Preview: Everton – Arsenal

Zápas, ve kterém budou moci Toffees potvrdit své postavení v elitní pětici, nebo z ní také zmizet. Nemastné neslané výkony z posledních utkání v každém případě naznačují, že aby Moyesův tým mohl nadále pomýšlet na vysněné mety, musí šlápnout na plyn. Nemluvě o tom, že na Goodison Park přijíždí Arsenal, který Evertonu v tabulce doslova dýchá na záda.

Pokud uvážíme formu Blues z posledních dvou měsíců, je vlastně malým zázrakem, že se stále drží tak vysoko. Všehovšudy jedna výhra za celý říjen a listopad dohromady, je pro aspiranta na evropské poháry žalostně málo. Místo sbírání důležitých výher ze zápasů, které se měly vyhrát, Everton naopak útočí na titul pro remízového krále.

Z posledních sedmi zápasů jich posbíral pět a jednu z nich si musel vytrpět i v minulém kole, kdy v závěrečných minutách ztratil vedení nad Norwichem. Ještě hůře ale bylo o zápas dříve, když Toffees darovali Readingu jeho první výhru v sezoně. Pozitivem zůstává, že na domácí půdě je Everton stále neporažen a z dostupných osmnácti bodů jich na Old Lady posbíral slušných dvanáct.

Arsenal začal sezonu pomaleji, než by si na Emirates Stadium přáli, ale kontakt se širší špičkou se Gunners bez problémů daří držet. Před zápasem proti Evertonu mu hraje do karet také lepší forma. V posledních pěti zápasech třikrát remizoval a dvakrát zvítězil a mezitím si zajistili postup také do osmifinále Ligy Mistrů. Na rozdíl od Evertonu jim v posledních týdnech navíc nedělá problém rozvlnit síť. V posledních sedmi zápasech Gunners nastříleli jednadvacet branek.

Historie soupeře

Jeden z nejslavnějších klubů anglické fotbalové historie započal svoji první kapitolu roku 1886. Tehdy si dělníci ze zbrojní továrny v jiholondýnském Woolwichi rozhodli založit vlastní fotbalový klub, kterému dali název Dial Square. Zanedlouho se ale klubu začalo říkat Royal Arsenal a jakmile v roce 1891 získal profesionální licenci, ustálil se název Woolwich Arsenal. A konečně, k současnému názvu Arsenal Football Club došlo představenstvo jen o několik let později.

První skutečnou fotbalovou pouť Arsenal nastartoval v roce 1893, kdy se podíval do Second Division. Ve druhé nejvyšší soutěži přežíval jedenáct let, než se mu povedlo podívat se poprvé mezi smetánku. Ve First Division Gunners strávili devět let, během kterých se jim v roce 1906 povedlo dosáhnout semifinále FA Cupu a o tři roky později šestého místa v ligové tabulce.

Naneštěstí čekal na Arsenal v roce 1913 sestup, který ovšem kolidoval s doposud největší změnami klubové historie. Po 27 letech, během kterých Kanonýři hrávali v Plumsteadu, se kluboví činovníci rozhodli pro přesun do severního Londýna, kde se jim novým domovem stalo legendární Highbury.  Stěhování podnítil předseda klubu Sir Henry Norris, který v severolonýdnské oblasti viděl pro svůj klub větší potenciál. Přesun se mu vyplatil téměř okamžitě, vždyť Arsenalu unikl postup v následující sezoně o jediný bod.

Účasti zpět v nejvyšší soutěži se ale Gunners přece jen dočkali. Roku 1919 se ale do First Division, kterou od té doby již ani jedinkrát neopustili, podívali za navýsost kontroverzních okolností, které společně s přesunem do severního Londýna, nastartovaly tradiční rivalitu s novými sousedy z Tottenhamu. Spurs na konci sezony 1914/15 finišovali na dně tabulky, po konci první světové války byla ovšem First Division rozšířena o dva nové kluby. Očekávalo se proto, že Tottenham v nejvyšší soutěži zůstane. Norris nicméně dokázal Arsenalu zařídit místenku mezi eiltou, zatímco Spurs skutečně spadli o patro níže.

V následujících sezonách sice Arsenal hrál přinejlepším o střed tabulky, ovšem obrat k lepšímu na sebe nenechal tak dlouho čekat. Legendární Herbert Chapman, jenž dovedl Huddersfield Town ke třem za sebou jedoucím mistrovským titulům, usedl na manažerské křeslo na Highbury a během devíti let z průměrného Arsenalu vybudoval jedno z nejvěhlasnějších jmen světového fotbalu. Pod jeho vedením se Gunners nejprve v roce 1927 zúčastnili finále FA Cupu, než o tři roky později ve stejné soutěži přišla první hlavní klubová trofej. O sezonu později Kanonýři poprvé ovládli ligovou scénu a v následujících sedmi letech do klubové vitríny putovaly další čtyři tituly a druhý FA Cup.

Pátý titul Arsenalu přinesl ročník 1937/38, avšak jeho dominance pomalu začínala ustupovat. Po dalším přerušení, způsobeném druhou světovou válkou, ale Tom Whittaker namíchal další ideálně složeným tým, a ten po válce získal další dva tituly a FA Cup, a to všechno během pěti let.

Whittakerova smrt roku 1956 však předznamenala skutečný úpadek. Dokonce ani obsazení Billyho Wrighta, jednoho z velikánů anglického fotbalu, nepřineslo ovoce. Arsenalu se tak ujal Bertie Mee, původním povolánám fyzioterapeut, s mimimálními znalostmi profesionálního fotbalu. I přesto ale Gunners dovedl do finále League Cupu 1968, kde Arsenal šokujícím způsobem podlehl třetiligovému Swindonu. Za dva roky se ale Gunners mohli pyšnit první evropskou trofejí – Veletržním pohárem, v jehož finále zdolali Anderlecht.

Sedmdesátá léta nebyla ničím výjimečným. V roce 1972 si Arsenal sice zahrál ve finále FA Cupu a o sezonu později obsadil druhé místo v lize, nicméně po zbytek dekády se Gunners zmohli pouze na střed tabulky. O pár let později se Arsenal znovu podíval do finále Anglického poháru, a to dokonce třikrát v řadě, ovšem za trofejí Gunners svoje snažení dovedli pouze v prostředním výletu do Wembley v roce 1979, kdy v poslední minutě urvali výhru 3-2 nad Manchesterem United. V další sezoně měli Kanonýři na dosah Pohár Vítězů Pohárů, jenže ve finále proti Valencii nezvládli penaltový rozstřel.

Na častější úspěchy si tak fanouši Gunners přivykli až během éry George Grahama. Ten se Arsenalu ujal v roce 1986 a získal s týmem šest trofejí. Na vítězství v Ligovém poháru roku 1987 navázal o dva roky později titulem, který se na Highbury vrátil po osmnáctiletém čekání. Šamiony se Gunners stali po nejstrhujícím ligovém finiši, který kdy Anglie zažila. Arsenal potřeboval k zisku titulu zvítězit na Anfield Road o dva góly. A povedlo se, rozhodující gól na 2-0 vstřelil v poslední minutě Michael Thomas.

I pod hlavičkou nově vzniklé Premier League Arsenal slavil úspěchy. V sezoně 1992/93 se navíc stal prvním týmem, jež vyhrál oba domácí poháry v jediné sezoně. V obou případech se poraženými nešťastníky stal Sheffield Wednesday. Po odchodu Grahama se týmu nakrátko ujal Bruce Ricoh, který se vyznamenal zejména koupí ikonického Dennise Bergkampa. Koncem září 1996 Arsenal jmenoval novým manažerem Arsena Wengera, a tomu zisk fanoušků na svoji stranu netrval dlouho. Koncem sezony dovedl Arsenal na třetí místo a zajistil kvalifikaci do poháru UEFA.

V další sezoně už Francouz se svými svěřenci slavil druhý double v klubové historii, což se Arsenalu povedlo i v sezoně 2001/02. Zakrátko následovaly i další dva FA Cupy a konečně i ligový titul, který si Gunners obstarali suverénním tažením, když v sezoně 2003/04 neprohráli jediný zápas. Celkové číslo neproherní série činí 49, což je národní rekord. Úspěchy na domácí scéně ovšem Guners nedovedli napodobit na evropském poli. Po dřívější prohře ve finále poháru UEFA s Galatasaray, potvrdili evropskou smůlu i ve finále Champions League 2006, kdy prohráli s Barcelonou 1-2.

Zápasová fakta

Historicky má Everton ve vzájemných domácích zápasech navrch. Ve všech soutěžích zvítězil 41x, zatímco Arsenal na Goodison Parku uspěl 32krát. V posledních letech ovšem Gunners nepříznivou bilanci rychle upravují. David Moyes coby manažer Toffees totiž s Gunners zaznamenal osm proher, dvě remízy a pouze tři vítězství vítězství. Celkově půjde o 195. zápas mezi oběma kluby. Arsenal zvítězil v 97 případech, Everton v 58 a dvaačtyřicetkrát se týmy rozešly smírně.

Poslední výhra nad Arsenalem se vztahuje k březnu 2007, kdy v poslední minutě domácího zápasu poslal Goodison do extáze Andy Johnson. Na stadionu Gunners naposled Blues triumfovali před šestnácti lety, kdy vývoj zápasu otáčeli Graham Stuart a Andrei Kanchelskis. Momentálně drží Arsenal proti Evertonu desetizápasovou neporazitelnost (osm výher, dvě remízy) a právě proti Toffees v éře Premier League posbíral nejvíce výher a gólů – 26 respektive 81.

Everton

• Na Goodison Parku neprohrál od března. Tehdy nestačil právě na Arsenal.
• Špatně fungující obranu dokumentuje dvanáct inkasovaných gólů z posledních osmi zápasů, přičemž ani v jednom Everton neudržel nulu.

Arsenal

• Letos zaznamenal nejnižší počet bodů po třinácti odehraných zápasech v éře Arsena Wengera.
• Pouze jednou se však letos nechal přestřílet ve druhém poločase. V pomyslné tabulce druhých poločasů jim patří druhé místo za Manchesterem United.
• Je jediným týmem, který dosud neinkasoval v závěrečných patnácti minutách zápasu.

Vzájemná bilance

• Celkově:                 58-41-98
• Na Goodison Parku: 41-26-32
• V Premier League:   5-9-26

Posledních pět vzájemných zápasů

21.3., EPL, Everton – Arsenal 0-1
10.12. 2011, EPL, Arsenal – Everton 1-0
1.2. 2011, EPL, Arsenal – Everton 2-1 (Saha)
14.11. 2010, EPL, Everton – Arsenal 1-2 (Cahill)
9.1. 2010, EPL, Arsenal – Everton 2-2 (Osman, Pienaar)

Absence

Vítaným posílením je návrat Marouane Fellainiho, který si odseděl jednozápasový trest. Otazník stále panuje u Kevina Mirallase a Darrona Gibsona. Arsenalu se po problému s ramenem vrací Theo Walcott, mimo hru však zůstává Andre Santos, Abou Diaby a Tomáš Rosický.

• Kdy: 28.11. 20:45 SEČ
  
• Kde: Goodison Park
  
• Rozhodčí: Michael Oliver