Barkley, nová naděje Anglie

„Jednou mi bylo řečeno, že preferovanou nohu fotbalisty poznáte při zahrávaní pokutového kopu. Poprvé, když jsem Rosse požádal, abych kopnul čtyři penalty, dvě zahrál levou nohou a dvě pravou. Ve všech případech úspěšně,“ začal Hall.

Stalo se tak před devíti lety, od té doby nyní dvacetiletý rodák z Liverpoolu prošel mládežnickými výběru klubu až do prvního týmu, v němž v letošní sezóně patří k základním stavebním kamenům. „Vidím v něm kousek Ballacka a kousek Gazzy (Paul Gascoigne). Nikdy jsem neviděl anglického hráče s podobnou mentalitou,“ prohlásil troufale po remíze 1:1 s Arsenalem Roberto Martínez. Odvážnému srovnání se nevyhnul ani Gary Lineker, Gascoigneho spoluhráč z reprezentace Albionu: „V určitých věcech se podobá Gazzovi. Stejná postava, technika, sebedůvěra, schopnost obejít soupeře a do jisté míry naivita.“

Jenže Hall, který opustil Everton v roce 2011 po dvou dekádách práce, nesouhlasí. „Běžně při pozorování hráče vám naskočí srovnání s někým jiným. U Rosse to ale vidím jinak. Je pravděpodobně rychlejší než Paul Gascoigne. Stal se produktem nové generace atletů, chytrých mladých fotbalistů námi vychovanými.“

Po pěti měsících pravidelné zápasové porce v Premier League si Barkley získal respekt široké veřejnosti. Roy Hodgson ho neváhal povolat do anglického národního celku a 6. září mu dopřál debut při kvalifikační výhře 4:0 nad Moldavskem. Následně ho opět jako střídajícího poslal do přátelských duelů proti Chile a Německu.

Ray Hall dohlížel na Barkleyho vývoj od 16 let, přičemž mladý záložník přišel do klubu až v 11 letech, později než ostatní děti. „Ross se k nám připojil celkem pozdě, bylo to v jeho posledním roce na základní škole, což může pro mnoho znít jako ideální doba, ve srovnání s ostatními chlapci jde však o zpoždění , oni totiž u nás působili od šesti let.

Dlouho jsme ho pozorovali, náš lokální skauting poskytoval mnoho informací. Jakmile nastal správný čas, podepsali jsme ho.“

Širokou škálu dovedností schopných už v dětství si pamatuje Andy Cawley, Barkleyho učitel tělocviku na škole Broadgreen International: „Ross vynikal od první chvíle. U nás chlapce rotujeme na mnoha postech, v tom on vynikal. Uměl odebírat míč, nahrávat, driblovat a skórovat – a vše velmi přirozeně.“

I v Evertonu na začátku nevěděli, jaký post bude pro něj tím pravým. „Zpočátku nastupoval jako střední obránce kvůli fyzickým proporcím, na svůj věk se pyšnil velkou sílou. Na druhou stranu se jevil hodně gólově, takže jsme ho přesunuli do útoku. V záloze se usadil až v 13 letech,“ vysvětlil Hall. A od přesunu do středové řady Barkleyho vývoj nabral pozoruhodné obrátky. Vzrůstem převyšoval vrstevníky, proto se objevil ve výběrech s kluky o dva nebo tři roky staršími.

„Když bylo Rossovi 13 let, hrál za mužstvo U15, ve 14 letech za U16. Do U18 povýšil v 15 letech, věkový rozdíl mezi ním a ostatními byl patrný,“ dodal Hall.

V roce 2008 tehdy čtrnáctiletý Bakley obdržel pozvánku do reprezentace U16 a stejný rok ve finále Liverpool Echo Cup za Broadgreen International dvěma góly a výborným výkonem rozhodl o vítězství, čímž se na sebe strhnul velkou pozornost. Finále osobně sledoval a později předával trofej pro vítěze Rafa Benítez, manažer Liverpoolu FC. Španělský stratég byl jedním z mnoha, kteří toužili ulovit Barkleyho. Stejně jako ostatní neúspěšně.

„Nikdy ho neznervózňoval zájem druhých. K Evertonu projevoval obrovskou loajalitu, což se ostatně potvrdilo i při setkání s Rafealem Benítezem. Ross se nechoval arogantně či hrubě, při předání trofeje mu pouze poděkoval a šel dál,“ má v paměti Cawley.

Další postup v kariéře nastal v září roku 2010, David Moyes pozorně sledoval progres klubové naděje a dopřál jí místo na lavičce náhradníků v ligovém klání s Newcastlem. Naneštěstí později Barkleyho potkalo nepříjemné zranění, ve střetnutí za Anglii U19 si po střetu se spoluhráčem Andrem Wisdomem zlomil nohu. „Zmocnily se nás obavy,“ netají se Hall, „zranění ho postihlo v době vrcholu vývoje a učení se, absence se protáhla na osm až devět měsíců. Ross nenáviděl vzniklé komplikace, na hřiště se chtěl vrátit po dvou týdnech.“

Zdravotní problémy pominuly a Barkley ohromil v předsezónní přípravě 2011/12. Odměnou mu by debut v úvodním ligovém kole proti Queens Park Rangers, Toffees mimochodem prohráli 0:1. V dalších měsících nedostával od tolik příležitostí, Moyes ho využíval šetrně. Ve snaze nabrat herní praxi ho poslal na hostování do Sheffieldu Wednesday. Za Owls naskočil do 13 utkání, v nichž přesvědčil o svých kvalitách a potenciálu.

„Okamžitě zapadl do kabiny. Jeho technika je excelentní, zdobí ho přehled o hře, a jakmile dostal míč, překonal defenzivu protivníka. Dodal nám nové možnosti, hned jsme rozpoznali: on patří do Premier League,“ nešetřil chválou křídelník Wednesday Michail Antonio.

S příchodem Roberta Martíneze Barkleyho důležitost ještě vzrostla a nyní představuje nedílnou součást Blues. V letošní sezóně nastal přelom v jeho kariéře, uvidíme na konci ročníku, kam ho až katapultuje. Třeba na mistrovství světa v Brazílii, třeba…