z respektu k fanouškům, předsedovi a manažerovi bych nikdy nepřestoupil do jiného týmu z Premier League. Ve své kariéře jsem toho dosáhl hodně, ale i tohle je pro mě velký přestup. Vím, že hodně lidí si myslí opak, ale je mi 32 let. K MLS mám respekt, přicházím v dobrém věku. Jsem fit a připraven na novou výzvu.

Budu také hrát s jednou z největších fotbalových hvězd na téhle planetě, kterou je Thierry Henry. Navíc musím zmínit i vizi, stejně jako lidi z MLS a Red Bulls, kteří se snaží, aby klub dobře šlapal na hřišti i mimo něj. Pro mě teď budou nejdůležitější úplné základy. Tvrdě trénovat a dát týmu všechno. Do hraní za Red Bulls dám srdce i duši.“

Poprvé si Cahill zbrusu nový dres mohl vyzkoušet v úterý, kdy debutoval v přátelském zápase proti Tottenhamu. Důležité prý také je, že si nemusí dělat starosti s kondicí, byť jeho noví spoluhráči přeci jen budou o něco dopředu minimálně co se herní praxe týká. Přeci jen Major Soccer League je dávno v plném proudu.

„Myslím, že mám štěstí. Trénoval jsem celé léto, i když jsem byl v L.A. na dovolené. Odpočinul jsem si, ale ale zároveň jsem i tvrdě trénoval. Každý ví, jaký je David Moyes manažer a co očekává od svých hráčů. Myslím, že jediné co mi schází je ostrý zápas.

I v tom šíleném shonu, kdy se vyřizovala víza a podstupoval jsem zdravotní prohlídky a podobné věci, jsem byl pod přísnými instrukcemi od manažera a kondičních trenérů. Dokonce i když jsem se zdržel v Montrealu kvůli vízům, tak jsem se tam snažil najít tréninkové hřiště. Pro mě je to přirozené. Jako profesionál se musíte udržet v dobré formě a teprve pak přichází herní vytížení, takže se cítím dobře.“

Zvykání ale přesto nebude jednoduché. Rodnou Austrálii Tim opustil v osmnácti letech a od té doby se stala jeho domovem Anglie. Jako neostřílený mladík se rozkoukával v Millwallu, kde se postupně vypracoval v nejžádanějšího hráče druhé nejvyšší soutěže a dokonce si s Lions v roce 2004 zahrál finále FA Cupu. To už si ale na energického protinožce brousily zuby lepší týmy. Nakonec jej na poslední chvíli Crystal Palace vyfoukl Everton.

„V Anglii jsem prožil nejlepší roky mého života. Strávit tam 15 let a hrát v nejsilnější soutěži světa bylo opravdu speciální. Vztah, který jsem měl s fanoušky byl fantastický a díky tomu jsem poznal, co znamená být Evertonian. Přišlo mi těžké už jen ocenit nabídky z Premiership a vůbec o nich přemýšlet, protože opustit klub, který milujete a pak proti němu hrát je hodně těžké.

Moje nejlepší momenty? Střílení gólů a sezona, kdy jsme skončili čtvrtí. Byla to moje první sezona za Everton a tehdy zrovna prodali Wayna Rooneyho a přivedli mě s Marcusem Bentem. Pak samozřejmě dvakrát účast v Evropě a také minulá sezona, kdy jsme skončili před Liverpoolem. Jedny z nejlepších chvilek ale byly také když se nám nedařilo a manažer neměl nikoho, na koho se spolehnout. A protože jsme bojovníci a klub pro nás tolik znamená, tak jsme hráli zranění a dělali jsme všechno, abychom se z té bídy dostali. A myslím, že za to jsem stejně vděčný jako za výhry a střílení gólů. Budou mi chybět kluci, předseda, manažer, celý personál a fanoušci. Jestli mi ale něco chybět nebude, tak to bude počasí.“

Nad přestupem do New Yorku ale Cahill dlouho nepřemýšlel. „Když ve fotbale přichází příležitost, nemůžete čekat. Bylo to rychlé. Hlavní věcí pro mě byla fotbalová stránka, profesionalismus, liga a hlavně to nejdůležitější – moje rodina. Všechno do sebe zapadalo. Setkal jsem se s chairmanem, manažerem a byla to jedna z těch situací, kdy vám dají požehnání. Nechtěl jsem jít do jiného týmu z Premier League, takže to byla dokonalá volba. Pořád mi ve smlouvě zbývaly dva roky, takže jsem prožíval trochu smíšené pocity, ale už jsem v New Yorku a nemůžu se dočkat, až začnu.“

O cenné rady navíc Cahill neměl nouzi. Léta byl jeho spoluhráčem u Toffees rodák z nedalekého New Jersey, Tim Howard a na telefonu se mohl kdykoliv poradit s Landonem Donovanem.

„O MLS jsem mluvil každý rok. Několikrát jsme byli ve Státech s Evertonem během letní přípravy, dvakrát byl u nás na hostování Landon Donovan, Tim Howard je můj velký přítel a loni u nás byl Marcus Hahnemann a na zkoušce jsme měli Edsona Buddla. MLS je lákavá liga. Já navíc sleduji hodně zápasů z celého světa. Je to velice fyzická soutěž, na to lidé často zapomínají. MLS All Star Game, co se tuhle hrála, byl dokonalý příklad toho, jak technický fotbal začíná být a jak podceňovaná liga a hráči to je.

Vím, že musím být v top formě a top kondici. Ale jsem opravdu pozitivní a moc se těším. Svoje rozhodnutí jsem před ostatními kluky tajil, a to z respektu ke klubu. Když jsem vešel do místnosti a řekl jim, že odcházím, spadla jim čelist, protože myslím, že si nikdy nepředstavovali, že se dožijí dne, kdy Tim Cahill opustí Everton.“

Překvapivou skutečností možná je to, že ani jako hrdý Australan Tim nikdy nepřemýšlel nad možností odchodu do A League. „Je to jednoduché. Tohle je pro mě obrovský krok. Odchod do A League by byl ve vší upřímnosti krok zpátky. A neříkám to proto, že bych k ní neměl respekt, ale jde o to, že chci dál hrát na vysoké úrovni. Chci hrát s Austrálií ještě na dalším mistrovství světa a tohle je obrovská příležitost.

Nebyl jsem v kontaktu s žádným klubem z A League a ani to nebylo v mých plánech. Věc, kterou v Austrálii dělám, je budování cest, aby mohli děti jít za svými sny v mých fotbalových školách a postarat se o to aby věděli, že když se tehdy mohlo prosadit dítě jako já, i ony mají šanci. Ale o hraní fotbalu v Austrálii nemám zájem.“

Zvažovat, jak již nakonec zmínil, nehodlal ani nabídky z jiných klubů z Premier League. Cahill přiznává, že několik jich před ním během jeho kariéry leželo, ale muže, před kterým si není žádný rohový praporek jistý, si jen hodně těžko šlo představit v jiném ostrovním týmu. Cahill naopak následuje trend hráčů z evropských soutěží, které zlákala rostoucí popularita fotbalové soutěže za velkou louží. Jedním z takových je Thierry Henry, se kterým se dokonce setká ve stejném týmu.

„Během kariéry vždycky přijdou nabídky, ale jedna z věcí, na které si stavím je loajalita. Pokud vás kluby chtějí, koupí vás a nejdůležitější věcí je, že jsem nikdy nechtěl odejít. Vždy jsem podepisoval nové smlouvy, byl jsem součástí stability týmu, jádra týmu. O nabídky se nestarám, to je práce manažera, je záležitostí klubu se těmito věcmi zabývat.

Co se týče Thierry Henryho, moc se na spolupráci s ním těším. Dokázal všechno. Myslím, že to nejlepší, co MLS udělala, je že přivedla dva naprosté profesionály,“ dostává se Cahill také k Davidu Beckhamovi. „Způsob, kterým se o sebe starají, způsob, kterým trénují, je pozoruhodný. Mě ten profesionalismus nechybí. Loni jsem odehrál 41 zápasů, většinu sezony a měl jsem nejvyšší statistiky naběhaných kilometrů za celých osm let. Vím, že to pro mě bude velký rok. Do konce sezony zbývají už jen tři nebo čtyři měsíce, ale jsme na čele, čekají nás dva důležité zápasy a Houston je jen bod za námi. Bude to těžké, ale bude to výzva, na kterou se hrozně těším.“

V Major Soccer League na Tima čeká zcela odlišný systém, ať už se jedná o play off, nebo rozdělení soutěže do konferencí. „O tomhle jsem s hráči mluvil tuhle u večeře a všechno mi vysvětlovali. Je to jiné a musím si na to zvyknout. Dozvídám se o spoustě nových elementů. Nikdo se ale na mě nebude dívat jako na jiného hráče, než na ostatní. Chci, aby mi věřili a chci aby věděli, že jsem týmový hráč.“

Obzvlášť se Tim těší na samotné New York City. „Budete překvapení, ale předtím jsem byl v New Yorku jen jednou. Vícekrát jsem byl na jiných místech v Americe, jako Florida, kde jsme byli s rodinou na dovolené již šestkrát nebo sedmkrát. Ale vím, že New York umí být skvělé místo k životu. Je to jedno z nejvíce okouzlujících měst na světě, ale samozřejmě toho o něm spoustu nevím.

Hlavně se chci rychle usadit a najít dům pro celou rodinu. Bude to vzrušující, ale myslím, že nejvíc se těším na to, až budu chodit na zápasy NBA, Yankees, NFL a takhle, kam budu moc brát děti. Těším se na to, ale hlavní věcí samozřejmě zůstává fotbal.“

Všechno tedy napovídá tomu, že Tim Cahill udělal správné rozhodnutí. Ale přesto – dokázal by si představit zimní návrat v podobě hostování, ale Landon Donovan? „Teď se naprosto soustředím na Red Bulls. Svázal jsem s nimi svou budoucnost a jít na hostování by mohlo být užitečné. Pokud k tomu dojde, najdu správnou a příjemnou možnost, jak se udržet ve formě, trénovat a zahrát si v několika zápasech. Takže možná ano, ale momentálně opravdu žiji nejbližšími měsíci. Uvidíme koncem sezony,“ říká Tim závěrem.