Howard Kendall

Ano, řeč samozřejmě bude i o jeho hráčské kariéře ale myslím, že tím, čím se Howard Kendall zapsal do srdcí a pamětí všech Evertonians, jsou jeho skvělé trenérské schopnosti. Ne nadarmo vedl Kendall klub celkem třikrát v různých obdobích, přičemž to první se označuje jako nejúspěšnější éra klubové historie. Ale raději pěkně popořádku.

Howard Kendall přišel na svět v ne zrovna radostném poválečném období, 22. května 1946. Jeho rodným městem je Ryton on Tyne, nedaleko Newcastlu. Měl to štěstí, že se narodil do fotbalové rodiny. Jeho strýc, Harry Taylor, byl v padesátých letech hráčem Newcastlu a Fulhamu.

První fotbalové kroky, které vedly ke slavné kariéře, Kendall uskutečnil v roce 1961, v Prestonu. V tomto roce se stal hráčem tamní juniorky. Kariéra talentovaného mladíka se poté rozvíjela tím správným směrem. V květnu 1963 se stal profesionálním fotbalistou a hned o rok později přišel první pamětihodný moment kariéry mladého záložníka. Jeho Preston se probojoval až do finále Anglického poháru, v němž ale podlehl West Hamu 2:3. Toho času se Kendall stal nejmladším hráčem 20. století, který si vůbec ve finále FA Cupu zahrál. Angažmá u Lilywhites ukončil Kendall po 104. zápasech a přijmul nabídku svého životního klubu – Evertonu.

To se psal březen 1967 a Kendall přestoupil na Goodison Park za celkovou sumu 80,000 liber. Původním povoláním obránce, našel u Toffees svůj nový post a to ve středu pole, kde hrával s dalšími klubovými ikonami, Alanem Ballem a Colinem Harveym. Tato trojice byla svého času natolik slavná a úspěšná, že se jí začalo říkat „Holy Trinity“, tedy tzv. „Svatá trojice“. Fanouška Evertonu, musí potěšit i to, že tehdejší manažer Harry Catterick, Kendalla doslova vyfoukl pod nosem rivalům z Anfield Road.

Nicméně, začátky prosadit se v tehdy vrcholovém klubu anglické kopané, nebyly jednoduché. Už po dvou dnech Kendalla čekal křest ohněm, při utkání proti Southamptonu. Jeho výkony zpočátku nebyly vůbec ideální a tehdy jednadvacetiletý kluk to neměl lehké. Lepší časy ovšem měly už brzy přijít.

Jak už bylo řečeno, Kendall ve středu pole spolupracoval s Alanem Ballem a Colinem Harveym. A právě společná souhra Kendallovi později naprosto sedla a konečně začal ukazovat, co všechno v něm vlastně je. Střed hřiště se v podání „Holy Trinity“ stal legendárním. Kombinace tvrdě pracujícího a neúnavého Alana Balla a Colina Harveyho, s nově objevenými tvořivými schopnostmi Howarda Kendalla, byla nezapomenutelná. Ale ne, že by Kendall ztratil něco ze svého obranného umu. Povinnosti v defenzivě si i nadále plnil bojovně a precizně, tak jak ho to naučili u Northenders.

Jednou z mála kaněk na hráčské kariéře této ikony, bylo zejména to, že nikdy nehrál za svou zemi. V Evertonu mu na pravém křídle Harry Catterick, bezmezně důvěřoval, nicméně, na rozdíl od Balla a Harveyho, nikdy nedostal příležitost přehodit přes svou hlavu dres s třemi lvy na hrudi. Mnozí to tehdy a vlastně i dnes považují za výsměch a velkou nespravedlnost. Ovšem, Howard Kendall si z toho těžkou hlavu nedělal a raději se soustředil na Everton.

Kendall přišel do Evertonu v době, kdy se tým každým rokem zlepšoval. Po jeho podpisu v roce 1967, dosáhl Everton vrcholu v sezoně 1969/70, kdy na Goodison Park po sedmi letech opět putovala trofej pro vítěze First Division. Během následujících tří let měl Kendall tu poctu, že mohl nosit kapitánskou pásku. Nicméně týmu se už tolik nedařilo a potýkal se s tím, aby se aktuální výsledky alespoň trochu podobaly těm z konce 60. let. Snad tedy nevyhnutelně, přišlo stěhování. To se psal rok 1974 a Kendallovým novým klubem se stal Birmingham City. Tam působil po tři sezony a nasbíral přes 100 zápasů ale ani později ve Stoke ani v Blackburnu, kde od roku 1979 působil jako hrající manažer už nedosáhl takové slávy jako u Toffees. Ovšem, na sklonku hráčské kariéry, v roce 1981 se do Evertonu ještě vrátil, ale čtyři zápasy, které za něj na počátku 80.let odehrál, působí oproti 229 zápasům z dřívějších let za Everton, nicotně.

V květnu 1981 byl Kendall ovšem z pozice manažera Rovers odvolán. A protože ve stejném měsíci skončil jako manažer Evertonu Gordon Lee, Howardu Kendallovi bylo nabídnuto právě manažerské křeslo na Goodison Parku. Do funkce byl jmenován v červnu. Jak je psáno  výše, Kendall byl manažerem týmu celkově třikrát a v naprosto odlišných obdobích. První období trvalo v letech 1981-1987. Právě tato éra byla tou nejvíce úspěšnou. Druhá šance přišla na samém počátku neúspěšných a nicneříkajících 90. let a trvala tři roky. A do třetice, poslední štace, která byla ve znamení tohoto muže, je sezona 1997/98. Ale vezmeme to trochu podrobněji.

80. léta pod Kendallovou rukou začaly opatrně ale nadějně. Týmu se podařilo v prvních dvou sezonách skončit velmi vyrovnaně, tedy na osmém, respektive sedmém místě. To naznačovalo, že tým, který Kendall budoval by mohl dosáhnout na výraznější úspěch. Kendall zpočátku vyměnil poměrně dost hráčů, nicméně první příchody některých hráčů nefungovaly tak jak měly. V týmu tak často docházelo k obměnám, které ale nakonec splnily svůj cíl a s dalším přílivem hráčů se tým začal jevit daleko kvalitněji.

Sezona 1983/84 nezačala vůbec dobře. Týmu se povedlo ze třiadvaceti zápasů vyhrát jen sedmkrát a vstřelit mizerných 14 branek. Není tedy divu, že Evertonians začali žádat Kendallovu hlavu. Nicméně, ten si, jak se říká, zachránil krk během jedné studené lednové noci. Tým cestoval na jih, kde měl sehrát zápas Ligového poháru proti Oxford United. Zápas se pro Everton nevyvíjel vůbec dobře a Toffees prohrávali 0:1, když se Kendall rozhodl poslat na hřiště trochu jiné hráče. Jedním z nich, byl záložník Adrian Heath. Do konce utkání zbývalo 9 minut, když Heath trefil vyrovnávací branku. Branku, která absolutně změnila celou sezonu. Everton od té doby ztratil jen 3 ligová utkání a doputoval až do finále zmíněného Ligového poháru, které se stalo čistě Liverpoolskou záležitostí, ačkoli se hrálo na Maine Road v Manchesteru. Everton v něm nakonec podlehl Liverpoolu 0:1. Necelé tři týdny po neúspěšném finále se však oči všech Evertonians upínaly k dalšímu velkému zápasu – semifinále FA Cupu proti Southamptonu. Hrdinou se stal opět Adrian Heath, když poslal Everton do finále, brankou v prodloužení.

S komfortní pozicí v ligové tabulce, cestoval Everton do Londýna, kde ho čekalo druhé pohárové finále během osmi týdnů. A Everton si už významnou trofej nenechal uniknout. Do vedení poslala Toffees, skotská legenda, Graeme Sharp a pojistku přidal další Skot, Andy Gray. Everton tak porazil tehdy špičkový Watford 2:0 a získal tak do klubové vitríny čtvrtý FA Cup. Ty tam byly časy, kdy fanoušci žádali Kendallovu hlavu. Manažer byl mohutně oslavován a zejména způsob, jak proměnil mizerně započatý ročník v jednu z nejúspěšnějších sezon, je neuvěřitelný.

Následující sezona pod Kendallem, v něhož mělo vedení obrovskou důvěru byla nezapomenutelná. Právě o této sezoně vyprávějí otcové, věrní Evertonians s obrovským zanícením a hrdostí svým dětem. Jinými slovy, nejúspěšnější sezona v dějinách klubu.

Tým si odpustil mizerný start jako v minulém ročníku a hned od počátku naznačoval, že tato sezona, může být vyjímečná. Začala natolik dobře, že Everton porazil v Charity Shield Liverpool. Ovšem ve First Division to tak slavné ze samého začátku nebylo. První dva zápasy skončily porážkou. Později se ale ukázalo, že jediné, co v téhle sezoně nevyšlo, byl opravdu jen špatný start do ligy. Ze zbývajících čtyřiceti zápasů, jich Everton 28 vyhrál a 6 remizoval. Je tedy jasné, který tým dominoval sezoně 1984/85. Ligový titul si Everton zajistil už 6 kol před koncem, když porazil na domácím hřišti Queens Park Rangers 2:0.

Na vítězství v lize by ovšem nebylo nic až tak zvláštního, jenže Everton mimo Anglii, válcoval svoje soupeře i v tehdejším Poháru vítězů pohárů. Everton pohárem procházel naprosto suveréně. V prvním kole porazil irský UC Dublin, 1:0, ve druhém kole si smlsnul na Slovnaftu Bratislava v poměru 4:0. S vyřazovací částí byste možná čekali mírnější výsledky ale Everton ve čtvrtfinále přejel nizozemský Fortuna Sittard, 5:0. V semifinále dostal Everton soupeře těžkého kalibru – Bayern Mnichov. První zápas v Německu skončil bezbrankovou remízou, nicméně odveta na Goodison Parku byla jasně v režii Toffees, kteří německému mistrovi nedali šanci – 3:1. Slavný den nastal 15. května 1985. Finále se hrálo v Rotterdamu a Everton v něm porazil Rapid Vídeň, opět 3:1. Everton slavil úspěch, jak na domácí scéně, tak i na kontinentě. A jako třešničku na dortu tým vybojoval druhé finále FA Cupu po sobě. To se konalo teprve 72 hodin po slavném vítězství v poháru PVP. Everton se v něm střetl s tehdy zvedajícím se Manchesterem United, bohužel trofej obhájit nedokázal a prohrál 0:1. Takovýchto úspěchů tým dosáhl díky tomuto muži – Howardu Kendallovi, který se tak definitivně zapsal mezi jména klubových velikánů a legend, na které se nezapomíná. Ovšem obrovskou zásluhu na úspěchu pochopitelně nesou i hráči. Tým složený z hráčů jako Andy Gray, Neville Southall, Peter Reid, Graeme Sharp, Kevin Sheedy, Trevor Steven, Kevin Ratcliffe, nebo Derek Mountfield, je opravněně nazýván jako nejlepší tým klubové historie. Stejného, nebo podobného úspěchu už Everton nikdy, nebo zatím nedosáhl.

Howard Kendall tedy vyhrál tři velké trofeje plus Charity Shield během pouhých dvou sezon. Další ročník měl být velmi náročný. Všechny samozřejmě zajímalo, zda Everton dovede obhájit ligové prvenství, či úspěch v evropských pohárech. Jenže nedošlo ani k jednomu. Na domácí frontě Everton skončil na druhém místě za Liverpoolem. I obsazení finále Anglického poháru mělo čistě Liverpoolské zastoupení a radovali se opět červení. Jak to ale bylo s Evropou? Díky tragédii na bruselském Heysel Stadium, který hostil finále Evropského poháru mezi Liverpoolem a Juventusem, při níž vinou fanoušků Liverpoolu, zemřelo 39 lidí, nesměly všechny anglické prvoligové týmy po dobu pěti let nastoupit v jakémkoli evropském poháru. Ovšem jeden světlý bod sezona 1985/86 přinesla. Evertonu se podařilo podepsat velmi talentovaného útočníka, Garyho Linekera z Leicester City za tehdy horentní sumu, 800,000 liber. Lineker se klubu vyplatil, za sezonu vstřelil 30 branek, na druhou stranu, u Toffees pobyl jen jedinou sezonu. Jeho novým klubem se stala slavná Barcelona.

Sezona 1986/87 byla poslední z Kendallova prvního období. A že se opravdu povedla. Everton vyhrál druhý ligový titul ve třech letech, přičemž vyhrál 10 z posledních 12 zápasů. Díky tomuto mohutnému finiši si titul zajistil dvě kola před koncem na půdě Norwiche.

Ovšem frustrace z toho, že Everton nemůže hrát v Evropě byla silná a stala se také jedním z hlavních důvodů, Kendallova odchodu v létě 1987. Tak tedy skončila nejúspěšnější éra klubové historie ale jak víme, nikoliv konec jeho spojení s klubem.

V listopadu 1990 byl Howard Kendall překvapivě jmenován podruhé manažerem. Vystřídal tak spoluhráče z 60. a 70. let, Colina Harveyho. Neznamenalo to návrat ke zlatým časům z 80. let, přesto fanoušci měli zpočátku z návratu své legendy velkou radost. Nicméně, nic už nebylo jako dříve. Tým se snažil najít alespoň náznak formy. Ve všech třech letech nedokázal Kendall dostat Everton zpět na vrchol a tým skončil devátý, dvanáctý a třináctý. V prosinci 1993, Kendall rozpoznal hráče, který by mohl Everton dostat zase výše. Šlo o Diona Dublina ale vedení o něm mělo zcela jiné ideály. Za hráče byla učiněna nabídka 1,5 milionu liber ale jeho klub, Manchester United požadoval dalších 300,000. Když Everton odmítl nabídku navýšit, Kendall se rozhodl, že jeho pozice je neudržitelná a složil svou funkci. Poté se stal manažerem řeckého Xanthi, v roce 1995 chvíli vedl Notts County a ve stejném roce ještě přijmul nabídku Sheffieldu United.

Pokud bylo oznámení o návratu staronového manažera z počátku 90. let překvapením, tentokrát, v roce 1997 to pro všechny znamenalo kompletní šok a jak se později ukázalo, na místě je i označení katastrofa. Tým se potýkal po celou sezonu se špatnou formou a sestupu do Championship se vyhnul až v posledním kole, když remizoval s Coventry a Bolton ztratil body s Chelsea. O záchraně tehdy rozhodlo pouze lepší skóre.

Howard Kendall své třetí a poslední působení v Evertonu ukončil v červenci 1998. Poté ještě rok zkoušel štěstí v řeckém Pireusu a posléze již s manažerskou kariérou seknul nadobro. Ovšem, vřelé kontakty s Evertonem udržuje až do svých posledních dnů. Navzdory tomu, že během jeho druhého a třetího působení v klubu se mu nedařilo podle jeho představ, pan Howard Kendall vždy zůstane mezi všemi Evertonians legendou. Všichni si ho budeme pamatovat jako manažera, který dovedl náš klub k neuvěřitelným úspěchům, a který zůstává nejúspěšnějším manažerem dlouhé historie Evertonu.